Nahoru, nebo dolů #33: Opatrné zelenání a nezbedné dítě Evropy
V Evropě se debatuje o tom, jestli a jak se bude zmírňovat Green Deal. Jednak proto, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová poslala členským státům dopis, ve kterém připouští určitou míru flexibility, jednak kvůli plánovanému zastropování cen emisních povolenek ETS 2. To všechno na pozadí rostoucího zadlužení Evropy a politické krize ve Francii, která posouvá k hraně toho, co je dlouhodobě udržitelné.
Méně zelený Green Deal?
Emisní cíl Evropské unie pro rok 2040 působí na některé členské státy jako rudý hadr na býka. Podle Evropské komise by v té době měly být emise o 90 % nižší než v roce 1990.
Nemusí to být ale přesně takhle. Už v původním návrhu se totiž dalo ze žádaného procenta "vykoupit" tím, že by jednotlivé země mohly, zjednodušeně řečeno, pracovat na opatřeních vedoucích ke snižování emisí i v zemích mimo EU, tedy v zemích takzvaně třetích. Říkejme tomu třeba kredity, podobně jako v automobilovém průmyslu. V tom okamžiku by pak v členské zemi stačila redukce emisí například o 87 % a zbylé tři procentní body by mohly být pokryty právě těmito kredity.
Systém ETS 2
Evropský mechanismus pro obchodování s emisními povolenkami zaměřený na snížení emisí skleníkových plynů mimo průmysl a energetiku
- Cíl: Zpoplatnit emise CO₂ z dopravy, vytápění a průmyslu
- Kupující: Velcí dodavatelé energií, paliv a plynu
- Start: Platí od roku 2027, navazuje na ETS 1
- Dopad: Vyšší ceny energie a pohonných hmot, vliv na inflaci a domácnosti
Z dopisu, který poslala Ursula von der Leyenová členským zemím, ale vyplývá, že by počet těchto kreditů mohl být vyšší. Takže určitá flexibilita pravidel Green Dealu by tu byla.
Že by se ale od ozeleňování Evropy úplně ustoupilo, nejspíše nehrozí. Jednak proto, že by pak už nikdo žádné nařízení Evropské komise nebral vážně, jednak proto, že právě snižování emisí je jedním z největších projektů Evropské unie za poslední roky zasahujícím i do dalších dekád. Pokrok je ale minimálně v tom, že se o tom může diskutovat. A souvisí s tím i debata o zastropování cen emisních povolenek v rámci evropského systému ETS 2, ke kterému vyzývala i Česká republika.
Francie jako nezbedné dítě Evropy
Francouzi chtějí nízké daně (kdo by nechtěl), ale zároveň i jistotu toho, že se o ně stát postará. Pokud by to šlo dohromady, bylo by to samozřejmě hezké. Jenže ve světě, kde je skoro všechno za peníze a obě strany rozpočtu by se měly co možná nejvíce rovnat, to dost dobře možné není.
V tuhle chvíli má Francie největší rozpočtový deficit v eurozóně. Premiéři se v zemi galského kohouta točí jako postavy na pražském orloji (dobře, ten poslední se vrací). A na to všechno reagují ratingové agentury, které snižují hodnocení Francie jako na běžícím pásu.
Francie se zkrátka musí začít zbavovat dluhu, ale neví jak. Daně si lidé zvýšit jen tak nenechají a více času v práci trávit nechtějí. Moc dalších nástrojů ale po ruce není. Splácení dluhů Francii stojí stále více, a pokud to tak bude pokračovat, situaci nakonec nejspíše nezvládne.
Jedna paralela by tu byla. Řecko už podobný scénář zažilo a všichni si dobře pamatujeme, co všechno tamní lidé ztratili (o některých věřitelích Athén nemluvě). Jenže Francie není Řecko. Možná ještě trochu náturou, ale rozhodně ne velikostí. Otázkou zůstává, jak z toho ven a zda tu cestu vůbec někdo najde.
Když se zeptáte ekonomů nebo analytiků, jak se bude vyvíjet ekonomika, cena akcií, měnový kurz nebo cokoli jiného, velice pravděpodobně budou mít tuto odpověď: Buď to půjde nahoru, nebo to půjde dolů. Co se ekonomiky týká, je to prostě univerzální odpověď. I proto se náš podcast jmenuje NAHORU, NEBO DOLŮ. Michaela Nováková (šéfredaktorka Investičního webu) a Vendula Pokorná (zástupkyně šéfredaktorky Investičního webu) v něm glosují hlavní ekonomické a byznysové dění uplynulých dní.
Sledujte a odebírejte nás na Spotify a Apple Podcasts.
