Krize eurozóny je minulost, věří politici. Ekonomové brzdí optimismus
Šest let po začátku celosvětových ekonomických problémů v roce 2007 a pět po pádu banky Lehman Brothers hovoří politici EU o tom, že má Evropa to nejhorší z krize za sebou. Ukazují na mírný růst a na svou snahu s krizí a jejími dopady bojovat. Analytici však zdůrazňují stále nevyřešené problémy silně zadlužených jižních zemí EU, vysokou nezaměstnanost mezi mladými lidmi či přílišnou orientaci na export.
Své přesvědčení, že se EU z krize dostává, vyslovil předseda Evropské komise José Manuel Barroso už letos v dubnu při návštěvě Prahy. Naposledy se podobně vyjádřil minulý týden před jednáním skupiny G20 v Petrohradě. Připomněl, že rozvinuté ekonomiky dávají pozitivní signály, situace rozvojového světa je ale podle něj nadále křehká. "Summit proto potřebuje vyslat silnou zprávu o důvěře podpořené rozumnou ekonomickou strategií, že obnova bude pokračovat," prohlásil šéf komise.
Nenechat se unést
"Bylo by dobré nenechat se unést a uvědomit si, z čeho se evropský region dostává," uvedl ale pro ČTK Philip Whyte, ekonom z londýnského Centra pro evropskou reformu. Připomněl, že objem výroby v eurozóně je stále více než 3 % pod úrovní z doby před krizí a že například USA, které krize také tvrdě zasáhla, už takovou hodnotu o více než 3 % přesáhly.
Problémem EU byla podle něj v posledních letech především extrémní slabost domácí poptávky. V zemích jako Španělsko se snižovala, jen slabě rostla například v Německu. Evropa jako celek je závislá na vývozu, a proto je ohrožená jakoukoli "nehodou" ve světě, například zpomalením růstu v Číně či krizí v rozvíjejících se ekonomikách. "Bylo by skvělé, kdyby domácí poptávka rostla silněji, ale vzhledem ke slabosti mnoha evropských bank a pokračující tvrdosti fiskální politiky to nevypadá příliš pravděpodobně," podotkl Whyte.
Analytik Zsolt Darvas z bruselského institutu Bruegel navíc připomíná, že ekonomický růst eurozóny, který v létě ukázaly čtvrtletní statistiky, nejspíše není delší dobu udržitelný. Promítnutý na celý rok by totiž znamenal podle něj nepravděpodobný růst v zemích jako Německo či Francie až o několik procent. "Růst se evidentně zpomalí, nezaměstnanost - speciálně v jižní Evropě - je stále vysoká," připomněl v rozhovoru pro ČTK.
Jih Evropy stále velkým rizikem a malý zájem o bankovní unii
V EU je přitom především pro její jižní členy stále příliš složité získat přístup k finančním prostředkům z jiných zemí. "Jsou před námi významná rizika, především ve Španělsku, Itálii či Řecku, kde se situace nezlepšuje. Dá se čekat jen pomalé a dlouhé vyrovnávání," poznamenal Darvas. V takovém případě by však mohly rychle narůstat sociální a politické tlaky. Ty by mohly k moci vynést populistické strany a v důsledku obnovit nedůvěru trhů a krizi opět prohloubit.
Whyte navíc podotýká, že stále nebyl vyřešen problém zásadní "designové chyby" eurozóny, tedy podle něj smrtelného propojení křehkých bank a slabých států ve fiskálně decentralizované měnové unii. "Pokud má být eurozóna stabilnější, musí přijít oprava," míní Whyte. Obnáší to podle něj ale daleko více než nyní připravovaný jednotný bankovní dohled, například vznik společné fiskální brzdy pro bankovní systém eurozóny či společnou garanci vkladů. Podobné záměry ale nutně naráží na "žárlivě střežené národní výsady" a klíčové evropské země včetně Německa by s nimi souhlasily jen s potížemi.
"Pokud skutečně přijde jakési ekonomické oživení, je možné, že tlaky na vznik plnohodnotné bankovní unie se ještě zmenší," dodal Whyte. S podobnou analýzou poukazující na slábnoucí zájem silných evropských hráčů pokračovat v podobně cílené integraci přišla nedávno také agentura Reuters.
Zdroj: ČTK
