Garantované fondy slibují jistotu i šanci na vysoké výnosy. Často jsou ovšem neprůhledné
Průměrný český investor má několik zajímavých vlastností. Zaprvé, každý rok výrazně více peněz prosází, než proinvestuje na kapitálovém trhu, vyplývá ze statistik ministerstva financí o tržbách provozovatelů hazardu. Zadruhé, když už investuje, činí tak poměrně konzervativně. Více než pětina majetku ve všech typech podílových fondů v Česku je v zajištěných fondech. Ke konci loňského roku konkrétně 51 miliard korun z celkových 247. Pro srovnání, v Evropské unii tento podíl dosahuje jen zhruba 11 procent.
Proč jsou zajištěné fondy v Česku tak oblíbené? Důvody jsou nasnadě: zkušenosti z kuponové privatizace následované dvěma bublinami na světových trzích apetitu po riziku zrovna nepřidaly. Je v tom ovšem určitý paradox. Investor se bojí poklesu akcií, proto chce garanci. Jenže většina garantovaných produktů odvozuje výnos od akcií, šanci na slušný výdělek nad rámec garance má tedy pouze na rostoucím, tedy býčím trhu.
Zajištěné fondy v posledních letech nejčastěji pouze vrátily investovanou částku nebo výnos srovnatelný s dluhopisovými fondy. To jim nelze vyčítat, trefily se splatností zrovna do období finanční krize. Co jim naopak vytknout lze, je neprůhlednost.
Kouzlo je v exotice
Jak vlastně zajištěné fondy fungují? Základní princip je jednoduchý - návratnost investované částky zabezpečují dluhopisy.
Pokud koupíme například dluhopis s nulovým kuponem za emisní kurz 800 korun, který za pět let vrátí nominální hodnotu 1 000 korun, můžeme 200 korun investovat rizikově - například do akcií. I při ztrátě těchto 200 korun dostaneme při splatnosti dluhopisu 1 000 korun a můžeme podílníkovi vrátit oněch 800 korun. Portfolio s 20 procenty akcií však nepřinese nijak závratné výnosy.
Naštěstí existují opce, které s relativně malou investicí umožňují dosáhnout výrazně vyššího zisku.
Příklad: Koupili jsme opci, která představuje právo koupit vybranou akcii za 90 korun. Cena opce (opční prémie) je 10 korun. Cena akcie stoupla na 120 korun, opci tedy uplatníme - koupíme akcii za 90 a obratem prodáme za 120. Zisk je 30, po odečtení opční prémie 20. Zisk je 100 procent investované částky, přestože akcie stoupla "jen" o třetinu.
Tolik teorie; praxe je složitější. Kreativita finančních inženýrů se zdaleka neomezuje jen na jednoduché kupní opce.
Z Asie až na konec duhy
Jednou z "jednoduchých" konstrukcí je takzvaná asijská opce. Investor opět dostává výnos odvozený od podkladového aktiva, tedy akcie, akciového indexu a podobně. Výnos se ovšem průměruje - například za celou dobu do splatnosti produktu. Výhoda je zjevná - pokud trhy těsně před splatností klesnou, průměrování může výnos "zachránit".
To je však zároveň nevýhoda, pokud index naopak výrazně stoupne. V ideálním případě, kdy akcie od nákupu struktury až do splatnosti rovnoměrně rostou, bude průměrný výnos polovinou skutečného zhodnocení. V praxi často méně - některé fondy vyplácejí jen předem stanovené procento výnosu (toto procento se nazývá míra participace).
Další populární strukturou je opce bariérová. Výnos je vyplacen pouze v případě, že podkladové aktivum neklesne pod určitou hodnotu, neboli bariéru.
Příklad: Klient dostane každý rok výnos 5 procent, pokud index Euro Stoxx 50 k výročnímu datu neklesne pod počáteční hodnotu. Ovšem, aby to nebylo tak jednoduché, často se bariérová opce kombinuje ještě s opcí duhovou. Slovo duhová znamená, že výnos závisí na několika různých podkladových aktivech. Přeloženo do češtiny: kliente, dostaneš výnos, pouze pokud žádná z 30 vyjmenovaných akcií neklesne pod stanovenou hodnotu.
U běžného akciového portfolia při dodržení určitých podmínek zvyšování počtu titulů snižuje riziko - to je princip diverzifikace. Zde je tomu naopak - čím větší počet akcií, tím větší pravděpodobnost, že se mezi nimi najde alespoň jedna jediná, která poklesne.
