Základy portfolia pro pasivní příjem: Jak uvažuje rentiér aneb Komu by se to nelíbilo
Rentiér je člověk, který žije z takzvaně pasivních příjmů. Pokud to myslí s rentiérstvím vážně, měl by příjmy diverzifikovat napříč třídami aktiv. Jako hlavní zdroje příjmů mu slouží akcie v podobě vyplácených dividend, dluhopisy s jejich kupóny a samozřejmě nájemné z jím vlastněných nemovitostí. Diverzifikace v podobě alespoň pár desítek držených investic přitom snižuje kolísavost hodnoty majetku, a tedy zvyšuje spolehlivost renty. Obecně by správně sestavené portfolio investic mělo generovat pravidelný příjem, chránit majetek před inflací a přidat pár procent ročně navíc.
Dividenda a růst ceny
Investice do akcií není jen o dividendách, důležitý je samozřejmě vývoj ceny. U dividendového titulu jsou ale na investora kladené vyšší nároky ohledně kupní ceny. Pro svoji konzervativní a defenzivní povahu totiž typická dividendová společnost nejspíše nepřekvapí zázračným růstem, jak to může být u startupů nebo mladých technologických firem.
Aby měla taková investice kromě dividendy i cenový potenciál, je potřeba ji pořídit levně. Tím, že se jedná zpravidla o akcie firem ze "staré ekonomiky", nevyhnutelně je čeká období, kdy se na ně bude zapomínat nebo nebudou v módě. To ale nic nemění na tom, že jsou tyhle firmy pro společnost důležité.
Kdy třeba také nepostradatelné tituly upadly v nemilost a nabídly lákavé slevy? Příklady jsou pokles cen telekomunikačních společností během nejistoty spojené se zaváděním 5G sítí nebo propad cen akcií těžařů a přepravců ropy během vrcholu "zelené horečky", hodně také zlevnily maloobchodní firmy během pandemie, akcie českých bank po uvalení windfall tax nebo akcie z odvětví zbrojního průmyslu, které před válkou na Ukrajině roky stagnovaly.
Tyhle méně dynamické, ale stabilnější firmy neinvestují všechny zisky do vývoje nebo navyšování kapacit a o výdělky se dělí s akcionáři. Konzervativnější charakter takových společností dokresluje to, že aby se firma mohla dělit s akcionáři o zisk, musí mít pod kontrolou svoje zadlužení. To ocenili investoři naposledy v letech zvýšené inflace, respektive v době vyšších úrokových sazeb v letech 2022–2023. Zvýšené úroky tehdy dolehly právě na firmy, které neměly dluhy pod kontrolou. Pokud dojde investor k závěru, že sledované firmy nejsou předlužené, jejich hospodaření je schopné růst alespoň stejně rychle jako ceny v ekonomice (inflace) a že za vysokými dividendami jsou i vysoké zisky, je na dobré cestě pořídit si se slevou zajímavé rentiérské aktivum.
Zajištění aktivy a schválený prospekt
Konzervativní rentiér by neměl zapomínat na příjem z pevně úročených aktiv, tedy primárně z dluhopisů. Pro jednotlivce je orientace v bondové rybníku mnohdy náročná jak odborně, tak finančně.
- Zaprvé, hodně dluhopisů má nominální hodnotu (nejmenší možná investovaná částka) v řádu milionů korun. K vytvoření diverzifikovaného portfolia je pak potřeba spíše několik desítek milionů.
- Zadruhé, orientace v právních pojmech prospektu, což je nejdůležitější dokument k dluhopisu, může být pro retailového investora opravdu náročná. V prospektu, který by měl být schválený regulátorem, lze dohledat přesné parametry aktiva, záruky a zajištění dluhu, finanční výkazy a také kovenanty, což jsou dluhové finanční ukazatele, které se firma zavazuje dodržovat. Ty do jisté míry "chrání" majitele cenného papíru.
- Zatřetí, úkolem investora je finanční analýza samotné firmy. Ta u dluhopisů probíhá trochu jinak než u akcií, kde investora zajímá schopnost dlouhodobě prosperovat (vydělávat, potažmo zvyšovat zisk). U dluhopisů to není podmínka, protože nejdůležitější je odpovědět si na otázku, zda bude firma schopná platit úroky. A i v případě, že by k insolvenci došlo, jestli lze dluh splatit z prodeje majetku dlužníka. Proto bývají preferované firmy s hmotnými aktivy, tedy nemovitostmi nebo výrobními zařízeními a stroji.
