Volcker se obrací v hrobě. Trump se snaží narušit tradici nezávislosti Fedu a dolar je slabý

Donald Trump se už během svého prvního mandátu netajil nespokojeností s působením Jeromea Powella ve vedení nejdůležitější měnové instituce světa. Přestože ho v roce 2018 jmenoval do čela Federálního rezervního systému sám, brzy ho začal obviňovat z toho, že "brzdí ekonomiku" příliš pomalým snižováním úrokových sazeb. V podobném duchu kritizuje politiku centrální banky i teď. Powella musel několikrát bránit i Scott Bessent, který je jinak velice loajálním ministrem financí.

Podle americké legislativy má prezident jen omezenou možnost předsedu Fedu odvolat. Funkční období je čtyřleté (v Powellově případě končí v roce 2026), členství v Radě guvernérů dokonce sedmileté. Přesto se spekuluje, že by se Trump mohl pokusit Powella přimět k rezignaci pomocí veřejného tlaku, mediálního zostuzení nebo politického vyšetřování. Opakovaně se třeba řešily údajně přemrštěné náklady na renovaci sídla Fedu. Výdaje na přestavbu budovy instituce, která současně drží úrokové sazby pro běžné Američany na zvýšené úrovni, jsou podle prezidenta a některých jeho spojenců výsměchem veřejnosti.

V případě ztráty kredibility Fedu by dopady na trhy byly okamžité a hluboké. Pokud by nový předseda Fedu (vybraný Trumpem) spustil razantní snižování sazeb, krátkodobé výnosy vládních dluhopisů USA by pravděpodobně poklesly. Naopak dlouhodobé výnosy by mohly růst, protože investoři by začali očekávat vyšší inflaci a ztrátu důvěry v měnovou stabilitu. Výnosová křivka, která je klíčovým indikátorem nálady na trzích, by se mohla rychle stát strmější, což často značí nervozitu a očekávání zrychlení růstu cenové hladiny.

Současně by dále oslabil americký dolar, protože nezávislost centrální banky je jedním z hlavních důvodů, proč svět používá dolar jako rezervní měnu. V takové situaci by se investoři mohli obrátit k bezpečnějším aktivům, například ke zlatu, švýcarskému franku nebo japonskému jenu. Důsledky by ale zdaleka nepocítila jen Amerika. Význam dolaru v globálním obchodě a financování znamená, že jakýkoli otřes důvěry ve Fed by měl systémový dopad, od rozvíjejících se trhů až po ceny komodit.

Fed byl historicky nejúspěšnější v dobách, kdy si uchoval nezávislost, tedy když mohl dělat nepopulární rozhodnutí, jako je zvyšování sazeb v době přehřátí ekonomiky. Připomeňme jeho památný boj s inflací v 70. letech, kdy se tehdejší šéf Fedu Paul Volcker nebál sazby krátkodobě zvýšit až na 20 % (rekord dosažený na přelomu let 1980 a 1981) Politicky motivovaný šéf Fedu by naopak mohl naopak sledovat krátkodobé cíle, například stimulaci ekonomiky před volbami, a to i za cenu dlouhodobé nestability. Takový přístup připomíná spíše měnovou politiku v autoritářských režimech, nikoli v zemi, která si zakládá na institucionální rovnováze.