Jak (také) číst roztržku Zelenského s Trumpem a Vancem aneb Pět neveselých vzkazů z Oválné pracovny
Napětí mezi Spojenými státy a Ukrajinou dosáhlo dosavadního vrcholu poté, co setkání prezidentů Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského skončilo ostrým střetem před televizními kamerami. Namísto diplomatických jednání o možných cestách k míru na Ukrajině, včetně plánované dohody o těžbě vzácných nerostů, veřejná konfrontace otřásla nejen ukrajinsko-americkými vztahy, ale i transatlantickou spoluprací. Bez ohledu na to, jaký bude další vývoj (Trump i Zelenskyj v prvních vyjádřeních po setkání nechali otevřené dveře k dalším jednáním), si lze z ostudy v Oválné pracovně rovnou leccos vzít.
1. Trump cítí potřebu být vstřícný k Vladimiru Putinovi, ale necítí totéž k Volodymyrovi Zelenskému. Na začátku rozhovoru Trump ironicky odmítl kritizovat Putina, aby se následně nevybíravě pustil do ukrajinského prezidenta. Tento přístup odráží jeho přesvědčení, že silní si dělají, co chtějí, zatímco slabí mohou trpět. Ukrajina se v tomto schématu jeví jako slabá a snadno manipulovatelná, což vysílá nebezpečný signál o prioritách americké zahraniční politiky. Všechna čest Zelenskému, že udržel tvář, a to vstříc extrémní tísni a geopolitickému riziku, jimž on i jeho země čelí.
2. Podstatná bude reakce evropských lídrů. Trump během setkání zdůraznil, že NATO nechce zničit a že v případě potřeby bude chránit Polsko, o kterém byla vzhledem k jeho geografické poloze řeč. To může být pro některé evropské země uklidňující. Kdyby tisková konference skončila o pár minut dříve, tedy před samotnou roztržkou, Evropa by možná mohla mít ze setkání pocit, že situace není tak zlá. Výbušná hádka politiků ale vše převrátila a posílila obavy o americkou spolehlivost jako spojence. Výrazní evropští politici se hned po incidentu postavili na stranu Ukrajiny a ještě o víkendu budou v Británii jednat o dalším postupu.
3. Přístup Bílého domu k médiím. Kontroverzi umocnil Bílý dům výběrem novinářů přítomných setkání. K nelibosti mnohých byli z jednání vyloučeni zástupci renomovaných agentur, jako jsou AP a Reuters, prostor naopak dostal ruský státní novinář (pardon, novinář z agentury TASS). To jen podtrhuje vážné pochybnosti ohledně bezpečnosti a transparentnosti nové americké administrativy. Ta již v posledních týdnech plošně pracuje "proti" řadě médií, jako jsou New York Times a další, například jim komplikuje přístup k informacím z Pentagonu. Naopak preferuje média, jež v posledních letech šířila konspirační teorie.
4. Řeč těla. Během setkání Donalda Trumpa s Emmanuelem Macronem a Keirem Starmerem dříve během týdne si nešlo nevšimnou jisté elegance a odhodlání nejvyšších představitelů Francie a Spojeného království Trumpa přerušit a opravit, když opakoval mylné informace (tedy lži) o objemu a způsobu pomoci spojenců Ukrajině. V pátek v Oválné pracovně k roztržce výrazně přispěl americký viceprezident J. D. Vance, který si pak viditelně užíval neformální tón i některé silně tendenční otázky od novinářů z protrumpovských médií (jeden z "novinářů" se Zelenského třeba zeptal, jestli vlastní oblek), vedle něj sedící ministr zahraničí Marco Rubio naopak působil, že by nejraději zmizel. Ačkoli ministr později Trumpa podpořil na sociálních sítích, jeho řeč těla prozradila, jak špatně celé setkání vnímá. Taková ale byla pozice "standardnější" diplomacie v Oválné pracovně.
5. Rusko (zatím) vítězí. Trumpovy útoky na Zelenského oslabují ukrajinskou pozici v americké politice, vnímá je samozřejmě i veřejnost, a navíc narušují transatlantické vztahy. Poškozují důvěryhodnost Spojených států na mezinárodní scéně, tedy na té, kde dosud důvěru v nejširším slova smyslu mají. Ukrajině se komplikuje možnost získávat další vojenskou podporu. A to vše s nadšením sledují v Kremlu.
Zdroj: Drezner’s World
