Rockefellerové: Sága naftařského rodu

Ropa se začala ve Spojených státech poprvé průmyslově těžit v polovině 19. století. Do Pensylvánie, kde byl roku 1859 proveden první komerční vrt, se s vidinou bohatství začali sjíždět nadšenci ze širokého okolí. Chovali se často velmi živelně a traduje se například, že měli zvláštní techniku hledání ropy – vyhodili klobouk do vzduchu a začali kopat tam, kde dopadl.

Ropnou horečku povzbuzovala především výkupní cena, která se brzy vyšplhala až na osm dolarů za barel. Divocí těžaři však většinou nedosáhli velkých úspěchů a postupně je začali nahrazovat seriózní podnikatelé.

Nejvýznamnějším byl John Davison Rockefeller, který sice sám ropu netěžil, ale dobře zvolenou strategií zanedlouho zcela ovládl její zpracování a distribuci. Jeho společnost Standard Oil Company, založená roku 1863, kontrolovala v dobách největší slávy až 95 procent ropné produkce USA.

Lekce od šarlatána

Průmyslník, obchodník a finančník John Davison Rockefeller se narodil 8. července 1839 v osadě Richford ve státě New York. Jeho otec William, obchodní cestující pochybné pověsti, který například nabízel léky na léčbu rakoviny, mu odmalička vysvětloval základy podnikání a učil ho praktické triky vychytralého byznysmena. "Často se mnou smlouval a kupoval u mě různé věci," vyprávěl Rockefeller roku 1917 a pyšně dodával: "Jednoduše mě naučil, jak obchodovat."

Také na matku, horlivou baptistku, která ho v dětství vedla k železné kázni a neváhala ho třeba i přivázat ke sloupu, aby mu dala výprask, velice rád vzpomínal jako na ženu, která ho učila šetrnosti. "Často si připomínám slova své matky, že vědomé plýtvání plodí bídu s nouzí," říkával.

Mladý John začal s podnikáním už jako školák, když v místním obchodě kupoval bonbony, které pak se ziskem prodával známým. Také se rychle naučil chovat krocany na prodej a přivydělával si kopáním brambor. Podle otcových a matčiných rad ukládal všechny utržené peníze do porcelánové pokladničky.

Bylo mu sotva 13 let, když poprvé poznal, jak chutná moc peněz. Na matčino doporučení si totiž z této pokladničky vyzvedl 50 dolarů, které pak půjčil jednomu farmáři na nákup osiva. A protože to bylo na úrok 7,5 procenta, rychle dospěl k poznání, že půjčováním lze vydělat víc peněz než samotnou prací.

Od obilí k ropě

Ačkoli ve škole nikdy moc neprospíval, patřil od samého začátku k vynikajícím počtářům. To mu také otevřelo cestu k úspěšnému absolvování městské koleje v Clevelandu a tříměsíčního kursu účetnických prací.

V 16 letech nastoupil jako pomocný účetní u firmy Hewitt & Tuttle, která obchodovala s obilím a zeleninou. John zde pracoval od půl sedmé ráno do noci a večer ještě přemýšlel, jak svěřenou práci zefektivnit a zvýšit zisk. Vedl si dobře, když ovšem po čase požádal o zvýšení platu, jeho šéfové ho odmítli. S pocitem křivdy pak práci okamžitě opustil. Ve 20 letech spolu s Mauricem Clarkem založili firmu zaměřenou na obchodování s obilím, masem, solí, senem a dalším zemědělským zbožím. Brzy své podnikání rozšířili za hranice státu Ohio, a protože právě začala občanská válka, prakticky všechno jejich zboží šlo velmi dobře na odbyt, zejména pro armádu Severu. Zisky rychle rostly, jen za první měsíce dosáhly 17 tisíc dolarů. Johnovým osudem se však nakonec stal jiný obor.

Roku 1859 se objevila zpráva o nalezení ropy v Pensylvánii. Rockefeller tuto novinu zaregistroval a velmi rychle si spočítal, že by se na nové surovině dalo rychle vydělat. Roku 1863 proto s dalšími dvěma partnery investovali čtyři tisíce dolarů do výstavby a provozu rafinérie s názvem Excelsior Works a o rok později do druhé s názvem Standard Works. Protože ostatní partneři brzy přestali sdílet jeho nadšení, vykoupil jejich podíly a začal podnikat sám. Byl totiž přesvědčen, že obchod s naftou se mu v budoucnu bohatě vyplatí.

