Vlk z Wall Street nachytal i Verešovou
Nespoléhejte na to, že vás nějaké totální přeregulování, tisíce papírů popsaných zákony, ochrání. Zakopaný pes, vlastně vlk, je jinde.
Už jste byli v bijáku na Vlkovi z Wall Street? Leonardo DiCaprio hraje skutečného newyorského burzovního makléře, který klienty připravil o 200 milionů dolarů. Film ukazuje svět financí s pravidly z Divokého západu. Místo pistolníků na koních se tam jezdí na jachtách a skáče na nahé modelky. Místo prachu a kulek víří vzduchem bankovky.
Koukal jsem na to a vzpomněl jsem si, jak jsem v New Yorku v kanclu Morgan Stanley viděl vytištěných 15 tisíc stran nové regulace. Nikdo nechce Divoký západ. Nespoléhejte ale na to, že nějaké totální přeregulování, tisíce papírů popsaných zákony, vás ochrání. Zakopaný pes, vlastně vlk, je jinde.
Svět financí zůstane divný. Na většinu obyvatelstva budeme působit jako z jiné dimenze. S troškou snahy ale není zase tak těžké základní principy světa financí pochopit. Není obtížné rozlišit obchodníky a "obchodníky", bankéře a "bankéře". Chce to jen snahu a obětovat trochu času.
DiCaprio hraje člověka, který vynikal v prodeji. Uměl prodat i odpadky. Prostě klienty ukecal. S tím nehne žádná regulace. Jako kdyby DiCaprio pracoval pro české Metropolitní spořitelní družstvo. Kampeličku, která zkrachovala na přelomu roku. Peníze jí svěřila i krásná Andrea Verešová. Copak jí asi "nakecali"? Nebo šla jen za letákem s podezřele (pro někoho) vysokou sazbou na trhu? Už se zapomnělo na 90. léta? Zeptala se, co s jejími penězi budou dělat, nebo spoléhala na případné odškodnění od státu, když kampelička "padne"?
Rozlišovat kecy a argumenty
Ono je to asi všude stejné – Amerika, Česko, zbytek Evropy. Uvažte následující další reálný příklad ze Španělska. Říkal mi ho kolega z jedné tamní banky.
Začalo to nenápadně. Španělské banky měly nouzi o peníze. Vymyslel se nový produkt s "očekávaným" výnosem kolem 7 %. Byly to podíly na aktivech banky. Nazvalo se to "preferované akcie". A byl o to zájem jako hrom. Regulátor říkal "O.K.".
No ale pak španělské banky zahučely. A nikdo už tento produkt nechtěl. Naopak, všichni najednou chtěli rychle prodat a přeměnit na běžný "pojištěný" vklad. A jak to v takové situaci bývá, cena, za kterou šlo produkt prodat, respektive někdo ho chtěl odkoupit zpět, zamířila k nule. A tak se klienti zlobili a zvedali prostředníček. Regulátor ukazováček. Bankéř nic, protože byl v p**eli tak jako tak.
Pokračování článku Aleše Michla z 6. února 2014 najdete na serveru Českápozice.cz.
Zdroj: Českápozice.cz
