Kratší pracovní doba jako katalyzátor produktivity?
Už sto let Češi pracují osm hodin denně. Poslední změnu toho, jak moc času trávíme v práci, přinesl rok 1968, kdy byl v Československu zkrácen pracovní týden z šesti na pět dnů. Nyní se stále intenzivněji hovoří o další úpravě, jejímž prvním krokem by mělo být, tedy minimálně podle odborů, zkrácení pracovního týdne o dvě a půl hodiny. Zkušenosti ze světa naznačují, že by to nemuselo být až tak špatné rozhodnutí. Možná.
Stoupenci kratší pracovní doby argumentují tím, že dřívější odchod z práce má pozitivní dopady na duševní zdraví zaměstnanců. A nejen to. Pokud by zaměstnavatelé trvali na tom, že objem odvedené práce musí zůstat stejný, zvýšila by se prý produktivita práce. Tabulkově by si tak Česko polepšilo, díky čemuž by se podle některých odborníků dokonce mohlo stát atraktivnějším cílem pro řadu investorů.
Průzkumy pracovních agentur potvrzují, že morálka Čechů v práci není zrovna příkladná. Procházením sociálních sítí, nakupováním nebo třeba pitím kávy a kouřením zabíjí řada českých zaměstnanců i více než dvě hodiny denně. Své o pracovní morálce věděl již britský historik Cyril Northcote Parkinson, který kdysi prohlásil: "Práce se rozkládá tak, aby vyplnila dobu, která je k dispozici pro její vykonání."
Být v práci ještě neznamená pracovat
Novozélandská firma Perpetual Guardian poskytující servis při sestavování závěti nedávno 200 svých zaměstnanců dala po dobu osmi týdnů každý týden jeden den volna navíc. Objem jejich povinností zůstal zachován. Výsledek experimentu byl překvapující - produktivita zaměstnanců byla o 20 % vyšší. Za čtyři dny stíhali totéž jako předtím za pět, a ještě do práce chodili v mnohem lepší náladě. Výkonný ředitel firmy Andrew Barnes experiment označil za "nekompromisní úspěch" a teď se připravuje na jednání s představenstvem společnosti o tom, zda se ze čtyřdenního pracovního týdne stane standard.
Jak ukazuje následující graf, ve většině případů opravdu platí, že s kratší pracovní dobou roste produktivita. A naopak. Japonsko, Jižní Korea nebo Řecko, země s nadprůměrně dlouhým pracovním týdnem, se v žebříčcích produktivity práce pravidelně umisťují na spodních příčkách.
Je ale potřeba přiznat, že zkušenosti se zkracováním pracovní doby nejsou jen jednoznačně pozitivní. Také Švédsko nedávno testovalo zkrácenou pracovní dobu. Zdravotní sestry z domova důchodců v Göteborgu, které byly pro pokus se šestihodinovou pracovní dobou vybrány, sice hovořily o tom, že zažívají výrazně méně stresu, cítí se šťastnější a práce je více baví, město ale muselo do domova důchodců kvůli pokrytí potřeb jeho klientů přijmout 16 dalších zaměstnanců.
Švédský experiment je důkazem toho, že ne vždy lze růstu produktivity dosáhnout a že ne vždy růst produktivity pro vybalancování zkrácené pracovní doby stačí. Vždy totiž záleží hlavně na povaze práce. Zatímco zaměstnanci v kanceláři by na produktivitě zapracovat mohli, dělníci v automobilce budou jen těžko zvládat stejný objem práce v kratším čase.
Zdroj: World Economic Forum
