US MARKETZavírá za: 0 h 24 m
DOW JONES-0,29 %
NASDAQ+0,00 %
S&P 500-0,07 %
META+7,92 %
TSLA+6,75 %
AAPL+6,18 %

Investice jako cesta ke klidnějšímu stáří: Bez práce nejsou koláče aneb Budeme se mít líp?

V uplynulých deseti letech byl pro českou ekonomiku charakteristický poměrně rychlý růst mezd. Za poslední dekádu vzrostly nominální mzdy v Česku o bezmála 59 %, na průměrné mzdě tedy hovoříme o 14 159 Kč. Ke zvýšení výdělků přispíval hlavně celkový růst nejen české, ale i globální ekonomiky, který se projevil na vyšší poptávce po pracovnících.

Na českém trhu práce došlo k výraznému poklesu míry nezaměstnanosti při současném nárůstu míry zaměstnaného obyvatelstva, což vyvolalo napětí a vyústilo v takto masivní růst mezd.

Vývoj mezd v ČR

Česká ekonomika však nebyla jedinou zemí v Evropě, kde mzdy rostly. V posledních deseti letech se z vyšších nominálních mezd radovali téměř všichni obyvatelé Evropy. Česká republika ale v této oblasti patřila mezi evropské premianty, situace na trhu práce se u nás projevila výrazným růstem průměrné hrubé mzdy.

Nicméně nominální růst cen za práci s sebou přináší i tlak na růst cenové hladiny a vyšší inflaci, a růst mezd tak nakonec nemusí znamenat vyšší kupní sílu. Jak si tedy stály mzdy v Česku v reálném vyjádření? Nejrychlejší růst mezd byl z tohoto pohledu patrný mezi roky 2016 a 2018, průměrně pak v uplynulé dekádě rostly reálné mzdy ročním tempem 1,7 %. Nicméně v uplynulém desetiletí jsme "nebohatli" rychleji než v dekádě předchozí, roky 2001 až 2010 tento růst překonaly. V tomto období jsme se Slovenskem dokonce patřili mezi premianty s růstem mezd vysoko nad průměrem EU i okolních států.

Budeme se mít lépe?

Mzdová dynamika v nominálním vyjádření by měla i letos pokračovat v mírně růstovém směru. Mzdy bude tlačit nahoru zejména efekt navýšení minimální mzdy na 16 200 Kč a také přetrvávající tlak na trhu práce, tedy nedostatek zaměstnanců a rekordně nízká nezaměstnanost. V letech 2022 až 2023 očekáváme průměrný roční růst mezd v rozpětí 4-6 %.

Nicméně navýšení minimální mzdy ani růst průměrné mzdy neříkají, zda se skutečně budeme mít lépe. Kvůli aktuální vysoké cenové hladině, kdy inflace roste rychleji než mzdy, jsme se loni v reálném vyjádření měli o něco hůře než v předchozích letech a letos tomu nebude jinak. Reálný pokles mezd (hezky statisticky záporný růst mezd) nás provází od druhé poloviny roku 2020 a v nadcházejících měsících by nemělo dojít k výrazné změně. Vysoká cenová hladina se tak projevuje negativně na bohatství domácností.

Reálný růst mezd v jednotlivých zemích

Druhou stranou mince ke změnám průměrné hrubé mzdy jsou disponibilní příjmy, které představují příjmy jednotlivce očištěné o daně a další odvody, jež musí zaměstnanci platit. V České republice vzrostl za posledních deset let čistý disponibilní příjem o 29,8 %, což je výrazně nad průměrem zemí eurozóny (16,1 %). Mnohem více než Češi si však přilepšili obyvatelé Polska, kterým za poslední dekádu vzrostl čistý disponibilní příjem o téměř 60 %. Podobně rychlé tempo zaznamenali také Maďaři. Naopak na Slovensku byl růst čistého disponibilního příjmu dokonce pod průměrem eurozóny a dosáhl jen 10,3 %, což odpovídá tempu růstu o 1 % ročně.

Vývoj disponibilního příjmu v zemích V4

Nevedeme si vůbec špatně

Bohatství domácností se částečně odvíjí od mezd, ale přestože ty mohou lidem přilepšit, nejsou tím, co bohatství tvoří. To je totiž tvořeno všemi aktivy, které jednotlivci vlastní, tedy hodnotou nemovitostí, finančními aktivy, spořením a dalšími položkami. Podle ukazatele celkového čistého jmění si ve srovnání se sousedními státy nevedeme špatně, dokonce jsme bohatší než většina zemí střední a východní Evropy. Oproti západním zemím je rozdíl v celkovém čistém jmění domácností markantní, nicméně ve srovnání s nejbližšími sousedy (Rakouskem a Německem) není tak výrazný jako v případě Spojených států nebo Švýcarska, kde jsou lidé více než čtyřikrát bohatší.

