Jak Fed (ne)úmyslně převzal kontrolu nad trhy

V rámci boje proti finanční krizi nastavil Fed základní úrokovou sazbu de facto na nulu a zaplavil trh likviditou. Centrální banka doufala, že příliv peněz přispěje ke zpřístupnění úvěrů širšímu okruhu podniků, které budou mimo jiné přijímat více pracovníků. Tato úvaha ale dlouhodobě neplatí. Firmy namísto investování do výzkumu a vývoje a posilování výrobních kapacit levné peníze ve velkém lily mimo jiné do zpětných odkupů akcií. Prostředky dodané na trh Fedem tak mířily do kapes akciových investorů.

Najdou se hlasy, které postoje Fedu obhajují s tím, že banka byla k rozhodnutím stran podpory ekonomiky donucena celkově zpomalujícím růstem, zvyšujícím se zadlužením, stárnutím populace a neschopností politiků spolupracovat. Kritici extrémně uvolněné měnové politiky naopak upozorňují, že Fed na trhu svým chováním vytvořil prostředí, ve kterém investoři přišli o možnost určovat hodnotu jednotlivých firem a ztratili i poslední zbytky averze vůči riziku.

Kombinace uvolněné měnové politiky a zdánlivě nekonečného růstu cen akcií vzedmula vlnu spekulativního kapitálu, která tuto situaci ještě umocnila. Vedle toho podpora ze strany Fedu umožňuje přežít řadě firem, které by za normálních okolností zkrachovaly. Nejde ale jen o takzvané zombie firmy, politika Fedu podle jejích kritiků rovněž narušuje konkurenční prostředí, když zpřístupňuje dluhové financování podnikům, jež by jinak byly pod enormním tlakem dravých inovátorů.

Uvolněná měnová politika měla být podporou všem Američanům. Ve skutečnosti se ale stala podporou těch nejbohatších, vezmeme-li v potaz, že 90 % akcií vlastní v zámoří 10 % nejmajetnějších. Plánovaná stimulace ekonomiky tak vytvořila paradoxní situaci - kapitalistické hospodářství se dostalo do střetu s trhy řízenými skupinou technokratů. A bylo by velkým překvapením, pokud by nynější nastavení sazeb a skupování dluhopisů vedly k jinému výsledku.

Zdroj: Axios