Jak mít peníze pod kontrolou a vydělat
To všechno znamená vyšší nároky na investora. Ten by měl zvážit, zda minimálně pro dluhopisovou část svého portfolia (a kýženého pasivního příjmu) nezvolí fondové řešení, kterým přenese administrativní a odbornou zátěž na analytiky z dané investiční společnosti nebo banky.
Zajistit, či nezajistit měnové riziko?
České akcie a dluhopisy nenabízejí tak širokou možnost volby, aby si s nimi rentiér vystačil. A když vyrazí na nákupy do zahraničí, bude muset řešit měnové riziko. U akciové expozice někteří volí měnu nezajišťovat s přesvědčením, že v dlouhodobém horizontu mají pohyby měn na portfolio minimální vliv. Zastávají mnohdy názor, že "každý chvilku tahá pilku" a období oslabení měny střídá posílení.
V případě koruny vůči americkému dolaru je to pravda zhruba posledních deseti let. Dlouhodobě to ale pravda není, protože koruna posiluje a dolar slábne. A když se zaměříme na kurz koruny vůči euru, vidíme také jednoznačný trend postupného oslabování společné evropské měny. Pokud by se tedy ceny akcií nakupovaných za eura nehýbaly, český investor by dlouhodobě tratil.
Další argument už počítá s pohybem ceny. Oslabení zahraniční měny způsobí, že příslušná firma je více konkurenceschopná na mezinárodním trhu, díky vyššímu exportu do zahraničí by měla vykázat vyšší zisk a akcie by se posunula na vyšší cenovou úroveň. Takový pohyb by měl (mohl by) vyrovnat ztrátu z oslabení měny.
V případě dluhopisů je téma měnového zajištění o něčem jiném než u akcií. Oslabení měny nemá šanci nic vykompenzovat, povede proto k jasné ztrátě, možná permanentní. Pokud investor vlastní dluhopis splatný za pět let, kupon (rentiérský příjem) je 5 % ročně a dojde k oslabení měny o 15 % (jako třeba loni v případě dolaru), více než polovina pasivního příjmu je pryč. Osobně tedy považuji u dluhopisů za nutné zajišťovat si měnové riziko.
Menší retailoví investoři se k zajištění měny dostanou spíše obtížně, ale pro institucionální investory je to denní chleba, protože mají přístup k sofistikovanějším tržním instrumentům. Navzdory běžnému přesvědčení navíc zajištění mnohdy nic nestojí, ba naopak. Abychom nezabíhali do technických detailů (pro zájemce, vše vychází z úrokového diferenciálu), už několik let při zajišťování eurového měnového rizika domácí investor inkasuje zisk. Ano, zajistí si měnové riziko, a ještě mu za to zaplatí. V případě zajištění amerického dolaru platí našinec náklad, který je ale nižší než zisk ze zajištění eura.
Pravidelně, nebo najednou?
Na otázku, zda investovat do "rentiérských" aktiv najednou, nebo pravidelně, je podle mě odpověď přímočará. Pokud máte už vybudovaný majetek, například z podnikání, můžete přesun do popsaných aktiv provést v relativně krátkém čase, respektive najednou. Pro profesně mladší ročníky, které zvládnou uspořit každý měsíc nějaké peníze, se pak samozřejmě nabízí v čase postupná investice.
A nakonec malá poznámka. Může to určitě znít lákavě, odejít do důchodu ve třiceti nebo čtyřiceti a stát se rentiérem. Můžete mít štěstí, velký majetek vyhrát, zdědit a podobně. Pak to fungovat samozřejmě může. U lidí, kteří jsou schopní a majetek postupně budují, něco vyvíjejí, zakládají a řídí firmy a podobně, to ale bývá trochu jinak. Ve čtyřiceti zpravidla s prací nekončí, jejich úspěch totiž bývá dlážděný nadšením pro práci, která je pro ně i zábavou a náplní života. V důchodu by se, lidově řečeno, ukousali nudou.
