Skončí současná krize válkou?
Současný systém placení dluhů dalšími dluhy je velmi dlouho fungující obrovské Ponziho schéma, které se blíží ke svému vrcholu. Budou vyústěním situace sociální nepokoje nebo mocenský konflikt končící válkou? Je to sice hodně pesimistický pohled, ale v poslední době stále více rozšířený. A historie dává pesimistům spíše za pravdu.
Když ve 30. letech zajistil Hitler a jeho mašinérie německému národu hospodářský zázrak, skončilo to jedním z nejhroznějších vojenských konfliktů v historii. Extrémně zadlužená země svou neutěšenou situaci a hrozící krach vyřešila válečným tažením. Kořist z něj a majetek nakradený z okupovaných zemí nakonec dokázaly zakrýt neúměrné zadlužení země.
V konečném důsledku na válce vydělaly také USA, kterým se po válce dařilo několik let díky rychle rostoucí ekonomice snižovat relativní zadlužení z více než 100 % HDP na 33 % HDP.
Válka byla, respektive je mnohými ekonomy považována za startér ekonomiky (nové pracovní příležitosti ve zbrojařském sektoru v době zbrojení, ale také obnova zemí po válce, která může být impulzem pro ostatní ekonomická odvětví) v dobách deprese. V dnešní době toto tvrzení řada odborníků vyvrací. A za příklad dávají Spojené státy americké.
V současné době se USA také snaží pod smyšlenými záminkami zabírat cizí území, protože v nich vidí nemalý ekonomický potenciál. V konečném důsledku se jim však nedaří tento potenciál využít, i kvůli neutichajícímu odporu a vlastní neschopnosti. A tak namísto zisku se jejich výdaje na tato tažení pouze nafukují a mají nemalý vliv na zvětšující se zadlužení země (i když zbrojařský sektor šlape parádně).
Základem "ekonomického úspěchu" je totiž krátká válka a rychlé vítězství, což dnes, zejména v případě USA, nefunguje.
Pokud bychom chtěli být pesimisté, budeme očekávat, že i dnešní bezduché a nekonečné zadlužování kvůli zadlužování skončí válečným konfliktem, který možná bude kratší než ty předcházející, ale o to více zničující. Otázkou je, kdy k něčemu takovému dojde.
Téma číslo jedna: Dluhy
Jedním z důvodů, proč očekávat konflikt, je zmiňované nekonečné zadlužování, které musí vést ke krachu současného systému a hledání způsobu, jak dluhy zaplatit. I když je dnes pravidlem, že bez zadlužení prakticky žádná ekonomika nemůže existovat a rozumné zadlužení je žádoucí, jsme v situaci, která s rozumným zadlužením nemá nic společného.
Na vytvoření produktu s hodnotou jedné měnové jednotky (je jedno, zda je to dolar, euro nebo frank) je potřeba dluhu v řádu několika jednotek. Zdravé zadlužení by mělo fungovat naopak, přičemž cizí zdroje by měly být levnější než vlastní.
Dnes je zadlužení neefektivní. Jak pro dlužníky, tak pro věřitele představuje stále větší problém. Po snižování ratingů od S&P se úvěry stanou pro většinu evropských zemí ještě dražšími. Situace, kdy jednotlivé země nejsou schopny obsluhovat vlastní dluhy, se stává neudržitelnou a je potřeba udělat mnoho nepopulárních opatření k tomu, aby se situace zlepšila.
Chybí však politická vůle. Řešení, která jsou přijímána, znamenají pouze odsouvání problémů do budoucnosti. Je to začarovaný kruh, z kterého není cesty ven, dokud nedojde ke katastrofě. Začne to nespokojeností lidí a sociálními nepokoji, a pak už bude stačit jen pár extremistů, kteří problémy svedou na někoho cizího, aby situace skončila otevřenými konflikty.
Téma číslo dvě: Moc a suroviny
Dalším problémem jsou politická nestabilita a boj o moc související s měnící se ekonomickou mapou světa. Irák a Afghánistán Američanům prošly, ale Írán je jiná káva. Samotná země se vysloveně připravuje na ozbrojený konflikt, kterým jí USA delší dobu vyhrožují. Tato země může být také zdrojem větších nesvárů mezi velmocemi, jako jsou Čína a Rusko na jedné straně, a USA s Izraelem na straně druhé.
Zavádění nových sankcí vůči Íránu na jedné straně nemusí mít žádný fatální dopad pro samotnou zemi, ale vztahy mezi velmocemi se mohou výrazně vyostřit. Čína, největší obchodní partner Íránu, nebude nadšená, když se po bohatých ložiscích ropy a zemního plynu, které má dnes k dispozici, budou sápat USA (se záminkou íránské jaderné hrozby). Je pravděpodobné, že v případě ozbrojeného konfliktu se postaví na stranu Íránu. Stejně tak Rusko, které se nikdy nestalo velkým přítelem západního světa a dnešní situace mu, jako velmoci, která byla v posledních letech poněkud zatlačena do pozadí, spíše vyhovuje.
