Toto je hvězda letošních aukcí umění

Z dostupných dat odborného serveru Artprice.com o veřejných aukcích lze vyčíst progres celkového počtu i finančního zhodnocení Magrittových obrazů, kreseb či tisků. Kupci se soustřeďovali především na větší formáty a exkluzivní provenienci děl. Velká část z nich pocházela z rodinných majetků, byla malována přímo na zakázku nebo jen párkrát změnila vlastníka formou daru. S Magrittovým uměním se spíše "bydlelo", než investičně spekulovalo.

Mezi lety 2003 a 2017 prošlo trhem 111 děl a vyvolávací ceny těch tehdy nejdražších se pohybovaly kolem 5 až 7 milionů dolarů. Díla střední kategorie se letos odhadovala na 19 až 20 milionů dolarů. Před pěti lety si světové aukční domy pochvalovaly "magrittovský" celkový roční obrat 77,7 milionu dolarů, a belgický autor se tak zařadil mezi absolutní špičku meziválečných a poválečných modernistů.

A to měl ještě přijít letošní březen u londýnské aukční síně Sotheby's, kdy se jen jeden Magrittův obraz prodal za 59,4 milionu liber. Již nyní je jasné, že další souhrnná maxima koncem roku padnou, neboť již v květnu v New Yorku slavilo milionové úspěchy autorových 8 položek při pozůstalostní dražbě ze sbírky americké podnikatelky a mecenášky Rosalindy Gerstenové Jacobsové (součástí byla i rekordní fotografie Man Raye).

Bruselský úředníček

Dílo Reného Magritta (1898-1967) zahrnuje juvenilie z bruselské Královské akademie výtvarných umění, experimentující s renoirovským impresionismem, futurismem či kubismem, silné předválečné surrealistické období s krátkou pařížskou a londýnskou periodou (1927-1937) a zralou tvorbu posledních dvaceti let života (1948-1967), v níž zpracovával svůj osobitý (dle vlastních slov "reálný") pohled na svět.

Magrittův výtvarný projev byl precizně malířský, s důrazem na barvu, objem a plasticitu, ale zároveň se bavil iluzorností celé umělecké disciplíny. Typickým náhledem na triádu umělecké dílo – zobrazená "realita" – divák mu byl vizuální paradox, někdy zcela zjevný, jindy skrytý v enigmatickém titulu obrazu. Jednoduše dával divákovi na vybranou, zda chce či nechce věřit tomu, co doopravdy vidí.

Cestu k publiku si však hledal poměrně těžko. Magrittova autostylizace do středostavovského bruselského úředníka upraveného zevnějšku, s buřinkou a komisním výrazem příliš neodpovídala představě rozervaného surrealisty podléhajícího introspektivním či psychoanalytickým náladám. Svou tvůrčí tezi kdysi vystihl takto: "Nemám v plánu nic vyjadřovat, jen zobrazuji a zkouším a dohledávám." Vystavoval sice na obou stranách Atlantiku a se svými objednateli, často z řad evropské i americké smetánky, si vybudoval pevné vazby, větší pozornosti se mu však dostalo až na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Současní zájemci o jeho dílo se s ním mohli seznámit například na velkých retrospektivách ve vídeňské Albertině v roce 2011 nebo v Centre Pompidou v Paříži v roce 2016, z nichž se dále generovaly nové "objevy" ze soukromých sbírek posledních let. Institucionálním centrem je samozřejmě Brusel, kde se v roce 1998 otevřelo Muzeum Reného Magritta na Rue Esseghem, v domě, v němž přes dvacet let žil a pracoval, včetně proslulého zahradního domku, ve kterém provozoval svou oficiální živnost reklamního grafika. Před třinácti lety se po nákladné rekonstrukci zpřístupnilo Magrittovo muzeum s expozicí 230 jeho děl a archiválií.

TOP 5 Reného Magritta na veřejných aukcích

(konečné částky uvedeny včetně poplatků v příslušné měně)

1. Říše světel (1961)

olej na plátně, 114,5 x 146 cm

konečná cena: 59 400 000 GBP

Sotheby's, Londýn, 2. 3. 2022

Tématiku setkávání světla a stínu, dne a noci zpracovával malíř opakovaně, celkem sedmnáctkrát v rozmezí let 1949-1965. Životopisci připomínají historku, že sotva jednu z verzí Říše světel Magritte vystavil v roce 1954 na Benátském biennále, rázem si ji zamluvili čtyři kupci najednou, mezi nimi i Peggy Guggenheimová. Aby uspokojil všechny zákazníky, domaloval obratem obrazy i pro ty zbývající. V březnu vydražené velkoformátové plátno vytvořil Magritte pro rodinnou přítelkyni Anne-Marie Gillionovou Crowetovou, svou dívčí múzu a celoživotní podporovatelku, v roce 1961. Belgická sběratelka a bývalá tenisová šampionka svěsila obraz ze stěny svého obývacího pokoje teprve před 13 lety, kdy jej zapůjčila do nově otevřeného Magrittova muzea. Jako exkluzivní artefakt té nejvyšší umělecké hodnoty se jej rozhodla veřejně nabídnout ke koupi až nyní, ostatní autorovy obrazy plánuje ponechat v rodinné sbírce jako památku na osudové přátelství s malířem. U Sotheby's byla dohodnuta prodejní garance 60 milionů dolarů, konečná cena ji o dalších téměř 20 milionů dolarů překonala. Nový majitel by dle odborných spekulací měl pocházet z Asie.

Kompletní text najdete na webu Artplus.cz.