Tři cesty, jak dát ekonomiku do pořádku aneb Jak se falešně neušetřit k smrti

Existují tři způsoby, jak ekonomiku dostat z dluhové pasti a nastartovat růst. Buď na to půjdete keynesiánsko-krugmanovsky a naordinujete ekonomice více vládních výdajů a vyšší daně, nebo jako Angela Merkelová, která omezuje vládní výdaje a zvyšuje daně, nebo se necháte inspirovat rakouskou školou prosazující méně výdajů a nižší daně. Podle ekonoma ze Ženevské univerzity Franka Hollenbecka je pouze třetí cesta ve stimulaci růstu prokazatelně úspěšná, protože vede k rozmachu privátního sektoru a uvolňuje zdroje pro soukromé investice.

Únava z "Merkelškrtů"

Politika škrtů je v současnosti ražena v eurozóně. Vlády mají redukovat výdaje a zvyšovat příjmy z daní. Plánované škrty ale ještě neznamenají skutečná omezení výdajů. Čtyři roky po finanční krizi z roku 2008 například britská vláda zavedla jen 6 % plánovaných škrtů ve výdajích. Téměř ve všech evropských zemích jsou nyní vládní výdaje vyšší než v roce 2008. Seškrtaly je jen Německo, Malta a Švédsko.

Přestože některé vlády zvýšily daně, příjmy států nestouply, ale naopak klesly. Expandující šedá ekonomika v Řecku, Itálii, Španělsku i Francii je důkazem chybné daňové politiky.

"Merkelškrty" vedly k relativnímu růstu (ne poklesu) veřejného sektoru. Přestože se například řecký veřejný sektor smršťuje, snižuje se pomaleji než soukromý. Od první záchranné půjčky přišlo Řecko minimálně o 500 tisíc pracovních míst v soukromém sektoru, což je mnohem méně, než kolik ubylo míst ve veřejném sektoru. Řecká vláda sice nedávno slíbila, že začne během příštích dvou let propouštět státní zaměstnance, problém je ale v tom, že příliš málo a příliš pozdě. Navíc jde stále jen o slib.

Keynesiánské neefektivní útraty vedou k dalšímu zadlužování

Podle keynesiánských ekonomů je potřeba více vládních výdajů k podpoře poptávky a stimulaci růstu. V Evropě bylo prý i přes masivní vládní výdaje utraceno příliš málo a peníze nešly na ta správná místa. Posledních pět let dokazuje, že tímto způsobem to také nejde. Země končí s enormními dluhy, za něž se dostavuje jen pomalý růst. Vládní výdaje vytěsňují soukromé investice.

Není potřeba vlády k podpoře poptávky, protože by jí byl nedostatek. Vlády by se měly soustředit raději na to, jak přimět soukromý sektor generovat tu pravou nabídku.

Lotyšská cesta

Růst přijde ze soukromého sektoru. K úsporám dojde tím, jak poroste soukromý sektor ve vztahu k veřejnému sektoru, podobně tomu, co bylo implementováno v roce 1920 v USA. Americká vláda tehdy seškrtala výdaje o 50 % a výrazně snížila daně. Veřejný dluh klesl o třetinu, zatímco monetární politika zůstala beze změny. Ekonomika se rychle zotavila (za 18 měsíců) a do roku 1923 klesla míra nezaměstnanosti pod 3 %.

Nejnovější příklad takovéto politiky lze najít v Lotyšsku, které ji razilo v letech 2009 a 2010. Vláda omezila výdaje ze 44 % na 36 % HDP, vyhodila třetinu státních zaměstnanců, zrušila polovinu státních organizací a snížila průměrný plat ve státní sféře o 26 % během jednoho roku. Ministři si snížili mzdy o 35 %. Důchody a sociální dávky byly osekány jen minimálně, stejně jako zůstala netknutá rovná daň z příjmů 25 %.

Lotyšská ekonomika klesla ve dvou letech o 24 %, ale už mezi roky 2011 a 2012 se začala zotavovat s ročním reálným růstem více než 5 %. Nezaměstnanost dosáhla 20,7 % v roce 2010, ale od té doby se snižovala k současným zhruba 12 %. Protože škrty podnítily deregulaci, zažilo Lotyšsko v roce 2011 boom zakládání nových firem. Podařilo se mu přeměnit se z ekonomiky s nafouknutým nemovitostním sektorem na vitální ekonomiku malých a středních podniků.

Země využila půjček od MMF a sklidila v roce 2009 kritiku za svou agresivní ekonomickou strategii. Půjčku od MMF splatila o tři roky dříve, než bylo plánováno, čímž většinu kritiků umlčela. Správně zvolená úsporná opatření zafungovala. Politika dala Lotyšům naději, že je na konci tunelu světlo.

Problém eurozóny ale spočívá v tom, že je z úspor již unavená. Zmeškala příležitost implementovat správný typ politiky úspor.

Co si teď počít?

Jean-Baptiste Say, francouzský ekonom, novinář a podnikatel, který byl nejvýznamnějším francouzským představitelem klasické politické ekonomie navazující na dílo Adama Smithe, radil zaměřit se na místo na spotřebu na podporu produkce: "Pouhá podpora spotřeby není přínosem pro obchod, spočívá jen v dodání prostředků, a ne stimulaci touhy po spotřebě. Produkce samotná přináší tyto prostředky. Proto je cílem dobré vlády stimulovat produkci, a té špatné povzbuzovat spotřebu."

Bez růstu skončí Evropa jako troska, která brzy přestane být schopna splácet dluhy. Musí se upnout ke strategii stimulace produkce s cílem osvobodit evropského podnikatelského ducha. To je politika s největším potenciálem úspěchu.

Zdroj:
Mises Daily
Ekonomika
Přestat sledovat
Eurozóna
Přestat sledovat
Politika
Přestat sledovat
Dluhová krize
Přestat sledovat
26. 2. 2021 12:21
Česko v roce 2030: Moderní trendy člověka ze služeb hned tak nevytlačí, věří ekonom David Marek
Česká ekonomika
Přestat sledovat
Česká republika
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Přestat sledovat
25. 2. 2021 17:01
David Navrátil (Česká spořitelna): České zadlužení může být problém, výnosy dluhopisů ztrácejí v…
Česká ekonomika
Přestat sledovat
David Navrátil
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
25. 2. 2021 21:31
ABCD investora: Tipy na výběr akcií (nejen) ve středoevropském regionu
Akcie ČR
Přestat sledovat
Akciové tipy
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Investiční strategie
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Large caps
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Small caps
Přestat sledovat
Střední a východní Evropa
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
25. 2. 2021 12:31
Dominik Stroukal: Kdo chce těžit z výhod bitcoinu, nesmí se bát propadů o desítky procent
Bitcoin
Přestat sledovat
Investiční alternativy
Přestat sledovat
Kryptoměny
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Volatilita
Přestat sledovat