Lekce z nejhorší investiční tragédie v historii

Benjamin Roth své deníkové zápisky sám nikdy nepublikoval a vše, co napsal, ukládat zpět do psacího stolu. Teprve až jeho syn Daniel B. Roth si uvědomil, že jsou otcovy poznámky natolik unikátní, že by o nich měl svět vědět. A tak v roce 2010 vyšla kniha s názvem The Great Depression: A Diary, ve které jsou vzpomínky Benjamina Rotha věrně zachyceny. Jak ukazují následující úryvky z knihy, Roth dobře věděl, že se z Wall Street po říjnovém krachu stal zlatý důl, ale nebyl schopen, stejně jako většina Američanů, tuto jedinečnou příležitost využít.

Červenec 1931: Noviny a časopisy jsou plné článků, které lidem radí, aby za současné výprodejové ceny kupovali akcie, nemovitosti, zkrátka cokoli. Tvrdí, že se v následujících letech situace zásadním způsobem zlepší a že spousta lidí dříve zbohatla přesně tímto způsobem. Problém je, že prakticky nikdo nemá peníze.

Srpen 1931: Až teď jsem si uvědomil, jak důležité je, aby si profesionálové během období klidu vybudovali dostatečné finanční rezervy. Kdyby obchodník během současné krize chytře investoval 2 500 dolarů, zajistil by se během několika let na celý zbytek života. Bez volných financí je však vydán na milost nevyzpytatelnému ekonomickému povětří.

Prosinec 1931: Všichni vědí, že lze kvalitní akcie a dluhopisy koupit za velmi atraktivní ceny. Nikdo ale nemá, z čeho by tyto nákupy financoval.

Září 1932: Jsem přesvědčen, že kdyby člověk během této krize nakoupil akcie zdravých firem a držel je po dobu dvou nebo tří let, stal by se z něj neskutečný boháč.

Červen 1933: Obávám se, že příležitost k nákupu akcií v hodnotě jednoho dolaru za deset centů je dávno pryč, a já jsem nebyl schopný ji využít.

Červenec 1933: Tato krize mě stále znovu přesvědčuje o tom, že příležitost je neúprosná bohyně, která přeje jen těm, kdo mají připravený dostatek likvidního kapitálu.

Srpen 1936: Pochopil jsem, jak důležité je, aby měl člověk neustále připravený dostatek rezervních financí na pokrytí mimořádných výdajů. Moje zkušenosti z právnické praxe říkají, že převážná část firemních krachů je způsobena nedostatkem financí, nikoli nedostatkem podnikatelských zkušeností.

Květen 1937: Největší životní příležitost vydělat bez rizika spoustu peněz je definitivně pryč a v podobném rozsahu se zřejmě jen tak nevrátí. Jen minimum lidí ale mělo peníze, které si mohlo dovolit investovat. Většina společnosti v předchozích letech bojovala o každý cent, aby vůbec přežila.

Připomeňme si krátce, co se na přelomu 20. a 30. let 20. století na americké Wall Street stalo. Po krachu newyorské burzy se index Dow mezi lety 1929 a 1932 zřítil téměř o 90 % a míra nezaměstnanosti během stejné doby raketově vystřelila na 25 %. To mnohé americké rodiny uvrhlo do bezedné propasti chudoby a strachu o holou existenci. Před burzovním krachem totiž lidé uvěřili, že se hodnota jejich peněz na burze zněkolikanásobí, a tak velká část Američanů za všechny své životní úspory nakoupila akcie, které byly náhle prakticky bezcenné.

Na wallstreetské katastrofě z roku 1929 nic nezměnila ani skutečnost, že se již o tři roky později vítr obrátil a začal burzovní koráb opět hnát správným směrem. Mezi lety 1932 a 1937 zažila Newyorská burza největší rally v historii, hodnota indexu Dow vzrostla na pětinásobek a cena některých akcií vyskočila o tisíc procent. Lidé ovšem byli bez peněz, bojovali o každý dolar, a burza se pro ně ještě k tomu stala řekou, do které již podruhé odmítali vstoupit.

Hotovost je král

Navzdory zdrcujícímu dopadu osm a půl desetiletí staré události se investoři nepoučili, a tak dnes můžeme nejen ve Spojených státech pozorovat situaci, která až nebezpečně připomíná to, co si již jednou lidé investující na Wall Street prožili. Ačkoli se americké akcie obchodují na historických maximech, nechodí z globální ekonomiky příliš mnoho zpráv, které by další pokračování více než pětileté akciové rally ospravedlňovaly. Přesto jsou drobní investoři stále hlasitěji vyzýváni, aby dali sbohem hamižným bankám a nechali své peníze skutečně vydělávat. Na burze.

Málokdo si ale bohužel v době akciové rally vzpomene na jednu ze základních burzovních pouček, která říká, že hotovost je vždy král. Investoři se jednoduše ženou za vidinou snadného zisku, a tak v době růstu trhů ignorují rizika, která jsou s investicemi do akcií, dluhopisů či vzácných kovů spojena. Přitom je to paradoxně právě hotovost, která má potenciál je finančně zajistit na několik let dopředu.

Výkonný ředitel, předseda představenstva a portfoliomanažer investiční společnosti Century Management Arnold Van Den Berg jednou na dotaz, proč jeho firma drží velkou část investičních prostředků v hotovosti, odpověděl: "Když si vyhlédnete akcii, jejíž tržní cena se pohybuje kolem 15 dolarů, počkáte, až klesne na 10 dolarů, poté ji koupíte a necháte se s ní vyvézt zpět na 15 dolarů, vyděláte 50 %. To je podle mě mnohem lepší než tu stejnou akcii rychle koupit za 15 dolarů a doufat, že její cena před poklesem na 10 dolarů o jeden či dva dolary vzroste."

Van Den Berg ví, o čem mluví. Ačkoli na jeho jméno příliš často nenarazíte, vězte, že jeho firma investorům od svého vzniku v roce 1974 přináší průměrné roční zhodnocení vložených peněz ve výši 14,5 %. A to přesto, nebo chcete-li právě díky tomu, že drží zhruba pětinu všech investičních prostředků výhradně v hotovosti. "Hotovost by se dala přirovnat k nerostné surovině. Když ji necháte bez povšimnutí odpočívat 'pod zemí', mnoho užitku vám nepřinese. Pokud ji ale dokážete v příhodném okamžiku vytěžit, je její hodnota nevyčíslitelná," tvrdí Van Den Berg.

Zdroj: fool.com