KONTEXT: 7 důvodů, proč Spojené státy v budoucnu (ne)budou světovou jedničkou
Útoky Američanů (a jejich tradičních spojenců) na Sýrii a následné půtky s Čínou a Ruskem na poli OSN jen přiživily již tak bouřlivé diskuze o podobě mocenské mapy světa zítřka. Potvrdily tomahawky globální nadvládu, byť bezpochyby erodující, nebo šlo jen o exhibici zanikající novodobé říše římské? KONTEXT tuto otázku zkumá prizmatem hospodářských dostihů mezi Spojenými státy a Čínou, jejich hlavním vyzyvatelem.
Kdy se stane Čína největší ekonomikou světa? Expertními odhady se to od začátku poslední finanční krize jen hemží, Spojené státy si ale stále drží čelní pozici. Podle PricewaterhouseCoopers o ni ale přijdou do roku 2030, některé hlasy hovoří již o první polovině příštího desetiletí.
Čína se navzdory svému zpomalení na Ameriku dotahuje, což mimo jiné znamená, že zůstává tahounem světového růstu. Společně jsou obě mocnosti podepsány pod zhruba polovinou očekávaného posílení globální ekonomiky.
O tom, kdy (a zda) se Čína stane jedničkou, rozhodne koktejl silných stránek (často přeceňovaných) a slabin (často podceňovaných) obou gigantů. USA mohou stále spoléhat na svůj potenciál v oblasti inovací, ve srovnání s ostatními o něj ale přicházejí.
I přes signály, jakým je volný pád v rámci indexu nejinovativnějších zemí, patří USA mezi nejkonkurenceschopnější. V žebříčku Světového ekonomického fóra jsou druhé, a to navzdory nestabilnímu makroekonomickému podloží, které experti zařadili na 83. místo ze 137 hodnocených.
Dluh naleptává důvěru v Ameriku a její stabilitu ze dvou důvodů. V krátkodobém výhledu jde zejména o rostoucí apetit proměnit (diskuze o) navyšování dluhového stropu v politickou estrádu, která možná zaboduje u voličů, ale ne u investorů.
V dlouhodobém horizontu pak zadlužení a s ním související nerovnost ve společnosti ohrožují zdraví, a tím i stabilitu celé země. V sociální oblasti či ve zdraví tak USA zaostávají za průměrem OECD (někdy se dokonce blíží k rozvíjejícím se zemím).
V důsledku nerovného přístupu ke kvalitnímu vzdělání a obecněji solidním sociálním a zdravotním službám klesá pravděpodobnost naplnění amerického snu. Podle Fedu je sociální mobilita vyšší i v zemích, jako jsou Kanada (11,7 %) nebo Dánsko (13,5 %).
Zmíněné a další výzvy nejsou předzvěstí kolapsu, ale spíše oslabení pozice USA. Jak mi nedávno řekl spoluzakladatel politické ekonomie Roger Tooze, vzhledem k pavučině globální moci bude americké odcházení delší, než mnozí čekají. I proto má smysl na americká aktiva nadále ve velkém sázet, společně s tím ovšem rozumně diverzifikovat.
Aktuality
