Ekonom Křeček: Investoři nechtějí, aby párty skončila

 Co zaznělo:

• Podle analýzy Bloombergu je ekonomická politika nejvíce nejistá v historii měření. Ale zároveň se stále více ukazuje, že tady máme přetlak peněz. Ty sice na chvilku z trhů utekly, ale chtějí se na ně vrátit. Je to podobné jako za pandemie. Všichni jsme se tehdy vyděsili, ale za pár měsíců byly akcie na novém historickém maximu. Současné celní války mají dost podobný průběh.
• Všechno se zrychluje a ve světě investic je to vidět. Situace, které potřebovaly třeba rok nebo dva na nápravu, jsou dnes vyřešené za pár měsíců. Překvapuje mě ale, že Donald Trump začal docela výrazně ustupovat. Čekal jsem nějaké zádrhele a odbočky, během kterých bude moci člověk něco dokoupit. To se ale nestalo.
• Pokud by přišla opravdu vážná finanční krize a ztráta důvěry a trh by šel do strany třeba tři, čtyři roky, možná by se uvažování investorů změnilo. Teď jsou ale zvyklí na to, že krize jsou krátké a rychlé, a čekají na každou příležitost vrátit se na trh.
• Vidíme to i na fiskální politice některých zemí. Deficity se prohlubují a ukazuje se, že peníze na dluh, které se tlačí do ekonomiky, nakonec poměrně rychle skončí na kapitálovém trhu.
• V Česku jsme rozpočtově odpovědní a je to dobře. Odolnost toho, kam až dluh může zajít, je ale mnohem větší, než si dovedeme představit.
• Dluhy mohou klidně narůstat k 200 % HDP, je na to prostor. Je to smutné, ale investoři zkrátka nechtějí, aby ta párty skončila.
• Kdykoli cokoli polijete penězi, daří se tomu. To se teď chystá udělat Německo. A daří se tomu přesto, že peníze takto často velice neefektivně rozděluje stát. Vytváří se ale problém pro budoucí generace. Zároveň jim ale nepředáme pouze dluh, ale také infrastrukturu, dobudovanou energetiku nebo hotovou digitalizaci.
• Trochu se bojím o dlouhodobou udržitelnost. Otázkou je, co se stane v momentě, kdy veřejné dluhy přestanou být udržitelné. Všichni doufáme, že se toho nedožijeme.

Nahoru, nebo dolů #13: Čínské kovy a méně práce