Psychologie investora (8. díl): Nebojte se po propadu vstoupit na trh

Lidé, kteří se vyznačují averzí k lítosti, se snaží vyhnout dvěma typům chyb. Jsou to:

• chyby vyplývající z aktivity;
• chyby vyplývající z pasivity.

Takové chování se projevuje v každodenním životě. Například se bojíme vstoupit do manželství, protože máme obavy, zda s takovým rozhodnutím budeme souhlasit ještě za několik let. Druhé chybě se pak snažíme vyhnout v případě, že žijeme v nešťastném manželství a setrvávání v tomto svazku by nám již ovlivňovalo život pouze negativně.

Strach obchodovat

V investiční praxi chybu vyplývající z aktivity uděláme tehdy, když učiníme chybné investiční rozhodnutí. Chybu vyplývající z pasivity činíme tehdy, když naše nečinnost způsobí to, že přehlédneme či se vzdáme dobré investiční příležitosti. Typickým příkladem chyby vyplývající z aktivity je nákup akcie, jejíž tržní cena dlouhodobě klesá, a my se tak dostáváme do ztráty. Tohoto investičního rozhodnutí litujeme, neboť pokud bychom je neučinili, byli bychom na tom lépe. Typickým příkladem chyby vyplývající z pasivity je rozhodnutí nekoupit akcii, která je fundamentálně výrazně podhodnocená. Po několika letech tato akcie dosáhne významného zhodnocení, takže litujeme, že jsme ji při vhodné příležitosti nekoupili.

Tento fenomén je mimo jiné spojen s dispozičním efektem (disposition effect), který způsobuje, že investoři drží ztrátové pozice příliš dlouho, aby se vyhnuli přiznání chyby a realizaci ztrát. Averze k lítosti také způsobuje, že se investoři bojí vstoupit na trh, který nedávno zaznamenal propad. Je logické, že při poklesu trhu většina investorů utrpí ztráty. Investorům logicky poklesne sebevědomí a optimismus, stručně řečeno si přestanou věřit.

Michael Pompian, odborník na behaviorální finance, k tomu uvádí: "Periody snížených cen často představují největší nákupní příležitosti. Investoři, kteří trpí averzí k lítosti, váhají nejvíce v momentech, které si ve skutečnosti zasluhují agresivní chování."

Nebát se (a) investovat

Averze k lítosti může způsobit, že investoři budou příliš konzervativní. Když v minulosti zaznamenali ztrátu, a tím pádem cítili lítost ze špatného rozhodnutí koupit rizikovou investici, budou se bát činit další odvážná investiční rozhodnutí a raději budou uzavírat pouze pozice s malým rizikem. Toto chování může způsobit dlouhodobou podvýkonnost a ohrozit dosažení investičních cílů.

Skutečný investor, tedy investor s investičním horizontem alespoň pět let (a těch je mimochodem drtivá většina), musí uvažovat jinak než investor s krátkodobým horizontem. Statistiky dlouhodobé historické výkonnosti investičních aktiv jednoznačně ukazují, že portfolio investorů s dlouhodobým investičním horizontem by mělo obsahovat z větší části akcie. Krátkodobé kolísání v horizontu jednoho až dvou let nemusí většinu z nás vůbec zajímat, v krátkém období na trhu dominuje sentiment.

Pokud náš dobře zvolený a diverzifikovaný akciový podílový fond za rok poklesne na hodnotě, nic se neděje. K lítosti není důvod. Litovat bychom měli až při odchodu do důchodu, pokud zjistíme, že jsme si na stáří nenaspořili dost peněz. Několik prohraných bitev neprohrává celou válku, v tomto případě tu o finančně zajištěné stáří.

Averze k lítosti také způsobuje, že investoři preferují akcie firem, které jsou subjektivně vnímány jako dobré společnosti, i když mají alternativní akcie stejný nebo vyšší očekávaný výnos. Investoři, kteří se vyznačují averzí k lítosti, mohou cítit, že "rizikovější společnosti" vyžadují statečnější rozhodování. Z toho plyne, že pokud se investice nezdaří, následky dopadají na individuální rozhodnutí dramatičtěji než následky investování do "rutinních", "bezpečných" a "spolehlivých" akcií. Ze zvýšeného pocitu osobní zodpovědnosti samozřejmě také vyplývá zvýšený potenciál lítosti.

Dobrá společnost nemusí znamenat dobrou investici. V investování hraje roli pouze fundamentální podhodnocenost či nadhodnocenost vzhledem k aktuální tržní ceně. Dobrá společnost může být podhodnocená i nadhodnocená a stejný závěr platí také u firem, které se aktuálně nacházejí v problémech, případně jde o společnosti "průměrné".