Euroautobus, nebo vlastní auto aneb Když máme hlad jindy než průměrný člen eurozóny
V nedávném rozhovoru Lidových novin s guvernérem ČNB Jiřím Rusnokem zaznělo následující: "Nedávno jeden velký český podnikatel nadhodil, proč si držíme korunu, když se chová jako skořápka za bouře na moři. Skutečně nám vlastní měnová politika tolik pomáhá a potřebujeme ji?" Nad tématem se zamýšlí analytik Michal Skořepa z České spořitelny.
Pro netriviální efekty (ne)členství v eurozóně lze jistě vymyslet řadu paralel, ale ta se skořápkou na rozbouřeném moři je velice nevhodná. Budí totiž dojem, že daná ekonomika je v případě existence vlastní měny s volným kurzem odkázána na jakési nekontrolovatelné nápory vnějších faktorů (které nesvědčí zejména menším ekonomikám).
Ve skutečnosti je to tak, že nezdravé výkyvy kurzu, tedy ty výkyvy, které nepomáhají ekonomice se udržet v rovnováze, ale naopak jí škodí, jsou většinou dány právě tím, že hospodářská politika v dané zemi není "moudrá". Právě nemoudrost domácí hospodářské politiky láká spekulanty, aby vydělali na blížící se krizi dané měny. (Mimochodem, tím tuto krizi mnohdy sami spustí, nebo přinejmenším urychlí.)
Jinak řečeno, nebezpečné vlny a vítr obvykle vznikají v důsledku nemoudrých rozhodnutí kapitána a posádky samotné skořápky. Nemusíme se ptát například Britů na jejich měnovou krizi v roce 1992, stačí si vzpomenout na naše kurzové dobrodružství na jaře 1997 (způsobené především tím, že měnová politika tehdy honila dva zajíce najednou – inflaci a fixní kurz). A Řekové by mohli vyprávět o tom, že ani členství v eurozóně neochrání ekonomiku před hrozivými dopady vlastních předchozích národohospodářských chyb.
Lepší paralelou pro efekty (ne)členství v eurozóně je přesun do vzdáleného města. Pokud jsem dobrý řidič (domácí hospodářská politika včetně té měnové je na dobré úrovni), je pro mě lepší jet vlastním autem, protože můžu zastavit, kdy dostanu hlad nebo mě přepadne jiná tělesná potřeba (domácí hospodářská politika může měnit své nastavení podle potřeb domácí ekonomiky). Pokud jsem jako řidič nešikovný a mé řízení vede často k menším nebo větším nehodám, udělám lépe, když pojedu euroautobusem, byť ten zastavuje nikoli v době, kdy to potřebuji já, nýbrž když o to v průměru stojí všichni cestující v autobuse.
Dilema se ztrácí a cesta euroautobusem je jednoznačně lepší pouze v případě, že se mé potřeby hlásí ve stejnou chvíli jako potřeby onoho průměrného cestujícího.
Zdroj: Česká spořitelna
