Jak hluboko ve Francii klesli: V restauracích dostanete mražená jídla

"Je to jediný způsob, jak můžeme přežít," říká Madec, "ale zároveň to zabíjí francouzskou kuchyni."

Francie se honosí kvalitou a propracovaností svého jídla. UNESCO zapsalo galské pokrmy jako světový poklad a více než třetina z 18 milionů lidí, kteří každoročně Francii navštíví, má některou z proslulých místních restaurací na seznamu toho, oč rozhodně nechce přijít. Ovšem vytrvalé zvyšování nákladů na práci i růst cen potravin spustily nečekaný fenomén - mnoho restaurací si nemůže dovolit připravovat jídla z čerstvých potravin ve vlastních kuchyních. Místo toho přešly z kupování mražené zeleniny a podobných surovin až k zadávání stále větší porce práce průmyslovým dodavatelům ve snaze udržet svou životaschopnost.

Upadající sláva francouzského kulinářství

"Mražené jídlo proniklo do restauračních kuchyní před dvěma desetiletími a nechalo dveře otevřené průmyslově připraveným pokrmům," říká Patrick Rambourg, kulinářský historik, který se podílel na kampani za zapsání francouzského jídla na seznam UNESCO. "Dnes většina restaurací v zemí servíruje jídla, která byla uvařena jinde."

Jistě, Francie zůstává majákem pro talentované šéfkuchaře, kteří věnují hodiny přípravě čerstvých pokrmů. Francie má také po Japonsku nejvíce restaurací oceněných třemi michelinskými hvězdičkami a vede v kategoriích jedno- a dvouhvězdičkových podniků. Na druhou stranu, z 80 tisíc restaurací servírujících v zemi pokrmy u stolů má méně než 10 % potvrzení, že je většina použitých surovin čerstvá a že jsou jídla uvařena na místě.

V 90. letech 20. století se mražené polotovary přesunuly z rodinných mrazniček, kde si získaly popularitu úměrně stoupajícímu počtu pracujících žen, do restaurací. Po roce 2000 je následovaly průmyslově připravené polotovary. Jean-Luc Madec říká, že ekonomický přínos pro jeho podnikání vyvstávající z nakupování předem připraveného jídla je příliš velký, než aby ho pomíjel.

Náklady rostou, ve Francii mimo jiné stále roste minimální mzda

Dokládá to příkladem jednoho z klasických jídel - bouf bourguignon, tedy hovězím dušeném na červeném burgundském víně. Se započtením ceny čerstvého masa, vína, zeleniny a práce, kterou je na uvaření potřeba, by jedna porce vyšla na 3,53 eura. K podávání připravený pokrm od firmy Davigel, která je pobočkou Nestlé, mu umožňuje stlačit náklady na 3,17 eura za porci. A tato úspora je významná v době, kdy se marže restaurací ztenčují. "Jako kuchař to nenávidím, ale tlak nákladů mi nedává na výběr," říká Madec, který jednu porci bouf bourguignon servíruje za 18 eur. Tvrdí, že zisk je i tak mizivý, když se započtou další náklady.

Sílící závislost na polotovarech vyvolala vlnu kritiky od některých majitelů restaurací, kde se stále jídlo vaří výhradně ve vlastní kuchyni. Patří mezi ně i Xavier Denamur, který v centru Paříže vlastní pět restaurací. S přispěním nedávného skandálu kolem koňského masa deklarovaného v mražených potravinách jako hovězí lobuje u francouzských úřadů za to, aby přinutily restaurace přiznávat, odkud jejich jídlo pochází. "Zákazník má právo vědět, co má na talíři," tvrdí Denamur.

Za pravdu mu dává skutečnost, že jen málo zákazníků tuší, do jaké míry je praktika používání polotovarů rozšířená. "Říkala jsem si, že ne úplně všechno a všude je asi domácí, ale myslela jsem si, že je to spíše výjimka, něco jako nevinná lež," říká třiadvacetiletá módní fotografka Marie Gibertová. Najíst se do restaurace prý chodí jednou týdně.

Na závěr video pro ty, které zajímá, jak pan Jean-Luc Madec vypadá. Kuchař tělem i duší. Věříte mu, že mražené potraviny nejsou nic, co by miloval.

Zdroj: ČTK