AFP: V Mosulu se obnovuje výroba, ale dovoz je velká konkurence
Mosulské továrny, které před boji proti takzvanému Islámskému státu (IS) vyráběly mnoho zboží na vývoz i do Evropy, se nyní snaží postavit znovu na nohy. Z trosek, které tu zbyly po porážce IS, jejich majitelé křísí výrobu. Místní lidé ale nejsou zrovna solventní a často dávají přednost dováženým a levnějším výrobkům před těmi místními, píše agentura AFP.
Před pěti lety si Islámský stát učinil z Mosulu hlavní město svého chalífátu v Iráku. Za jeho "vlády" postupně zanikl export i výroba.
Isám Saadalláh měl mlékárnu a po porážce IS v roce 2017 ji našel ze 60 procent zničenou. Nedávno produkci obnovil, ale musel použít veškeré úspory a ještě si půjčit. Mosul je domovem téměř dvou milionů lidí, kteří čelí nezaměstnanosti a chudobě. Mají-li při nákupu na výběr, rozhodnou se rychle. Cena je důležitější než cokoli jiného.
Šestadvacetiletý Nazír Abdalláh vydělává v restauraci velmi málo a nakupuje většinou "dovezené zboží, zejména čínské, i když je méně kvalitní". Například za 2 000 dínárů (téměř 30 Kč) si může koupit kelímek mosulského sýra nebo větší balení sýra tureckého. Neváhá ani okamžik.
Do příchodu IS v roce 2014 bylo v Mosulu na 350 podniků a továren, takže město bylo soběstačné. Zahraniční zboží na trhu je teď pro obyvatele novinka. Mosulské cementárny dokázaly ročně vyrobit milion tun cementu a vyvážely až do Singapuru. Jemné látky z bavlny nebo mušelínu putovaly do Paříže i jinam.
Produkci v provincii, která bývala obilnicí země, lidé z hnutí IS zastavili nebo zabavili. Světová banka tvrdí, že 70 až 80 procent vybavení bylo rozprodáno mimo Irák nebo využito k výrobě zbraní. Továrny musely zavřít kvůli nedostatku surovin i kvůli tomu, že mnoho zaměstnanců uprchlo. Klesla i poptávka, protože lidé se museli spíš než o nákupy starat hlavně o přežití.
Mosul je teď sice znovu svobodný, ale moc neprodukuje. Na silnicích je stále mnoho hlídek, hodně silnic je rozbitých nebo zůstávají kvůli aktivitám zbylých členů IS nebezpečné. Když auta nezastaví vojáci, udělají to polovojenské oddíly.
Nedávno se rozpoutal spor mezi Bagdádem a jednotkou menšinových Šabaků, která se opakovaně odmítla řídit premiérovým dekretem. Její členové neodstranili zátarasy z hlavní trasy mezi Mosulem a Kurdistánem a blokovali tuto tepnu několik dní. Jak vysvětluje analytické pracoviště Chatham House, "poplatky vybírané na kontrolních stanovištích jsou pro tyto ozbrojené skupiny zásadním zdrojem příjmů".
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) upozornila na jiný problém, který komplikuje obnovu výroby. Je jím nerovnoměrné zajištění veřejných služeb. "Není dost elektřiny, na které je naše výroba závislá," řekl Hášim Nadždžar, jemuž se podařilo obnovit výrobu hadic, kelímků a dalších plastových potřeb. S pohledem na stroje a dělníky připomněl, že před rokem 2014 tento rodinný podnik zásoboval "bez problémů a bezpečně" celý Irák. Teď dodává jen do Mosulu a oblastí na severozápadě země. A to ještě musí čelit konkurenci z Turecka, Íránu a Saúdské Arábie.
Abdal Muhajman Hamdání, který továrnu řídil 45 let, tvrdí, že snížit ceny není možné. Aby byla konkurence spravedlivá, je podle něj zapotřebí zdanit dovozce. Místní výrobu prý ničí vysoké nájmy a také náklady na dopravu.
Ekonom Chálid Hámid se domnívá, že návratu k prosperitě, jež panovala do roku 2014, pomůže zavedení státní pomoci, zlepšení služeb a reforma bankovního systému.
Zdroj: ČTK
