Francouzská ekonomika ve třetím čtvrtletí překvapivě klesla o 0,1 %, čekal se stejně mírný růst. Na rating tlačí neschopnost politiků
Francouzská ekonomika v letošním třetím čtvrtletí překvapivě klesla o 0,1 %, zatímco v předchozích třech měsících vykázala 0,5% růst. Vyplývá to z údajů tamního statistického úřadu. Analytici v anketě agentury Reuters počítali s nárůstem o 0,1 %. Meziročně ekonomika i tak podle předběžného odhadu povyrostla o 0,2 %. Francouzská vláda v září zhoršila odhad celoročního hospodářského růstu na 0,9 % z dříve předpokládaných 1,2 %.
Nad problémy Francie, která nedávno přišla o další stupeň ratingu, se zamýšlí Vojtěch Železný, portfoliomanažer ze společnosti Conseq:
Největší světová ratingová agentura S&P snížila hodnocení Francie o jeden stupeň na AA z AA+. Americká agentura vyčítá kabinetu premiéra Françoise Hollanda vysokou nezaměstnanost a pomalé prosazování strukturálních reforem, což má za následek i nižší růst hospodářství země galského kohouta. Ten očekává francouzský ministr financí Pierre Moscovici pro letošní rok jen o 0,1 % a pro příští rok 0,9 %, což bude mít za následek nesplnění maastrichtského kritéria předepisujícího deficit vládního rozpočtu ve výši 3 % HDP. Ten by příští rok měl být o 0,6 % HDP vyšší. Příčin francouzského bolehlavu je více - drahá cena práce, zejména v průmyslové oblasti, válka francouzského premiéra s bohatými a zahraničními investory a velikost francouzského veřejného sektoru.
Francie má zákonem stanovenou minimální mzdu ve výši 9,43 EUR na hodinu, což zemi řadí k těm s nejvyšší minimální mzdou v Evropě. Je to také o 80 % více než federální minimální mzda ve Spojených státech (7,25 USD = 5,43 EUR). Vysoká minimální mzda způsobuje i vyšší nezaměstnanost mezi rizikovými skupinami, jako jsou mladí bez praxe či lidé s nižším vzděláním. Nezaměstnanost mezi mladými do 25 let dosahuje ve Francii 25,4 % (podle Eurostatu). Vysoké odvody zaměstnavatelů a nemožnost pružnějších forem práce jsou dalšími faktory.
Francouzský premiér nalákal nízkopříjmové voliče na 75% daně pro bohaté, což mělo za následek odliv bohatých francouzských občanů do zahraničí. Nejbohatší Francouz Bernard Arnault se například odstěhoval do Belgie. Minimálně za kontroverzní pak lze označit návrh zákona, který by pokutoval podnikatele, kteří zavřou ve Francii pracovní místa. Takovéto návrhy sníží zájem zahraničních investorů o otevření nových závodů ve Francii.
Další bolístkou francouzského hospodářství je velikost státního sektoru. Francouzský veřejný sektor přerozdělil v loňském roce 56,6 % výstupu hospodářství, což Francii řadí na druhou příčku v Evropské unii společně s Finskem (po Dánsku). Třetina výstupu francouzské ekonomiky padne na sociální výdaje, což je nejvíce ze zemí OECD.
Francouzský prezident zatím neprokázal, že bude schopen prosadit takové reformy, které druhou největší ekonomiku eurozóny nastartují. Nevěří mu ani Francouzi. Podle posledního průzkumu veřejného mínění mu věří pouze 23 % z nich.
Francouzská ekonomika by potřebovala strukturální reformy zejména v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky, které se setkají s odporem veřejnosti, zejména socialistických voličů. Podle toho, jak se projevila zkušenost Švédska na začátku 90. let a Německa v polovině minulé dekády, nemá Francie jinou možnost. Navíc nemůže použít devalvaci měny, která pomohla Švédům.
Zdroj: ČTK, Conseq