Své společnosti však vytýčil jasný cíl: zabývat se pouze zpracováním a dopravou ropy. Vlastní těžba ho příliš nezajímala, protože správně usoudil, že se pojí s menším ziskem a vyžaduje velké investice. Věděl, že naftový průmysl stejně ovládne ten, komu se podaří dostat pod kontrolu zpracování a obchod. Této myšlence podřídil veškeré další úsilí.

Zlatý standard

Roku 1865 měla jeho firma dva petrolejářské závody, za další dva roky jich bylo už pět a roku 1870 byl jeho podnik vůbec největší v oboru, s kapitálem jeden milion dolarů. Pod kontrolou společnosti již byla celá desetina ropného průmyslu Spojených států.

Nic přitom nebylo ponecháno náhodě, dokonce ani firemní jméno. Rockefeller podnik nazval Standard Oil Company, což mělo pragmatický důvod. Jméno poukazovalo na to, že firemní produkty odpovídají technickým a bezpečnostním standardům, tedy zákonem určeným normám. V podmínkách tehdejšího naftařském podnikání, kdy se většina bezpečnostních opatření nedodržovala, stále někde vypukaly požáry a množily se úrazy dělníků, to byl výborný tah. Není divu, že akcie společnosti produkující bezpečné výrobky, pak na burze raketově rostly.

Rockefeller se nemýlil. Nafta se velmi rychle stala strategickou surovinou a obchodním artiklem nejvyšší přitažlivosti. Její deriváty používané ke svícení v továrnách, úřadech i domácnostech patřily k nejžádanějšímu zboží. Tato tendence se navíc brzy přenesla také do Evropy, což bylo pro Ameriku dalším zdrojem zisků. Už během prvního roku po skončení občanské války se americký export ropy do Evropy zvýšil z 600 tisíc na 1,5 milionu barelů. Rockefeller byl opět v čele, protože s předstihem vyslal mladšího bratra Williama do New Yorku, aby z tohoto největšího atlantického přístavu koordinoval dodávky petroleje společnosti Standard Oil evropským zákazníkům. S tím pak souvisel i další úkol – vytvářet nezávislou distribuční síť, výstavbu vlastních překladišť a skladů přímo v prostoru manhattanských přístavů.

Cesta k monopolu

John Davison Rockefeller byl vskutku výjimečným podnikatelem. Kdosi o něm prohlásil, že se "odlišoval od masy průmyslníků tak, jako se liší silný vůdce od smečky dravců". Byla to v podstatě pravda, protože Rockefeller skutečně nejednal v rukavičkách, byl chladnokrevný, vypočítavý a nevyhýbal se úskokům. Své metody boje s konkurencí neustále zdokonaloval a rozvíjel až na samou hranici zákona.

Uměl velmi promyšleně využívat hospodářské převahy svého podniku. Od počátku také tvrdě pracoval na eliminaci konkurence. Soupeřům strategickým způsobem snižoval hodnoty pozemků, takže je většina z nich musela dříve či později prodat.

Jednoho dne roku 1881 vydal zvláštní pokyny, o nichž tvrdil, že mají vést ke zmodernizování společnosti Standard Oil. Požadoval, aby všichni akcionáři v desítkách firem, které pod ni spadaly, vyměnili své akcie jednotlivých podniků za akcie nově vytvořeného seskupení za účelem jednotné výrobní, obchodní a cenové politiky.

Tím vznikl první trust, a také monopol, který v této formě usiloval o úplné, nebo alespoň převážné ovládnutí amerického trhu s ropou. Když pak 2. ledna 1882 dohoda o tomto trustu vstoupila v platnost, Rockefeller již měl pod kontrolou 80 procent amerického naftového průmyslu, 90 procent ropovodů v celé zemi a v rukou držel i trumfy k ovládání dalších přidružených odvětví, jakými byly cisternová doprava či produkce kovových barelů.

Nechtěl se ovšem spokojit s pouhým růstem všech položek svého trustu. Chtěl být samostatným i v oblasti složitých peněžních procedur, proto se rozhodl získat akcie tehdejší největší americké banky National City Bank of New York. To se mu nakonec podařilo, a tak se tento přední peněžní dům stal na dlouhá léta jeho finanční oporou.

Pokračování článku najdete na serveru Profit.cz