Arminta Saladžienė (OMX Nasdaq): Hospodářský růst + ochota investorů riskovat = Pobaltí opět v kurzu

I přes jistou stabilizaci je budoucnost eurozóny nejistá. Není jasné, kdy – a zda vůbec – krizi v současné podobě překoná a jak po ní bude vypadat. Má tedy nyní smysl přijímat euro?

Arminta Saladžienė (AS): Podobný krok je nepochybně velice komplexní. Proto se o něm nedá přemýšlet černobíle. Mají ale pobaltské země alternativu? Může být národní měna malé, otevřené ekonomiky silnější? Může být bezpečnější a spolehlivější Může garantovat firmám a investorům "klid v duši", tedy relativně stabilní podnikatelské prostředí? Když se nad tím takto zamyslím, dojdu k závěru, že je stále lepší společná měna evropských ekonomik, z nichž některé jsou velké a mají robustní základy.

V případě pobaltských republik, respektive jejich snahy přijmout navzdory současným turbulencím euro, hraje svou roli jistě i litevský peg (tvrdé navázaní měny, konkrétně litevského litasu na euro). Nebo vazba na společnou měnu není potíž?

AS: Jistě. V Litvě je tvrdý peg, v Lotyšsku pak koridor, který zajišťuje jistou volnost, ale i tak měnou hýbe euro. V praxi to znamená, že Pobaltí muselo během eurokrize absorbovat všechny šoky, ovšem bez jakýchkoli výhod členství v měnové unii, jako jsou možnost požádat o pomoc nebo vyšší přízeň investorů, kteří prostě ekonomikám, které se mohly opřít o unii, věřili více. Vzpomeňte si na roky 2009 a 2010, kdy se o pobaltských zemích mluvilo téměř denně, a kdy se zdálo, že se investoři předhánějí v tom, kdo si na oslabení té které měny vsadí více.

To, co se stalo na začátku eurokrize, tedy berete jako jisté memento. Pobaltské ekonomiky tehdy málem zkolabovaly, čemuž by vstup do eurozóny měl zabránit.

AS: Byla to lekce. Když nic jiného, tak by určitá míra rizika spojeného s pobaltskými trhy byla v očích zahraničních investorů po vstupu do eurozóny omezena, možná zcela vymazána. Společenství evropských zemí by totiž mělo být schopnější vypořádat se s problémy než malé země, které se musejí spoléhat samy na sebe. Tomu zkrátka věřím. Na jednu stranu souhlasím s tím, že by bylo lepší stát se členem klubu, když se mu daří, ale na druhou stranu by současný vývoj v eurozóně neměl Litvu a Lotyšsko odradit od přístupových snah.

V případě Estonska plánovaný vstup země do eurozóny akciový trh povzbudil. Dá se předpokládat, že i díky obdobným plánům Litvy a Lotyšska jejich trhy letos budou posilovat?

AS: Loni se u nás objemy obchodování – podobně jako na většině ostatních trhů – propadly. Příčinou byla "blbá nálada" investorů. Navíc, co se evropských aktiv týče, byli investoři hodně opatrní. Malé rozvíjející se trhy to odnesly více než ty zavedené. Teď se věci zlepšují, můžeme ale jen doufat, že dva pilíře, které by mohly pohánět oživení, vydrží. Tím prvním je solidní růst pobaltských ekonomik, který by měl podle všech ukazatelů pokračovat. Predikce na roky 2013 a 2014 počítají s růstem všech tří ekonomik v intervalu 3 až 5 %, což je z pohledu investorů jistě zajímavé.

Loni Pobaltí podle odhadů posílilo o více než 3 % a toto tempo by mělo udržet. Opomineme-li Evropu, co by udržitelnost tohoto trendu mohlo ohrozit?

AS: Mluvíme o malých, otevřených ekonomikách, které jsou ze své podstaty citlivé na dění ve světě. Na Pobaltí se nelze dívat bez toho, že vezmeme v potaz například problémy americké nebo čínské ekonomiky. To, jak rychle se tyto věci podaří řešit, pokud se je v dohledné době vůbec bude dařit řešit, do jisté míry pobaltské ekonomiky také ovlivní.

Co by proto případný zájemce o akcie nebo jiná aktiva z Litvy, Lotyšska a Estonska měl sledovat?

AS: Jedničkou jsou podle mě externí faktory, jako jsou eurokrize, fiskální problémy v Americe a podobně. Ty totiž ovlivňují ceny, za něž si vlády půjčují a refinancují své dluhy, což je relevantní zejména v případě Litvy a Lotyšska. Stejně tak externí faktory určují úspěšnost tamních exportérů, kteří vyvážejí zejména do Evropy. No a do třetice externí faktory . Důležitá je síla eura. Co se domácích faktorů týče, je potřeba sledovat náladu manažerů a domácností. Tu přitom do značné míry ovlivňuje dění v zahraničí, což potvrzuje, jak je v současném světě vše provázané.

Mluvila jste o dvou pilířích, o něž by se letos měly – nebo mohly – pobaltské trhy opřít. Tím druhým pilířem je tedy, předpokládám, zlepšující se situace v Evropě.

AS: Přesně tak, jde o situaci a náladu v Evropě, respektive ve světě. Pokud budou investoři věřit v udržitelnost oživení, budou ochotnější pustit se do méně známých oblastí a přehodnotí investiční strategie. Díky tomu budou ochotni zaměřit se i na fundamenty pobaltských ekonomik. Když se to stane, dá se čekat, že se dočkáme vyšších objemů a vyšší aktivity na pobaltských trzích.