Gerard Casey: Evropa je v současnosti pořádný ekonomický průšvih. Kdyby konec eura neznamenal takový otřes, byl bych jednoznačně pro

Gerad Casey, irský filozof, bývalý politik a libertariánský ekonom, říká: "Irové jsou v souhrnu zřejmě proevropštější než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje."

Irsko nyní sice titulní strany médií neplní tak houževnatě jako Řecko, Kypr či Španělsko, ale přesto zjevně neprožívá ekonomicky radostné období.

To tedy ne. Irská ekonomika stagnuje. Mimochodem, tíživá situace dopadla i na mě osobně. Plat mi snížili o 27 %, při započtení inflace mám kvůli krizi už o nějakých 40 % méně.

Kde jsou ty doby, kdy byla země označována jako "keltský tygr Evropy".

Jenže problém byl v tom, že zatímco začátkem tisíciletí jsme prožívali konjunkturu, Německo a Francie nikoli. Potřebovaly tedy nízké úrokové sazby. Irsko naopak potřebovalo vyšší úroky, třeba na úrovni 6 až 7 %.

Jenže irský hlas nezněl ve Frankfurtu, sídle Evropské centrální banky, tak silně. Úroky zůstaly dole.

Přesně tak. Levné hypoteční úvěry přispěly k přifouknutí nemovitostní bubliny. V té době jsem svůj dům - není to žádná hacienda - mohl s klidem prodat za milion až milion dvě stě tisíc eur. Nyní bych byl rád, kdybych za něj viděl něco mezi 350 až 390 tisíci eur. Bydlím přitom v dublinské oblasti, která je v rámci celého Irska ještě hospodářsky nejstabilnější. V jiných částech země byl podle mě propad strmější.

To je ale chabá útěcha.

Zase tak moc mě to nemrzí. Na dům, v němž bydlíte, nelze hledět jako na aktivum. Pokud bych jej pořídil jakožto investici, k pronajímání, budu si asi rvát vlasy.

Náhle zlevněné nemovitosti na úsvitu krize pochopitelně nepotěšily ani banky. Ty s nimi počítaly jako se zástavou, a musely je tudíž přecenit.

Jak známo, ztráty bank zatáhla vláda. Sanovala je. To vše přitom v době, kdy již bylo jasné, že její rozpočtové příjmy nebudou takové, jaké očekávala. Počítala totiž s mnohem velkorysejšími daňovými příjmy ze stavebnictví. To se ale s příchodem krize pochopitelně položilo. Krize tedy vládní kasu zasáhla dvěma obzvláště citelnými ranami - příjmy byly nižší, zatímco raketové narostly výdaje nutné na sanace. Takže nyní čelíme problémům s deficitem a vláda musí sahat k úsporným opatřením a škrtům. Zajímavé přitom je, že navzdory tomu nebyly téměř seškrtány sociální výdaje. Vláda na ně stále vydává asi tak o miliardu eur více, než kolik je s to v příslušné oblasti získat.

To je zajímavé. Jinak, jak se zdá, jsou totiž irské úsporné kroky poměrně razantní.

Ano. Jejich razance plyne třeba ze srovnání se situací v sousedním Spojeném království. Tam mají za úsporné opatření to, že stanovili limit růstu platů státních zaměstnanců. Platy tedy rostou, jen nemohou růst rychle. Naopak Iry placené z veřejných peněz postihl zmíněný 27% pokles. Co se úsporných opatření týče, jdeme příkladem celé Evropě. Je to ale právě razance škrtů, která dává naději, že se brzy oklepeme a krize v Irsku bude definitivně minulostí.

Viníte z irské krize euro?

Jsme velice otevřenou ekonomikou, dění ve světě a globální finanční krizi bychom tak jako tak neunikli, ale její neblahý dopad by byl o poznání slabší, ekonomický šok by nebyl tak citelný a naše schopnost ozdravit se by byla větší. Od poloviny 80. let jsme si prošli dvěma či třemi menšími recesemi, ale po roce či dvou se situace vždy dostala zpátky do normálu. Nyní je to úplně jiné.

Narážíte zřejmě hlavně na nemožnost provozování autonomní měnové politiky.

Jistě. Když jsem v roce 1986 kupoval svůj zmíněný dům, moje banka mi nabídla hypotéku s 8- či 9% úročením. V době, kdy jsem hradil její závěrečné splátky, činily úroky 13 %. Mladší generace, lidé, kteří kupovali nemovitosti v prvních letech tohoto století, když byly sazby nízko, měli naopak úroky kolem 2 až 3 % za běžné. Jejich poptávka zásadně přifoukla bublinu. Dnes mnozí z nich nemají zaměstnání a nemohou hypotéky splácet. Ocitáme se v začarovaném kruhu: banka nedostává peníze ze splátek, lidé nesplácejí a nemají práci, vláda zase postrádá potřebný objem daňového výběru, přitom však vyplácí dávky v nezaměstnanosti.

Jak celkově hodnotíte eurozónu a irské angažmá v ní?

