Investice do umění: Marže nula až desítky procent
Každý, kdo by chtěl investovat do umění, se musí připravit na nemalé náklady při nákupu, držení i prodeji díla. Spekulovat na krátkodobý zisk je riskantní. Při nákupu uměleckého díla v galerii nebo antikvariátu je potřeba počítat s marží, která se připočítává k vlastní ceně. Může být 10 či 20, ale i více procent. Výhodou je, že se s obchodníkem dá vždy vyjednávat.
Každý obchodník má také svou strategii stanovení cen, kterou ovlivňuje celá řada faktorů – například jaké postavení má na trhu, jakého by chtěl dosáhnout, jaký má vztah k autorům, které nabízí, zda má výhradní právo, nebo ho chce u umělce teprve prosadit. Některé galerie zase mají určitý okruh klientů a snaží se shánět díla podle jejich přání, vkusu a peněženky. Jiné zase sbírky svých zákazníků rozprodávají, a pak cenu ovlivňuje přání prodávajícího.
Kdo nakupuje v aukcích, většinou věří, že tam dosáhne skutečné tržní ceny vytvořené na základě nabídky a poptávky. Každopádně i aukční obchody si k vydražené ceně připočítávají marži. Je uvedena v aukčních podmínkách a pohybuje se od 15 do 20 %, ovšem ani to nemusí platit vždy. Některé aukční síně v zahraničí mají tak složitý systém různých zvýhodnění a slev pro stále klienty, že se o pevné provizi ani nedá mluvit.
Veletrh nebo ateliér
Umělecká díla je možné nakupovat na veletrzích umění, kde se během několika málo dnů na jednom místě soustředí obrovská nabídka i poptávka. Marže zde bývají o něco vyšší než v galeriích, protože do nich obchodníci musejí promítnout své náklady na účast, převoz děl, pojištění a podobně. Přesto se veletrhy těší stále větší popularitě, zřejmě kvůli atmosféře, která na nich panuje.
Kupující se zde setkávají, povídají si i poslouchají, chlubí se a spekulují. Snadněji podléhají davové psychóze. Když si něco koupí jeden, musí ho mít i ten druhý, ať to stojí, co to stojí. V poslední době obchody uskutečněné na veletrzích stimulují růst cen podobně jako výsledky dosažené ve veřejných aukcích.
Tento druh prodeje uměleckých děl dorazil už i do Česka. Například v pražském Mánesu proběhne letos již 10. Veletrh moderního umění Art Prague.
Nejlepší by bylo nakupovat díla od současných umělců přímo u nich v ateliéru. Jednak je to většinou mnohem levnější, protože neplatíme žádnému zprostředkovateli, a za druhé máme jistotu, že nejde o padělek, což je k nezaplacení. Dostat se k umělcům však nebývá lehké. Většina z nich chce na tvorbu klid, někdy rovnou žijí někde na venkově nebo v ústraní. Exkurze většinou nemilují. Někteří ani sami neprodávají, protože se uspali galerii nebo agentovi, případně z jiných důvodů.
Průběžné a prodejní náklady
S určitými náklady je potřeba počítat často i v průběhu držení uměleckých děl. Musíme je mít v takovém prostředí, aby se nepoškodila, neznehodnotila, nebo je někdo nezcizil. Ne každý si může dovolit vlastní galerii s ostrahou nebo klimatizovaný depozitář. V bytě či rodinném domě je nutné třeba zejména pro nákladnější obrazy vytvořit odpovídající podmínky, objekt zabezpečit a případně pojistit, a to není levné.
Další náklady na nás čekají, když chceme investici do umění "zlikvidnit", tedy prodat. V galerii nebo v aukci nás čeká znovu marže jako při nákupu. Musíme počítat ještě s odměnou autorovi za opětovný prodej jeho uměleckého díla, pokud jsme za něj utržili více než 1 500 eur.
Majetková práva autora trvají po dobu jeho života a 70 let po jeho smrti. V praxi to vypadá tak, že část odměny si strhne obchodník z prodejní ceny a část uhradí ze své provize.
