Akcie: Proč se (ne)bát strachu na trhu?

Extrémní valuace, výrazný optimismus či pesimismus a řada technických signálů, i to jsou akciové trhy. Snaha porozumět tomu, co v jaké fázi hýbe s cenami, může být naivní, nicméně je nezbytná, pokud chcete usilovat o hlubší celkový náhled na trhy.

Nezpochybnitelnou součástí mixu tržních vlivů je psychologie. Investoři, kteří zažili hluboké a rychlé propady (nebo si o nich alespoň něco nastudovali), mají zpravidla respekt či obavu z toho, že by se něco podobného mohlo opakovat. Část akciových býků v posledních letech argumentovala, že právě strach z poklesu je kontrariánským indikátorem, protože vede k takovému chování a rozhodování, které de facto vylučuje vyložený kolaps cen.

Někdy ovšem stejná obava může být sebenaplňující. Podle Roberta Shillera, proslulého svými studiemi tržních bublin, k něčemu takovému došlo v roce 1987. "Týden před tehdejším krachem trhu již ceny klesaly. 19. října ráno vyšla v The Wall Street Journal grafika srovnávající vývoj burz v letech 1922-1929 a 1980-1987. Poklesy z října 1987 vypadaly podobně jako ty těsně před kolapsem cen v říjnu 1929. Stačilo toto srovnání a doprovodný článek, aby si spousta investorů řekla, že právě dnes je ten den, kdy může začít propad srovnatelný s tím z podzimu 1929. Psychologie trhu se změnila. K velkým pohybům dochází, když si hodně investorů začne myslet, že ví, co si myslí ostatní investoři," říká Shiller.

Mimochodem, Paul Tudor Jones zmíněné analogie dokonale využil ve svůj prospěch k tomu, aby na podzim 1987 významně vydělal. Budiž ovšem ponaučením pro období každé další začínající korekce, že nejde o pravidlo. Jedna nálada na trhu může živit pohyby oběma směry.

Na závěr ale nelze neukázat graf, kterým společnost Nautilus Research v posledních dnech rozvířila hladinu (jako kdyby toho nebylo dost). Jde o srovnání vývoje japonského akciového indexu dva roky před obřím propadem v roce 1990. Míra korelace s posledními dvěma lety vývoje indexu S&P 500? 98 %, když to musíte vědět.

Zdroj: thefelderreport.com