Australská ekonomika láme světové rekordy. Nejen proto má smysl na protinožce vsadit
Zatímco většina rozvinutých ekonomik má za sebou několik let těžkopádného bahnění se krizí, Austrálie si už roky užívá surfování na vlně několikaprocentního růstu. O to větším šokem bylo nedávné varování vlády premiéra Abbotta, že je potřeba utáhnout si opasky, jinak bude zle. Část ekonomů to odmítá s tím, že jde o ideologií podbarvený populismus, který australské ekonomice může uškodit. Myslí si to i Jan Libich, který vyučuje na melbournské La Trobe University. I tak by ale podle něj na zemi protinožců neměli investoři zapomínat.
Australský HDP za posledních šest let narostl o 16 %, tedy například o 10 procentních bodů více než ekonomika USA. Znamená to, že se protinožců krize nedotkla, nebo přichází až teď, čímž tamní vláda hrozí?
Australská ekonomika poslední recesi zažila v roce 1991, vytvořila tak světový rekord v kontinuální expanzi. Navíc před krizí rostla rychleji než ostatní vyspělé ekonomiky a na přicházející problémy byla dobře nachystána. Bylo to souhrou šťastných okolností a dobře provedených ekonomických reforem, fungujících institucí a podobně. Nyní Austrálii hodně pomáhá surovinový boom, tedy poptávka po nerostech z Číny a obecně z Asie. Ta ji drží nad vodou, i když to má i svá negativa.
Austrálie na tom tedy není špatně, přesto vláda tvrdě tlačí na další škrty a reformy. Kritici za tím vidí ideologii, která nakonec hospodářský růst může i zadusit. Jak to vnímáte vy?
Spíše bych se ztotožnil s druhým pohledem. Australská ekonomika je dlouhodobě ve slušné kondici a prosazované krátkodobé a nekoncepční škrty jsou nepromyšlené a politicky motivované. I proto si myslím, že z dlouhodobého hlediska budou mít na australskou ekonomiku negativní dopad.
Dokážete odhadnout, jak výrazný dopad budou mít, nebo jde o hádání z křišťálové koule?
Ono jde hlavně o to, že zasáhnou negativně určité skupiny obyvatel v různé míře. Příkladem může být záměr redistribuovat peníze od mladších starším. Spousta opatření podporujících takzvané baby boomers, tedy lidi, kteří jsou po šedesátce a postupně odcházejí do důchodu, zůstala zachována, podobná opatření pro mladé ale mají být proškrtána. Příkladem je záměr zrušit státem daný strop na školné, které mohou univerzity po studentech chtít. V důsledku toho školy podle odhadů navýší ceny 2-3násobně. A takových kroků, které povedou k redistribuci od relativně chudých k bohatším, je více.
Čím si tento posun v australské hospodářské politice vysvětlujete?
Bohužel se zdá, že to není náhoda, ale zpolitizovaný proces. Na jedné straně jsou dobře organizované skupiny, například surovinové firmy, které tlačily na to, aby se odstranily ekologické daně. Těm vláda dopřává sluchu. Na druhou stranu je tu většina, která není dostatečně organizována, aby lobbisticky zatlačila, a ta se dočkala toho, že navrhovaná opatření jdou proti ní.
To nakonec může ekonomiku destabilizovat, podobně jako zmíněná závislost na surovinách. Nehrozí zemi takzvaná holandská nemoc, tedy zakrnění všeho kromě surovinového sektoru?
Určitě jde o jednu z relevantních obav, která je ostatně hojně diskutována. Na agregátní úrovni Austrálie slušně roste, ale jde o dvourychlostní ekonomiku. Surovinovým státům se daří dobře, ale Victoria nebo Nový Jižní Wales, které suroviny nemají, jsou v útlumu. Pokud by něco podobného trvalo dlouhodobě, bude to negativní, což je vidět například na Blízkém východě. Tamní ropné státy jsou sice bohaté, protože mají příjmy z černého zlata, ale nelze říci, že jsou rozvinuté; nejsou dostatečně konkurenceschopné a nemají dostatečný lidský kapitál, který je přitom pohonem dlouhodobého růstu.
Říkáte, že se o této hrozbě v Austrálii ví. Co se proti tomu, aby se zhmotnila, dělá?
Ekonomové si to určitě uvědomují. Otázkou je, zda si to dostatečně uvědomují i politici, jejichž rozhodovací horizont je ohraničen dalšími volbami, které se v zemi konají každé tři roky. Přestože obecně platí, že je veřejnost i politická sféra v Austrálii v porovnání s jinými zeměmi nastavena spíše na delší horizonty, což se odráží ve vysoké kvalitě institucí, dochází i zde k opačnému trendu. Některé koncepční věci se zanedbávají, dochází ke krátkodobým změnám, které nejsou z dlouhodobého hlediska vhodné. Poslední návrh rozpočtu je toho důkazem.
Co tedy od australské ekonomiky čekáte? Bude nadále svým výkonem překonávat jiné vyspělé státy?
Jestli nás ekonomie něčemu učí, tak tomu, že se většina ekonomických veličin nedá krátkodobě předpovědět; jde o věštění z křišťálové koule, kterému bych se rád vyhnul. Pokud ale vezmeme v potaz, že je australská ekonomika strukturálně v dobrém stavu a nemá problém s nerovnováhami, s nimiž se například Evropané a Američané stále perou, je pravděpodobné, že se bude Austrálie dlouhodobě chlubit silnější výkonností.
Pokud by si na tuto silnější výkonnost chtěl investor vsadit, jakou cestu by měl zvážit?
V rámci globální diverzifikace by měla být Austrálie v portfoliu investorů určitě zastoupena. Tím, že je její ekonomika specifická, sázka na ni může snížit rizikovost portfolia. Určitě bych nedoporučoval vybrat firmy a na ty sázet. Předpovědět krátkodobé pohyby cen akcií není možné, to potvrzují stovky studií. Spíše bych radil investovat pasivně, například do indexových fondů. Studie totiž ukazují, že výnos je v tomto případě vyšší, i proto, že poplatky manažerům jsou výrazně nižší.
