Anketa: Penzijko s mizerným výnosem? Děkuji, nechci!

Martin Řezáč (Erste AM)

Penzijní fondy loni skutečně zrovna nezářily. Pro člověka s dlouhým investičním horizontem je řešením přestup do takzvaných účastnických penzijních fondů s dynamickou strategií, tedy s vyšším podílem rizikových aktiv, jako jsou korporátní dluhopisy, akcie a alternativy. Takové fondy sice mohou v jednom roce i prodělat, ale dlouhodobě nabídnou nadprůměrný výnos. Další alternativou jsou pravidelné investice do akciových nebo smíšených podílových fondů, kde investor eliminuje riziko špatného načasování investice, a které navíc nejsou nijak limitovány, pokud jde o předčasné výběry.

Tomáš Menčík (CYRRUS)

Penzijní fondy kopírují výkonnost akciových nebo dluhopisových trhů v závislosti na své strategii a zaměření. U dluhopisových strategií není podle mého názoru příliš velký prostor pro nadstandardní růst, akciové fondy budou záviset na vývoji akciových trhů, které zatím v letošním roce ztrácejí. Alternativní cestou je investovat aktivněji přes obchodníky s cennými papíry, kteří umožňují vytvářet individuální strategie podle preferencí klienta.

Richard Siuda (Conseq IM)

Investovat s penzijním fondem samozřejmě smysl má, jen je potřeba rozlišovat mezi starými transformovanými fondy (u nichž je opravdu potenciál výnosu nízký) a novými účastnickými fondy, které nabízejí vícero různých investičních strategií, z nichž každá má svá pro a proti. Čím dynamičtější, tím vyšší potenciál výnosu, ale také možnost většího kolísání hodnoty investice. Je to tedy stejné jako u standardních podílových fondů. Je na každém investorovi, aby si podle svých podmínek a preferencí (časový horizont, rizikový profil, jednorázová versus pravidelná investice, výše příspěvků a tak dále) vybral správnou investiční strategii.

To, že některé fondy skončily za rok 2015 v mínusu, není u investic nic neobvyklého, některé roky jsou výrazně lepší a některé horší.

Pavel Sobíšek (UniCredit Bank)

Mizerné zhodnocení penzijních fondů za uplynulý rok není výsledkem špatné práce jejich správců, ale nestandardní situace na finančních trzích. Pro nejbližší roky si nedělám iluze, že by se situace z hlediska zhodnocení nízkorizikových instrumentů mohla zlepšit. Kdo chce dosahovat dlouhodobě slušného zhodnocení penzijních úspor, bude muset přijmout investiční strategii založenou na vyšším riziku. Komu zbývá do penze deset let a více, měl by na takové změně vydělat.

Miroslav Škvára (Škvára.cz)

Doplňkové penzijní spoření (DPS) se k 1. 1. 2016 zásadně změnilo. Stalo se finančním produktem "na celý život", protože účastníkem může být nově i nezletilá osoba. Současně se 2. pilíř důchodové reformy ocitl v propadlišti dějin.

DPS nabízí účastníkům státní příspěvek od částky 300 Kč měsíčně (příspěvek začíná na 90 Kč), možnost příspěvku zaměstnavatele, daňovou úlevu, možnost čerpání předdůchodu a u smluv v transformovaném fondu i takzvanou výsluhovou penzi a garanci nezáporného zůstatku.

Co se týká strategie, lze si vybrat od konzervativní po dynamickou. Jiné potřeby a cíle mají předškolák, student, mladá rodina, lidé středního věku a ti, co už dohlédnou na důchod.

Češi tradičně patří mezi konzervativnější klienty, ale již začínají přicházet na chuť i dynamičtějším strategiím, které jim v dlouhodobém horizontu mohou umožnit opravdu zajímavé zhodnocení úspor. DPS je produkt na dlouhou trať. Určitě má proto smysl své prostředky odkládat pravidelně.

V loňském roce se průměrný měsíční příspěvek účastníka vyšplhal sotva na 600 Kč, což nedosahuje ani 2,5 % průměrné mzdy. Výše příspěvku by se přitom měla pohybovat v rozmezí 5-10 % mzdy. Loňské výsledky již známe, ale pevně věřím, že kdo zvolí pro dlouhodobé spoření dynamickou strategii, bude v dalších letech odměněn vyšším výnosem. Každý by si měl zodpovědět otázku, jak chce financovat své potřeby v důchodu. Statistiky totiž říkají, že průměrná doba čerpání důchodu je 17 let. A DPS je zkrátka jedna z cest, "jak na to".

Aleš Prandstetter (ČSOB AM)

Plné dluhopisů jsou pouze defenzivní investiční strategie, které jsou však na spoření na důchod naprosto nevhodné (s výjimkou lidí, kteří mají do důchodu relativně blízko, řekněme 5-7 let). Navíc perspektivy dluhopisových výnosů v následujících letech nejsou vůbec růžové.

Dynamičtější strategie sice kolísají, což je i příklad loňských výsledků některých fondů, ale v delším období, pro které jsou tyto strategie určeny, vynesou mnohem více. Výnos akcií se přes různé hospodářské cykly a kolísání vyhladí a přepočteno na roční bázi se příliš z roku na rok neliší (minimálně posledních zhruba 15-20 let). Penzijní fondy navíc mají relativně příznivou poplatkovou strukturu.

Filip Fyrbach (GE Money Bank)

Bavíme-li se o takzvaných účastnických fondech (doplňkové penzijní spoření), neměl by jeden výmol na dlouhé cestě v podobě nízkého zhodnocení znamenat okamžitě úvahy o zvýšení rizika. Pokud věříme v to, že například v 20letém horizontu bude s velkou pravděpodobností investice nabývat na hodnotě (například od akciových indexů je v dlouhodobém horizontu očekáván růst, samozřejmě s vyšším rizikem), nemělo by nás jedno horší období zbytečně znervózňovat.

Pokud ale chci jít s trhem, tak mně osobně nedává smysl investovat do fondu, který prakticky trh kopíruje. Na to jsou již v současnosti (a do budoucna se to bude stávat stále běžnější praxí) vhodnější nástroje dostupné širokému investorskému publiku.

Přidanou hodnotu investování skrze fondy spatřuji především v možnosti investovat do aktiv, která nejsou tak snadno a běžně dostupná pro malého retailového obchodníka, a také v pohodlí a dostupnosti, které nyní fondy nabízejí. To je podle mého názoru cesta do budoucna, prostřednictvím které by se měla nabídka rozšiřovat.

Jiří Šimara (CYRRUS)

V investování platí poměrně jasná přímá úměrnost - čím vyšší potenciální výnos požaduji, tím výraznější riziko musím podstoupit. Investor proto nemůže očekávat od bezpečného dluhopisového portfolia dvojciferné roční zisky. Ty mu může nabídnout jen akciový trh, který je ovšem spojen s vyšším rizikem.

Jakub Sýkora (Cornhill Management)

Penzijní fondy jako nástroj především dlouhodobého zhodnocování investic jsou zatím zklamáním. Dluhopisové strategie zpravidla nejsou správnou volbou v dlouhodobém horizontu. Přizpůsobení rizika povaze produktu je dobrá volba ve spojení s řízením alokace podle životního cyklu smlouvy nebo klienta. Ruku v ruce s tímto opatřením by musela být věnována zvýšená pozornost vzdělávání klientů, včetně důkladného vysvětlování například průměrování nákladů u pravidelných investic.

Téma penzí je i přes všechny odborné debaty především politická záležitost. Věřme, že bude nalezna odvaha na prosazení smysluplnější dlouhodobé strategie.