Politické souvislosti islandského unijního přešlapování
Rok 2010: Island se vzpamatovává z nejvážnější ekonomické a finanční krize svých novodobých dějin a žádá o vstup do Evropské unie. Evropský komisař pro rozšíření odhaduje, že Island by mohl být členem klubu v rekordních dvou letech. Rok 2013: Před pár týdny Reykjavík oznámil, že v rozhovorech o přijetí nehodlá jen tak pokračovat.
Něco takového tu ještě nebylo. Nová islandská vláda, do jejíhož čela se po volbách na konci dubna postavili euroskeptici ze Strany nezávislosti a Pokrokové strany, oznámila, že zastavuje rozhovory s Evropskou unií. Minimálně do referenda, které premiér Sigmundur Gunnlaugsson hodlá vypsat "nejpozději za čtyři roky". "Rozhovory s Evropskou unií byly zastaveny, dokud se neuskuteční referendum na toto téma," prohlásil premiér. Vzhledem k tomu, že velká většina Islanďanů je v současnosti proti vstupu země do Evropské unie, je nepravděpodobné, že by k pokračování rozhovorů vůbec někdy došlo.
Prestiž Evropské unie utrpěla šrám podobný tomu, když vstup do Evropské unie odmítli v roce 1994 Norové (bylo to už druhé norské referendum se zamítavým výsledkem, první se konalo roku 1972 – tenkrát šlo o členství v předchůdci Evropské unie, Evropském hospodářském společenství). Norsko, nejbohatší stát Evropy, ovšem uspořádalo referendum ještě před zahájením rozhovorů.
Sledi, tresky, miliardy dolarů
Islandský krok nebyl bleskem z čistého nebe. Rozhovory už jednou přerušila z taktických důvodů i předchozí proevropská vláda v čele se sociálními demokraty letos v lednu. To přišla na přetřes nejcitlivější témata, především rybolov. Vývoz ryb, hlavně jde o sledě a tresky, tvoří v současnosti 75 % exportu ostrova, jenže po vstupu Islandu do unie by ostrovní stát musel do svých vod vpustit rybářské lodě ze všech zemí společenství.
Navíc tu byla možnost, že budou Spojené království a Nizozemsko blokovat vstup Islandu požadavkem na vyplacení odškodného za vklady svých občanů v islandských bankách. Při jejich krachu přišly statisíce britských a nizozemských občanů o téměř 5 miliard dolarů. Odškodnění cizinců odmítla dvě referenda. Kdyby Reykjavík tyto škody musel proplatit, těžko by se Island z krize zotavil poměrně rychle.
Bohatý Island měl přitom velké šance být nejrychleji přijatým státem v historii EU. Jako člen Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), kam patří vedle něj a Norska ještě Lichtenštejnsko a Švýcarsko, má totiž už nyní s Evropskou unií do velké míry sladěné noty (asi 75 % zákonů). Proto eurokomisař Štefan Füle před více než dvěma roky optimisticky prohlašoval: "Island by mohl rozšířit Evropskou unii společně s Chorvatskem."
Ve frontě žmoulají čepice jen chudí
Pro půlmiliardovou Evropskou unii samozřejmě 300 tisíc obyvatel navíc nic zásadního neznamená, ale mohlo jít o zajímavé rozšíření severozápadním směrem, důležité i z toho hlediska, že by vytvořilo určitý tlak na sousední Grónsko. To sice formálně spadá pod Dánsko, ve skutečnosti je ale víceméně samostatné. Navíc – bez ohledu na poddanství vůči dánské koruně – není součástí Evropské unie, ale jen jejím zámořským teritoriem, pro které neplatí unijní nařízení.
Toto uspořádání je skutečností od roku 1985, Gróňané o něm rozhodli v referendu o tři roky dříve. Padesátitisícový ostrov v současnosti čelí invazi čínských těžařských společností, které na ostrově budují celá města. Grónsko totiž neoplývá velikým množstvím obyvatel, zato pořádným nerostným bohatstvím. A Číňané se těší nadějemi, že odtávání ledovce zpřístupní další bohaté zdroje.
Pokračování článku Luboše Palaty najdete na serveru Finmag.cz
Zdroj: Finmag.cz