Poprvé, když jsem v referendu volil, hlasoval jsem pro vstup do Evropského hospodářského společenství (Irsko do něj vstoupilo v roce 1973 - pozn. aut.). A nikdy jsem nezměnil svůj názor, že jsem učinil správně. Je však potřeba si uvědomit právě ono klíčové slovo "hospodářského" - Irsko vstupovalo do ekonomicky jednotícího a vzájemně se provazujícího prostoru, v němž dostávaly své slovo liberalizace obchodu a další pozitivní aspekty.

Evropská unie je evidentně odlišná, a nejen názvem.

Současný evropský politický projekt je katastrofální. V prvé řadě proto, že neexistuje nic jako evropský lid, evropský démos. I v rámci zemí, jako jsou Francie, Německo a další, existují odlišné regiony s odlišnými tradicemi, zvyky, normami. Taková Itálie v tomto smyslu vlastně nebyla nikdy zcela sjednocena. Jediný jednotící prvek, o němž lze možná na evropské úrovni uvažovat, je křesťanství, a to je málo. Bylo proto omylem zavést jednotnou měnu v takto historicky i kulturně nejednotném prostoru, jenž navíc není - nemůže být - efektivně politicky spravován.

Co s tím ale dále?

Těžká otázka. Pokud by však nějak mohlo být zajištěno, že přechod zpět na národní měny bude relativně bezproblémový a bez vážnějších otřesů, byl bych jednoznačně pro jeho uskutečnění. Také proto, že jestliže někdy v budoucnu budou vzniku společné měny nakloněny objektivní okolnosti napříč Evropou, jednotná měna vznikne přirozeně a spontánně, bez jakéhokoli zásahu "shora".

Sdílí váš kritický pohled na EU krajané, nebo jste v Irsku spíše výjimkou?

To druhé. Irové jsou v souhrnu zřejmě více proevropští než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje. Dříve zapojení do evropských struktur viděli jako pozitivní ideu samu o sobě i jako výhodný krok z finančního hlediska. Irsko se totiž stalo příjemcem poměrně štědrých transferových plateb. Nebylo to ovšem zadarmo - se zapojením do eurostruktur totiž v podstatě skonalo irské rybářství. Čert to vem', řekli si však Irové, ryby nejsou hotovost.

Odkud se bere ten propastný rozdíl ve smýšlení Irů a Britů, kteří jsou naopak pověstní svým euroskepticismem?

Zřejmě jde o jakýsi relikt britského imperialismu. Britové mají silně zakořeněný smysl pro národní hrdost a nezávislost, pro svoji nezastupitelnost. Proslulý titulek jedněch britských novin, ještě za imperiálních časů, hlásal: "Fog in Channel; Continent Cut Off" ("Mlha v Lamanšském průlivu, kontinentální Evropa zůstává odříznuta" - překlad aut.); a Britové mají stále pocit, že jsou středobodem vesmíru (smích). Irové to takto neberou. Nemají tedy ani pocit, že je členství v EU či eurozóně může o něco připravit. Naopak, jak jsem řekl, kladně přijímají finanční aspekt členství. A objektivně je potřeba říci, že Britové zdaleka takové ekonomické výnosy z členství nezaznamenávají. Jsem proto dokonce přesvědčen, že kdyby se zítra v Británii konalo referendum, zda setrvat v EU, či ji opustit, většina by volila druhou variantu. Kdyby ten samý den proběhlo stejné hlasování v Irsku, verdiktem většiny bude setrvání.

Není takový stav do jisté míry důsledkem určité rivality mezi Iry a Brity? Irové mohli při přijímání jednotné měny poukazovat na to, že jsou v jakémsi prestižním klubu, čímž se konečně vymaňují ze stínu svého odvěkého bratra, bratra tedy alespoň v geografickém smyslu slova.

Ne, to určitě ne. Irové jsou ve své podstatě velice praktičtí. Konají pragmaticky; střízlivě zvažují, co je pro ně nejpřínosnější. Realisticky poměřují podle výnosů a nákladů, otázka nějaké prestiže je jim vlastně ukradená.


Gerard Casey (narozen 1951)

Profesor filozofie dublinské University College, kterou v letech 2001 až 2006 řídil, a člen alabamského Ludwig von Mises Institute. V 90. letech byl aktivním politikem - od roku 1993 do roku 1999 šéfoval straně Christian Solidarity Party. Je autorem několika knih o předních libertariánech (například o Murraym Rothbardovi) a filozofii libertariánského anarchismu.

Eurozóna
Přestat sledovat
Přestat sledovat
Evropská unie
Přestat sledovat
26. 1. 2021 17:00
VE STŘEDU V 10 HODIN ŽIVĚ: Aktuálně z trhů
Akciové tipy
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
25. 1. 2021 12:00
Investorský magazín: Sazby vs. inflace aneb Hledá se největší tržní riziko roku 2021
Akciový trh
Přestat sledovat
Inflace
Přestat sledovat
Investiční alternativy
Přestat sledovat
Investorský magazín
Přestat sledovat
Nemovitosti
Přestat sledovat
Realitní trh
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Úrokové sazby
Přestat sledovat
Výhled na rok 2021
Přestat sledovat
25. 1. 2021 9:55
Expertní tržní výhled: MONETA (již) zajímavá na prodej a nebezpečí obchodování na páku
Akcie ČR
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
22. 1. 2021 12:23
Mertlík: V krach projektu společné Evropy nevěřím, jednotlivé státy jsou si vědomy svého globálního…