Proč se v investování nerozhodujeme správně

Tradiční pohled na investování je mimo jiné založený na premise, že investoři mají vysokou averzi vůči riziku, takže se zbytečně neženou do nejistých a vysoce rizikových obchodů. Pokud nad tímto tvrzením jen nevěřícně kroutíte hlavou, asi tušíte, že mezi teorií a realitou zeje na finančních trzích opravdu hluboká propast.

Tvrdit, že investoři nejsou ochotní jít do zbytečného rizika, je značně zavádějící. Pokud byste totiž obchodníkům nabídli, že se mohou rozhodnout, zda kvůli svému špatnému rozhodnutí v každém případě přijdou o tisíc dolarů, nebo zvolí riskantní strategii, která bude znamenat, že z trhu buď odejdou bez ztráty s čistým štítem, nebo přijdou o dva tisíce dolarů, většina z nich by sáhla po druhé možnosti. Pro investory je totiž prožívání ztrát mnohem bolestivější než užívání si zisků, takže pokud se před nimi objeví možnost potenciální ztráty eliminovat, stanou se, pokud jde o riziko, prakticky slepými.

Rizikový paradox

Investoři se značnou averzí vůči riziku tedy nezřídka sami sebe snahou neprodělat paradoxně vystavují větší hrozbě ztrát. V jejich chování na trzích se tento paradox projevuje tak, že místo toho, aby ziskové pozice drželi a ztrátové rychle prodávali, plusové obchody rychle zavírají a minusové dlouhodobě nechávají otevřené v naději, že se trend obrátí a oni se dostanou do zelených čísel.

Rozdílné vnímání zisků a ztrát je i jedním z hlavních důvodů toho, proč se na burzách nejvíce býků pohybuje ve chvílích, kdy se akcie nacházejí na lokálních nebo dlouholetých maximech. Investoři navnadění předchozím růstem doufají, že bude trend ještě nějakou chvíli pokračovat a oni se svezou na růstové vlně. Takovým uvažováním se ovšem zbytečně vystavují riziku ztrát, protože právě na maximech jsou akcie náchylné k obratu trendu vůbec nejvíce.

Zdroj: The Irrelevant Investor