Dalio vs. Buffett a Munger: Diverzifikace pro každého, nebo jen pro idioty?

Warren Buffett a Charlie Munger z Berkshire Hathaway neskrývají svůj negativní postoj ke konceptu diverzifikace akciového portfolia. Ve svých osobních portfoliích by byli schopni investovat 75-100 % kapitálu (s dluhem i více) třeba i do jediné firmy. Ray Dalio, jeden z nejznámějších investorů a zakladatel největšího hedgeového fondu na světě Bridgewater Associates, naopak tvrdí, že je diverzifikace svatý grál investování. Kdo má pravdu?
Diverzifikace může být účinnou obranou proti ignoranci či neznalosti. Není investora, který by o této praktice neslyšel, ale kdy se vyplatí diverzifikovat? Míra diverzifikace portfolia záleží na investiční strategií, obecně lze ale říci, že míra nutné diverzifikace portfolia je funkcí (ne)kompetentnosti investora.
K čemu je (ne)vhodná diverzifikace?
Diverzifikace je metoda snížení rizikovosti portfolia, obyčejně navýšením počtu různých, ideálně nekorelovaných investic. Tím se sníží jejich jednotlivé váhy, a tedy i vliv konkrétní investice na celé portfolio. S nižším rizikem obyčejně jde ruku v ruce i nižší očekávaný výnos. Ovšem rychlost, s jakou klesá očekávaný výnos, se liší v závislosti na korelaci diverzifikovaných aktiv v portfoliu. Proto je důležité správně zvolit míru diverzifikace, různé investiční profily totiž vyžadují různé přístupy. Účinnost diverzifikace portfolia silně závisí na zmíněné korelaci vývoje cen jednotlivých aktiv. Jinými slovy, pokud jsou ceny všech aktiv v portfoliu silně korelované, je diverzifikace napříč těmito aktivy málo efektivní.
Představme si situaci investora, který má v portfoliu pět akcií amerických firem ze stejného sektoru, které poskytují podobné služby. Takové portfolio je schopno diverzifikovat pouze riziko spojené s konkrétní firmou, a to potenciálně za cenu výrazného snížení očekávané návratnosti celého portfolia. Jsou přitom dva důvody, proč je tato modelová diverzifikace spíše kontraproduktivní:
- První důvod by nejlépe vysvětlili Buffett s Mungerem. Podle nich totiž opravdu skvělých firem není na trhu mnoho a dlouhodobě jich v rámci odvětví vítězí jen hrstka. Z tohoto pohledu tedy dává větší smysl investovat do jedné nebo dvou firem, jimž investor nejvíce věří a dobře je zná, než do několika dalších, kterým rozumí méně. Ačkoli několik firem poskytne portfoliu větší diverzifikaci, ve vztahu k menší očekávané návratnosti to nemusí dávat smysl.
- Tím se dostáváme k druhému důvodu. Ceny těchto titulů jsou silně korelované, neboť jsou tyto firmy ze stejného sektoru, poskytují velice podobné služby a všechny jsou americké.
Nejúčinnější diverzifikace je napříč aktivy, které mají nulovou korelaci. Představme si druhou situaci, kdy má investor v portfoliu jen tři různá aktiva – americkou akcii, fond zaměřený na emerging markets a zlato. Ačkoli se jedná o menší počet různých investic oproti prvnímu portfoliu, diverzifikace je v tomto případě výrazně efektivnější a nestlačuje tolik poměr rizika portfolia k očekávanému výnosu. Toto portfolio diverzifikuje nejen specifické riziko jednotlivých tříd aktiv, ale například i to geografické a politické, dále rizika spojená s hospodářským cyklem, kurzové riziko, systémové riziko a další. Ceny těchto aktiv tolik nekorelují, a stabilita takového portfolia je tudíž vyšší. Při nízké korelaci aktiv v diverzifikovaném portfoliu totiž dochází k menšímu úbytku očekávaného výnosu ve vztahu k riziku.
Celkový poměr návratnosti a rizika je tak výrazně lepší v případě druhého portfolia, a to přesto, že první portfolio může mít vyšší očekávanou návratnost (protože akcie historicky vynášejí nejvíce). Pro neprofesionální investory, kteří netráví studiem dění na trzích tolik času, je pestrost portfolia velice důležitá, protože pravděpodobnost chybného investičního rozhodnutí je poměrně vysoká. Pro takové investory tedy bývá nejvhodnější investice do diverzifikovaných fondů, nikoli sázka na jednotlivé třídy aktiv nebo konkrétní akcie. Příkladem mohou být akciové indexové fondy nebo dobře diverzifikované fondy, jež investují do různých komodit, akcií, dluhopisů a měn napříč regiony.
Proč se legendární investoři neshodnou?
Dalio se na nutnosti diverzifikace s ctihodnými kmety z Berkshire Hathaway neshodne proto, že diverzifikace v rámci menšího světa amerických akcií dává menší smysl než diverzifikace napříč různými třídami aktiv po celém světě.
Berkshire Hathaway investuje téměř výhradně do amerických akcií, a má tak strategii zaměřenou na výkonnost amerických korporací.
Fondy jako Bridgewater Associates investují nejen do amerických akcií, ale například i do akcií v rozvojových zemích, komodit, měn nebo dluhopisů po celém světě. Největší pozice tak zaujímají sotva jednotky procent celkového portfolia.
Rozdílný filosofický postoj těchto slavných investorů k diverzifikaci je tedy logický a oba pohledy dávají smysl. Diverzifikace je užitečný nástroj, kterému je potřeba správně rozumět a vhodně jej používat. Existují totiž i strategie, a to kvalitní a pro konkrétní investory vhodné, v rámci kterých se diverzifikace tolik nevyplácí.
Zdroj: BH Securities