3 ekonomické scénáře pro Evropu aneb Co (ne)pěkného čeká starý kontinent

Slabá výkonnost byla jen dočasnou anomálií

Podle nejoptimističtějšího scénáře, který ale bohužel není příliš pravděpodobný, bylo zpomalení evropské hospodářské expanze pouze krátkodobou záležitostí a v současnosti se již situace zlepšuje. Předpokladem tohoto názoru je, že ekonomické a politické reformy, k nimž v poslední době jednotlivé evropské země přistoupily, se pomalu začínají projevovat a jejich vliv na ekonomiku starého kontinentu je pozitivní. Optimističtí ekonomové navíc zdůrazňují, že relativně slabá makrodata, která z evropské ekonomiky aktuálně chodí, mohou být revidována výrazně nahoru.

Evropské ekonomice v posledních měsících přitížil konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, který se však alespoň prozatím podařilo z velké části zažehnat. Uzavření příměří mezi ukrajinskou armádou a východoukrajinskými separatisty a dohoda mezi Moskvou a Kyjevem ohledně obnovení dodávek zemního plynu na Ukrajinu mají potenciál zvýšit důvěru v evropské hospodářství a podpořit spotřebitele v dalším utrácení. Do karet evropskému hospodářství hrají také výsledky zátěžových testů evropského bankovního sektoru, které ukázaly, že naprostá většina bank je v dobré kondici.

Recese nikdy neskončila, jen byla umně zamaskována

Přijít s apokalyptickou vizí není nikdy příliš těžké, jelikož argumentů hovořících proti aktuálnímu stavu věcí lze vždy nalézt nepočítaně. Tím se řídí i pesimisticky naladění ekonomové, kteří tvrdí, že se Evropa z poslední recese nikdy nedostala a všechny její problémy byly jen umně zamaskovány pečlivě vybranými daty a nadějnými vyjádřeními politiků. Důkazem, který má hovořit ve prospěch této teorie, jsou na prvním místě statistiky o vývoji spotřebitelských cen, kterým hrozí propad do deflačního pásma.

Ti, kdo tvrdí, že je evropská ekonomika stále extrémně slabá, svalují velký díl viny na šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, který v roce 2012 v reakci na hrozbu rozpadu eurozóny prohlásil, že ECB pro záchranu jednotné evropské měny udělá vše, co bude potřeba. Nemalá část ekonomů tvrdí, že Draghiho slova investory vyprovokovala k nákupní euforii, což vyhnalo trhy nahoru a národním vládám v Evropě dodalo pocit, že se všechny problémy samy vyřešily. Ve skutečnosti ale podle nich žádného pokroku dosaženo nebylo a dřívější hrozby přetrvávají.

Nebezpečné balancování nad propastí bude pokračovat

Evropská ekonomika se sice z recese dostala, zrovna zářnou budoucnost před sebou ale nemá. Hrubý domácí produkt eurozóny a EU nadále mírně poroste a taktéž růst cen bude pokračovat, i když i ten bude jen velmi slabý. Přibližně tak vypadá zřejmě nejpravděpodobnější scénář toho, co Evropu v následujících několika letech čeká.

Problémem Evropy zůstává zejména její roztříštěnost, a to jak hospodářská, tak politická. Státy, kterým se ekonomicky daří, se začínají vzpírat dotování svých méně výkonných sousedů a ti zase odmítají nová úsporná opatření v zájmu snižování deficitů veřejných financí. Silnějšímu oživování evropského hospodářství navíc brání i nárůst vlivu euroskeptiků, kteří tvrdí, že by měl Brusel podstatnou část svých pravomocí vrátit do rukou národních vlád. Decentralizace Evropy přitom brání koordinaci prorůstových opatření, a starý kontinent tak zazdívá ve slepé uličce.

Evropská centrální banka se sice bude snažit ekonomiku nadále podporovat, v dohledné době se jí ale zřejmě nepodaří prosadit opatření, která by hospodářství starého kontinentu nakopla k opravdu silné expanzi. S trochou štěstí vzroste hrubý domácí produkt eurozóny každý rok o procento, v horším případě se v meziročním srovnání HDP pouze nedostane do záporných čísel.

Zdroj: The Brookings Institution