Čisté jmění domácností

Otázkou zůstává, čím jsou tyto rozdíly způsobeny. Roli hraje několik faktorů, mezi kterými nelze nezmínit relativní výhodu západních zemí v podobě tržního hospodářství po celou dobu moderní historie, což v případě obyvatel znamená mnohem větší zkušenost s finančními nástroji a fungováním trhu. Zároveň tato skutečnost umožnila delší kumulaci bohatství, což v zemích střední a východní Evropy nebylo ve větší míře možné.

Napříč uvedeným vzorkem zemí se liší také složení aktiv domácností. Finanční aktiva tvoří důležitou součást celkového bohatství domácností a jsou neopomenutelným zdrojem příjmů, a to buď skrze prodeje těchto aktiv, nebo ve formě úroků či dividend. Zároveň díky budování finančních aktiv dochází ke zvyšování celkového bohatství a k přípravě na neproduktivní roky života.

Finanční aktiva domácností

Máme rádi hotovost. Je to správně?

Češi jsou obecně známí svým konzervativním přístupem a opatrností při nakládání s penězi, která se projevuje držením velkého objemu hotovosti na běžných účtech či nízkoúročených spořicích účtech. Ve srovnání s bohatšími zeměmi je pak rozdíl výrazný, například v USA je podíl hotovosti na celkových finančních aktivech jen necelých 13 %, ve Švýcarsku 32 %. Co do držení hotovosti jsou ale v Evropě ještě konzervativnější země než Česká republika. Není asi překvapením, že to jsou také země bývalého východního bloku, Polsko a Slovensko. Obecně je mezi zeměmi západní Evropy držená hotovost v průměru nižší než u zemí střední a východní Evropy.

Nejmarkantnějším rozdíl je v rozložení dalších finančních aktiv, kde můžeme také pozorovat rozdíly mezi USA a evropskými zeměmi. Američané mají velkou část svých prostředků alokovánu do akcií, a to nejen přímým držením akcií, ale také skrze nástroje kolektivního investování, kdy penzijní i podílové fondy v USA drží větší objemy majetku v akciích než srovnatelné nástroje v Evropě. Velká participace v akciovém trhu je sice volatilnější, takové investice však generují vyšší výnosy než investice do jiných druhů cenných papírů, a to zvláště v dlouhodobém horizontu. Proto také americké domácnosti patří v průměru mezi ty bohaté. Obdobně jsou na tom ve složení "portfolií" Švýcaři, čemuž odpovídá i jejich celkové bohatství. Kumulace finančních aktiv v průběhu produktivního života je s ohledem na osobní finance potřebná kvůli zajištění se na stáří.

Zajištění na stáří? Máme co dohánět

Jak je to vlastně s penzijními fondy a zajištěním se na stáří? V Česku mají penzijní fondy v průměru 6,2% podíl na finančních aktivech, což je výrazně méně než v okolních státech. Penzijní fondy tak nepatří mezi oblíbené investiční nástroje, což je dáno jejich konzervativní investiční strategií, kdy 81,5 % aktiv fondů je tvořeno státními dluhopisy. Tyto nástroje lze díky jejich složení považovat za bezpečnější, nicméně z pohledu investora a střadatele za prakticky neatraktivní.

V České republice zároveň chybí motivace pro jednotlivce k zajištění si dodatečných příjmů na důchod. Aktuálně jsou jedinou motivací státní příspěvky a slevy na dani v případě spoření na stáří prostřednictvím penzijních fondů. V souvislosti s nastavením důchodového systému a s absencí motivace k vlastnímu spoření a zajištění prostředků na stáří máme v rámci systému penzijních fondů oproti nastavení v západních zemích co dohánět.

Alokace aktiv v penzijních fondech

Penzijní systém v České republice je založen na systému pay-as-you-go, tedy na solidaritě mladší generace, která aktuálně "platí" důchody současným penzistům. Tento systém není v Evropě neobvyklý, ale velice často (zejména v západní Evropě) bývá ještě doplněn o soukromé důchodové plány, kde je část odvodů alokována do penzijních fondů nebo jiných forem investic. Jde tak o zajištění dalších zdrojů pro budoucí důchody a částečně způsob, jak se vypořádat s demografickým vývojem a stárnutím populace.

Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie dle standardu PPS patří důchody v České republice k těm podprůměrným. Tato skutečnost může být připisována velké závislosti penzistů na státních důchodech – 95 % celkových příjmů penzistů je v rámci důchodů vyplácených státem, zbylých 5 % tvoří soukromé úspory. Podobná distribuce zdroje penzí je také v ostatních zemích střední a východní Evropy, kde jsou průměrné důchody rovněž z evropského hlediska podprůměrné.

Průměrné důchody v Evropě

V roce 2050 bude připadat jeden penzista na jednoho člověka v produktivním věku

Průběžný důchodový systém a důchody současné generace jsou závislé na produktivitě mladší generace, která aktuálně vydělává. Takzvaný index závislosti starších osob říká, kolik osob v důchodovém věku je závislých na daních a odvodech produktivní části populace. V současné době (rok 2021) je index závislosti starších osob (65 let a více) na produktivní populaci na úrovni 31,1. To znamená, že jeden penzista připadá na tři osoby v produktivním věku.

Index závislosti starších lidí

GRAF Index závislosti starších osob

Pokud se v současném nastavení důchodového systému nic nezmění, tak jen v důsledku demografického vývoje bude v roce 2040 připadat jeden penzista na necelé dvě osoby v produktivním věku, přičemž tato hranice se bude dále posouvat a v roce 2050 již bude připadat jeden penzista na jednu osobu v produktivním věku. Pokud se na nastavení důchodového systému nic nezmění, bude to v budoucnu pro pracující znamenat jediné, a sice vyšší daňovou zátěž nebo odvody, která je již nyní 40 %, a v rámci zemí OECD tak patří zdanění práce v České republice k jednomu z nejvyšších.

Pro ilustraci, za aktuálního nastavení odvádí zaměstnanec beroucí průměrnou mzdu 38 275 Kč ze své hrubé mzdy 7 632 Kč (v tom je již zohledněna sleva na poplatníka) a dalších 12 938 Kč za průměrného zaměstnance odvádí jeho zaměstnavatel. Celkem tak jeden průměrný zaměstnanec zaplatí na daních a odvodech 20 570 Kč. Daňová zátěž spolu se všemi odvody na jednoho zaměstnance je tedy aktuálně lehce přes 40 %.

K zajištění renty nebo dodatečného příjmu na stáří je potřeba vlastní iniciativa

Nevyhnutelným řešením pro budoucí generace je zvyšování věku odchodu do starobního důchodu. Aby zátěž na osoby v produktivním věku nerostla a index závislosti se nezvyšoval nad současnou úroveň, měl by se věk odchodu do důchodu posunout na 70 let, což je o 5 let více než současná hranice 65 let pro ročníky 1971 a mladší.

V České republice však chybí propracovaná koncepce toho, jak se k důchodovému systému postavit a jak jej reformovat, i když je z dat a očekávaného vývoje patrné, že bez reformy to nepůjde. Na některé problémy začínáme narážet již nyní, demografický vývoj je přitom ještě prohloubí. Aktuálně jde zejména o situaci od roku 2030, kdy do penze začnou odcházet silné ročníky ze 70. let.

Nepříznivý demografický vývoj bude znamenat vyšší nároky na státní rozpočet, jelikož důchody jsou jeho samostatnou největší výdajovou položkou (28 %). Loni bylo na důchody vydáno 507,6 miliardy Kč, plán pro letošní rok hovoří o navýšení na 535,6 miliardy Kč. Podle Národní rozpočtové rady stoupnou v horizontu 40 let roční náklady na důchody o 150 miliard. Bez důchodové reformy se české veřejné finance v průběhu příští dekády dostanou do neudržitelné situace.

Jednou z možností, jak předcházet situaci s nedostatečnými důchody, je zajištění si renty nebo dodatečného příjmu na stáří vlastní iniciativou, tedy investicemi a budováním bohatství v průběhu produktivního života.

Bohatství lze kromě výdělečné činnosti budovat zejména investováním. Díky tomu si člověk může v průběhu produktivních let zajistit dostatečné množství prostředků, ze kterých bude moci čerpat po odchodu do penze, aby se vyhnul poklesu životní úrovně. Jedním ze způsobu zajištění se na stáří je pořízení si vlastní nemovitosti, aby měl člověk v pozdějším věku vyřešenou jednu z nejnákladnějších položek, tedy bydlení.

