Pomalejší Německo, Čína a vliv na Česko

V pozadí nízkého výhledu růstu německého HDP v letošním roce jsou podle institutů hlavně vnější faktory, především oslabení mezinárodního obchodu dané růstem protekcionismu a dopadem příprav na brexit.

Recese (rozumí se dva po sobě jdoucí kvartály mezikvartálního poklesu HDP) německé ekonomiky je podle zmíněných institutů v základním scénáři jejich výhledu nepravděpodobná. Pro rok 2020 skupina předpokládá návrat k výrazně příznivějšímu tempu růstu (1,8 %).

Novým nepříjemným údajem pro výhled na letošek byly únorové průmyslové objednávky (výroba ve stejném měsíci meziročně klesla méně, než se čekalo, a meziměsíčně stoupla). Ty meziměsíčně klesly o 4,2 %, trh přitom čekal růst o 0,3 %). Meziročně šlo o pokles v rozsahu 8,4 % (tržní očekávání: -3,1 %). Objednávky ze zahraničí za měsíc klesly o 6 %, z toho z oblastí mimo eurozónu o 7,9 %. Vnitroeurozónové objednávky klesly o 2,9 % a domácí jen o 1,6 %.

Z uvedených čísel lze soudit, že problém německé (a tím pádem zanedlouho nejspíše i české) ekonomiky leží v tuto chvíli v zahraničí, a to primárně mimo eurozónu. Hlavními sprostými podezřelými jsou tedy USA a Čína.

Americká ekonomika podle všeho tak úplně neuvadá, byť i z ní občas přijdou překvapivě slabá čísla. Mnohá z nich ale mohou ještě stále souviset s uzavřením vládních úřadů a dalšími spíše sezónními vlivy.

Pes tedy bude zakopaný spíše ve zpomalujícím růstu země draka. A to by nebyla dobrá zpráva, protože čínské zpomalování je trendové, lze čekat jeho pokračování, stejně jako trendově (dlouhodobě) zpomaluje i česká ekonomika. Taková už je holt logika konvergence – čím jsme blíže těm nejbohatším, tím se k nim blížíme pomaleji.

Zdroj: Česká spořitelna