Peter Hagen (VIG): Ekonomika signalizuje oživení, pojišťovny si ale ještě musejí počkat

Globální krize opakovaně připomíná, v jak nejisté a nepředvídatelné době žijeme. Jak se podle vás bude trh s pojištěním v našem regionu vyvíjet?

Aktuálně se potvrzuje, že potenciál daný tím, že region dohání zbytek Evropy, nezaručuje žádný lineární nebo exponenciální růst. Není možné počítat s tím, že každý rok budeme mít o trochu více, nebo že snad budeme růst stále rychleji. Dojde k rychlému růstu, pak je chvíli situace stabilní, aby pak věci znovu nabraly obrátky. Nyní to poprvé od roku 2009 nebo 2010 platí pro celý region, předtím se to týkalo jednotlivých trhů. Například v Česku na konci 90. let, když byly zprivatizovány velké banky a konglomeráty kolabovaly, pojišťovnictví v podstatě nerostlo. Po nějaké době ale opět začalo růst.

Kvůli vleklým problémům globální ekonomiky bylo pojišťovnictví ve střední a východní Evropě pod tlakem. Nyní se ale podle všeho odráží ode dna.

Pojišťovnictví jako sektor následuje ostatní, abych tak řekl. Pokud nemáte například auto nebo byt, nepotřebujete pojištění, a to samé platí o ekonomickém cyklu. Pojišťovny jako poslední spadnou do recese, ale také se z ní jako poslední dostávají. Když už se ekonomice začíná dařit, pojišťovny si na obrat musejí ještě rok nebo dva počkat.

A vnímáte teď náznaky toho, že k této změně v ekonomice dochází?

Vidíme jasné signály ozdravení. Jen doufám, že to, co se nedávno dělo ve Spojených státech, se nebude v lednu nebo únoru opakovat. Bylo by to hodně nepříjemné. Obecně ale platí, že se situace zlepšuje, a totéž očekávám v pojišťovnictví.

Kde může být očekávané oživení vašeho byznysu nejrobustnější? Která část střední a východní Evropy má nyní největší potenciál?

Pokud region rozdělíme a budeme mluvit o jeho jádru, tedy Rakousku, Česku, Slovensku a Maďarsku, nečeká nás zřejmě nijak závratný růst. Určitě ne dvojciferný. Balkán, tedy bývalá Jugoslávie a Albánie, si na oživení ještě chvilku počká, například Chorvatsko totiž trpělo ze všech nejvíce. A do třetice tu je oblast od Baltského moře k Černému moři, tedy pobaltské státy, Polsko, Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko. To je 120 milionů lidí, kteří utrácejí méně než polovinu – a pokud pomineme Polsko, tak ani ne čtvrtinu – toho, co utrácejí za pojištění lidé v Česku. Právě tam proto nyní vidíme obrovský růstový potenciál.

Jak to na těchto trzích vypadá teď?

Rumunsko je teď utlumené, v Pobaltí je možné sledovat slušný, dvojciferný růst a v Polsku to také vypadá dobře, i když tam hodně záleží na typu produktu; některé z nich jsme dokonce přestali nabízet. Stejně zajímavě roste i Ukrajina. Bulharsko zažívalo ozdravení, než zemi zasáhly politické bouře. To je mimochodem hezký příklad toho, jak politici mohou odvést dobrou práci – premiér Borisov podle mě udělal kus práce –, ale nikdy nesmí zapomenout své kroky vysvětlit lidem. A možná některé kroky zkrátka není vhodné dělat, i když třeba máte jako politik pravdu.

Vzestup a pád Bojka Borisova by tedy měl být ponaučením pro reformní politiky v regionu?

Pokud chcete dělat nepopulární věci, musíte je umět vysvětlit. To vyžaduje mimo jiné charisma, které vám pomůže lidi přesvědčit, aby vám naslouchali. Bez toho budete za dva, tři roky pouhou historií. Možná vaši práci někdo ocení, ale vy už nebudete mít možnost věci ovlivňovat. Právě to je podle mě případ Borisova – udělal spoustu dobrých věcí, hodně například pomohl zlepšit podnikatelské prostředí. Pokud ale nechuť lidí vůči tomu, co děláte, začne růst, končíte. Můžete mít pravdu, můžete se snažit nastartovat správné strukturální reformy, které by v dlouhodobém horizontu pomohly, ale rozhoduje přítomnost. Borisov asi nedocenil, jak velký dopad má na lidi to, když je připravíte o některé základní jistoty. Takže ano, pro politiky je to dobrý příklad.

Politické turbulence opakovaně zažívají mnohé ze zemí v oblasti mezi Baltským a Černým mořem, který považujete za nejzajímavější. Znamená to, že nejde o tak velkou hrozbu?

Pro nás je i Bulharsko zajímavé, pokud zvládne vyřešit své politické problémy. Stručně řečeno, zmíněných 120 milionů lidí považujeme za základ růstového potenciálu VIG. Jen si vezměte takovou Ukrajinu, kde žije zhruba 45 milionů lidí, kteří utrácejí za pojištění 45 eur na osobu. Za pět nebo deset let na tom určitě nebudou všichni lépe, ale takových 20 % lidí by mělo mít vyšší životní úroveň. A pětina Ukrajinců, to je více lidí, než kolik jich žije v celém Rakousku. Jednoduchá matematika.

Vraťme se ještě k očekávanému vývoji v regionu, který jste zmínil.

V krátkodobém horizontu čekám na většině trhů jednociferný růst, pokud tedy k nějakému růstu dojde. Sektor ve většině zemí do značné míry stále závisí na autech, což je typické pro nevyspělé trhy. V tomto segmentu přitom mnohé závisí na tom, jak se prodávají auta. To je na jednu stranu dobré, protože pokud se nová auta nekupují, používají se alespoň ta stará, a byznys je tak relativně stabilní. Na druhou stranu, pokud tvoří automobilové pojistky podstatnou část pojistného, která ale neroste, ovlivní to celý sektor. Čekám tedy jednociferný růst s tím, že ve východnější části regionu existuje slušný potenciál růstu dvouciferného. A může jít dokonce o vyšší dvouciferná čísla.

A jak se bude podle vás vyvíjet trh s pojištěním v Česku?

Nemyslím si, že bychom se mohli dočkat udržitelného dvouciferného růstu. Jistě, může dojít k nějakému rychlejšímu posilování, které potrvá rok, možná dva. Například proto, že dojde ke zdravotní reformě, penzijní reformě nebo něčemu podobnému. To by bylo možné přirovnat k jiným opatřením, která se objevila v minulosti a měla krátkodobý vliv.