Kvůli ne úplně optimistickému výhledu vývoje důchodového systému a za současné absence důchodové reformy je tedy nevyhnutelností spoření nebo investování. Ať už v podobě penzijního spoření, nebo napřímo skrze investiční aktiva, jako jsou akcie, dluhopisy, podílové fondy nebo jiné formy investic. Jako nejjednodušší forma se jeví pravidelné investování, kdy v průběhu života člověk po menších částkách pravidelně investuje do vybraného investičního produktu.

Čím dříve začnete nad budováním bohatství a zajištěním se na stáří přemýšlet, tím lépe

Následující modelový příklad odhaluje kouzlo složeného úročení a pravidelného investování. Pokud je naší cílovou částkou na stáří 1 milion Kč, tak při pravidelné investici 1 000 Kč měsíčně na tuto částku dosáhneme za 30 let (360 tisíc Kč vklad + zhodnocení 650 tisíc Kč při průměrném ročním zhodnocení o 6 %). Pokud na naspoření této částky budeme mít jen 10 let, budeme muset měsíčně investovat 6 100 Kč (732 tisíc Kč vklad + 272 tisíc Kč zhodnocení). Není tedy nereálné takovouto částku naakumulovat také v kratším horizontu, čím dříve však člověk začne, tím lépe.

Otázkou však zůstává, s jakým zhodnocením by měl člověk počítat. To se vždy odvíjí od zvoleného investičního nástroje a také od dění na finančních trzích, které mohou zhodnocení investice ovlivnit. Nejdynamičtější zhodnocení lze očekávat u akciové složky, a tedy také u produktů (například fondů), které jsou čistě akciové.

V posledních 30 letech vzrostl hlavní americký akciový index obsahující 500 největších amerických korporací v průměru o 8,4 % ročně, se zohledněním dividend šlo dokonce o průměrný výnos 10,7 %. Když období ještě více natáhneme a podíváme se na posledních 50 let, jde o průměrné roční zhodnocení 7,8 % (když opět zohledníme dividendy, tak o 11 %). A to v průběhu tohoto období potkalo akciové trhy několik krizí, ať už šlo o americkou ropnou krizi a stagflaci v 70. letech, technologickou bublinu v roce 2000, finanční krizi v roce 2008 nebo poslední propad z jara 2020.

Přes všechny tyto nepříznivé epizody jsou z dlouhodobého hlediska akciové trhy v růstovém trendu a jsou schopné nabízet nejvyšší možné výnosy. Podobné zhodnocení přinášejí také evropské akcie, které (měřeno indexem STOXX Europe 600 se zohledněním dividend) za posledních 30 let ročně nabídly zhodnocení 8,1 % za rok.

S&P 500

Konzervativnější investici oproti akciím představují státní dluhopisy, které bývají považovány za málo rizikové, a to zvláště pokud jde o dluhopisy vyspělých zemí, jako jsou Spojené státy, Japonsko, Německo nebo například i Česká republika. Díky tomu, že jde o konzervativnější investice s nižší mírou rizika, jsou dluhopisové výnosy ve srovnání s akciemi nižší. Podle indexu agentury Bloomberg byla výkonnost státních dluhopisů za uplynulých 30 let v průměru 4,9 % ročně, v 50letém horizontu šlo pak v průměru o 6,8 % za rok. Výnosy z akciových investic tedy byly zhruba o polovinu vyšší než v případě konzervativních státních dluhopisů.

Mnoho nástrojů, které jsou investorům na trhu dostupné, kombinuje jak akciovou, tak dluhopisovou složku. Lze zjednodušeně říci, že podle jejich složení se odvíjí i výkonnost. Čím více bude daný nástroj, například podílový fond, obsahovat akciové složky, tím bude výkonnost vyšší a blížit se akciové výkonnosti. Naopak více dluhopisové složky představuje výkonnost nižší.

S aktuální absencí důchodové reformy a nepříznivým demografickým vývojem představuje jedinou možnost zajištění si dostatečného bohatství na stáří vlastní investování. Krátkodobé vyhlídky mzdového vývoje říkají, že nás spíše čekají těžší roky, a proto by měl každý přemýšlet nad osobními financemi ve více rovinách a spoléhat se hlavně sám na sebe. Díky současné demokratizaci a dostupnosti investování a informacím o investicích má každý k dispozici paletu nástrojů, které může pro investování využít.

Zdroj: CYRRUS

Česká ekonomikaČeská republikaDůchodyInvestováníPonaučení pro investorySpoření
Sdílejte:

Doporučujeme

Nenechte si ujít

Nahoru, nebo dolů #11: Koňský povoz a příliš ropy

Nahoru, nebo dolů #11: Koňský povoz a příliš ropy

6. 5.-Vendula Pokorná
Evropa