Jak si má investor vybrat mezi Čínou a Indií? Indie je rizikovější
Čínského "tvrdého přistání" se bojí řada ekonomů. Přetrvávající globální nejistota by kromě Číny mohla mít nepříznivý dopad i na další asijské "tahouny". Výrazné zpomalení v Asii by ohrozilo světovou ekonomiku jako celek. Mladé trhy dosud táhly světovou ekonomiku svými zhruba 8,5% růsty, tedy trojnásobným tempem, než sledujeme v ostatních zemích. Číně v tomto ohledu zdatně sekundovala Indie. Pokud by největší asijské země (kromě Ruska) byly skutečně v ohrožení, celosvětovou recesi již zřejmě nic neodvrátí.
Čína: Závislost na zahraniční poptávce
Podobné obavy jsou pochopitelné, obě velké asijské ekonomiky silně závisejí na celosvětovém ekonomickém klimatu. Čína je velmi zranitelná v případě poklesu zahraniční poptávky, protože do eurozóny a Spojených států mířilo v roce 2010 38 % čínského vývozu.
Indii však tvrdší podmínky na finančních trzích kvůli jejímu velkému deficitu běžného účtu a potřebám zahraničního financování postihnou ještě vážněji.
Zatím jsou obavy z "tvrdého přistání" obou ekonomik spíše přemrštěné, zejména co se týče Číny. Ta platí daň za agresivní ekonomický stimul v boji s krizí, kterou spustily nekvalitní hypotéky v USA. Bankovní systém financoval velké množství dodatečných výdajů na spotřebu, a proto je vystaven zhoršení úvěrové kvality, která může z takových snah vyvstat.
Nejistota také obchází nemovitostní trh, který signalizuje příznaky spekulativní bubliny. Centrální banka má navíc strach z rostoucí inflace.
Je však spíše nepravděpodobné, aby některý z těchto problémů zapříčinil "tvrdé přistání". Čínští politici se na situaci snaží flexibilně reagovat a přijímají preventivní opatření. Úspěchy můžeme pozorovat například v boji proti inflaci, kdy administrativní opatření v zemědělství pomohla snížit ceny potravin. Bez povšimnutí nezůstal ani trh nemovitostí, kde byla přijata nová regulatorní opatření.
Čínská centrální banka je připravena uvolňovat měnovou politiku, pokud se budou ekonomické podmínky zhoršovat. Podobné je to i s požadovanými mandatorními rezervami, které vláda snížila o 50 bazických bodů z rekordních 21,5 %. Díky relativně malému deficitu má Čína ve fiskální politice poměrně velký manévrovací prostor.
Situace v Indii je daleko problematičtější
Indické problémy se zahraničním financováním bychom kvůli deficitu běžného účtu země neměli brát na lehkou váhu. Na rozdíl od Číny je propad HDP Indie výraznější. Ve třetím čtvrtletí 2011 zpomalil růst pod hranici 7 %, pokles zaznamenala i roční průmyslová produkce.
Indičtí politici mají mnohem méně prostoru než ti čínští. Výše konsolidovaného vládního deficitu je okolo 9 % HDP, což indickou fiskální politiku značně limituje.
Indická rupie je na pokraji volného pádu. Proto si indická centrální banka (která v boji proti inflaci navýšila hlavní úrokovou sazbu již třináctkrát od začátku roku 2010) stěží může dovolit uvolňovat měnovou politiku.
Asii by tvrdě zasáhl pád eura
Stále diskutovanější scénář rozpadu eurozóny by mohl obě země (stejně jako další ekonomiky) dostat do vážných problémů. Jejich "tvrdému přistání" by pak nejspíš nebylo možné zabránit. Přesto se zdá, že se snahy evropských politiků stále zaměřují na dosažení větší integrace.
Západ promrhal svou šanci tím, že se upnul k politické ekonomii a falešné prosperitě. Výsledkem bude dlouhodobá stagnace na způsob japonských ztracených dekád. Naproti tomu Asie, postavená na strategiích a stabilitě, dnes představuje divokou kartu. Pokud bude nadále schopna flexibilně reagovat na nové hrozby a příležitosti, mělo by se jí podařit svou závislost na zahraniční poptávce omezit. Prosperitu by si měla udržet díky rostoucí domácí spotřebě.
Pravda o dvou japonských ztracených dekádách
Zdroj: Project Syndicate
