Třetina českých firem nepočítá svou uhlíkovou stopu nebo data nezveřejňuje. I tak se ale situace zlepšuje
ESG. Tři písmena, která dělají vrásky na čele nejednomu firemnímu manažerovi. Jak k tomuto tématu přistupují české společnosti? Na to se snaží každý rok odpovědět průzkum Carbon Tracker. Z toho nejčerstvějšího vyplývá, že se situace v Česku zlepšuje, ale i tak třetina firem ESG buď úplně ignoruje, nebo svá data nechce zveřejnit. Hodně firem, které v rámci průzkumu oslovujeme, již je nebo brzy bude muset na základě platné legislativy data sbírat a publikovat, říká Jakub Skavroň, předseda správní rady a zakladatel platformy Climate & Sustainable Leaders Czech Republic. Podle něj je velký rozdíl v tom, jak právě k udržitelnosti a reportování ESG přistupují firmy v Česku a třeba v Německu.
Proč se zajímat o udržitelnost?
Průzkum Carbon Tracker potvrzuje, že se v Česku situace zlepšuje. Na druhou stranu také ukazuje na propastné rozdíly mezi jednotlivými segmenty v přístupu k udržitelnosti. Například firmy z oblasti obchodu a distribuce nebo také výroby a energetiky data sbírají a mají je, jsou ale obory, které buď v oblasti dekarbonizace stagnují (doprava), nebo téma úplně ignorují (hazard a zábava).
Podle Skavroně jsou společnosti k tomu, aby se o udržitelnost zajímaly a reportovaly svá data, nuceny několika faktory. Buď to jsou firmy, které jsou obchodované na zahraničních kapitálových trzích, a proto svůj sustainability report potřebují mít zpracovaný velice kvalitně, nebo se jedná o firmy z dodavatelského řetězce, typicky v oblasti automotive. Jejich klíčový odběratel na ně tlačí a zprávy od nich vyžaduje. Pokud je nebudou dodávat a nebudou redukovat svou uhlíkovou stopu, může od nich přestat odebírat. I proto reportujících firem přibývá.
Česko vs. zahraničí
"Dlouho jsem žil v Německu, a můžu tak porovnávat přístup českých a německých firem. Principiální rozdíl je v tom, jak společnosti v obou zemích vnímají svou pozici. Řekl bych, že je to takové to kennedyovské 'nedívejme se na to, co stát udělá pro nás, ale co my můžeme udělat pro stát'," říká Skavroň. Český člověk bude podle něj hledat cestu, jak se vůči podobným povinnostem vymezit, protože "přece ještě nejsou uzákoněné". V Německu naproti tomu umějí při podnikání myslet na budoucnost a další generace.
