Podivné rysy bohatých
Výše pravidelných příjmů bohatých lidí má nezvykle často málo co do činění s celkovou hodnotou jejich majetku. Někdo vydělá během kariéry stovky milionů, ale stejně skončí švorc. Někteří lidé s vysokými příjmy zkrátka neumějí s penězi nakládat. Jaké vlastnosti dělají z lidí boháče?
Sociopati (ale v dobrém smyslu)
Každý boháč vykazuje do určité míry znaky sociopata. Ignoruje události, které obyčejné lidi vedou k obavám a panice. Podobně jsou na tom i slavní investoři, kteří dokáží přihlížet třeba 50% propadům cen akcií bez mrknutí oka.
Žraloci vidí černobíle. Vědci to vysvětlují tím, že kontrast oproti pozadí může být pro predátora užitečnější k odhalení potenciální kořisti než zbytečné detaily. Zajímají ho jen prostorové vztahy. Stejně tak "emocionální barvoslepost" úspěšným investorům pomáhá rozlišit davovou hysterii od normálního, očekávaného chování. Nedostatek empatie jim zabraňuje chytit se do pasti paniky ostatních a umožňuje nahlížet na svět z jiné perspektivy. Ve finančním světě to znamená schopnost postavit se stádu. Napoleonova definice vojenského génia zněla takto: "Muž, který dokáže dělat obyčejné věci, když všichni kolem něho propadají šílenství."
Uvažují v časovém horizontu, kam ostatní nedohlédnou
Existují čtyři způsoby, jak investovat:
- Neúspěšně,
- dlouhodobě (s různou úspěšností),
- Krátkodobě (úspěšně díky štěstí),
- krátkodobě (úspěšně díky manipulaci).
Varianty 3 a 4 většinou sklouznou k výsledku bodu 1. Dlouhodobé investování je jedinou rozumnou volbou. Nicméně pro obyčejný lidský mozek je nepřirozené. Jsme naprogramováni tak, abychom se hnali za okamžitými zisky a vyhýbali se okamžitým ztrátám. Tuto lidskou přirozenost ilustruje obrázek od Carla Richardse z Behavior Gap.
Bohatí lidé mají vzácnou schopnost přemostit emocionální mezeru mezi současností a vzdálenou budoucností. Vyhýbají se krátkodobému horizontu. Pro akumulaci bohatství je nezbytně nutný dlouhodobý výhled.
V srpnu 1929 napsal John Raskob článek Everyone Ought to Be Rich, kde tvrdil, že postačí nakoupit akcie a držet je dostatečně dlouho. O dva měsíce později se trh propadl. Během následujících 4 let ztratil 88 % hodnoty. Dodnes lidé citují Raskobův článek jako důkaz iracionální mánie.
Bylo tomu ale skutečně tak? Kdokoli, kdo akcie nakoupil v den vydání článku, zhodnotil své peníze během 30 let (očištěno o inflaci) šestinásobně.
Skutečnost, že lidé mrhají příležitostmi, je tím pravým důvodem toho, proč sice každý bohatý být může, ale skutečným boháčem se stává málokdo.
Kašlou na to, co si o nich myslíte
Scott Adams, autor komiksových stripů Dilbert, jednou napsal: "Jedna z nejlepších rad, kterou jsem kdy slyšel, zní zhruba takto: Pokud chcete uspět, ujasněte si nejdříve cenu, kterou zaplatíte." Zní to triviálně. Cena za status boháče je skutečně jednoduchá - musíte umět žít pod svými možnostmi. To je velmi obtížný úkol. Většina lidí chce být bohatá proto, aby zapůsobila na ostatní. Utrácet peníze je ale nejjistější cesta, jak dosáhnout toho, že budete o bohatství postupně přicházet.
Důvodem, proč mají lidé problémy s financemi, jsou jejich aspirace, přání a touhy přemrštěné ve vztahu k jejich příjmům. Velikost mediánového domu vzrostla v USA za posledních 25 let o 30 %, zatímco mediánový příjem se téměř nezměnil. S každým dodatečným dolarem narůstají touhy lidí o zhruba 1,10 USD.
Bohatí se umějí této pasti chamtivosti vyhnout. Starají se méně než běžní lidé o to, co si o nich myslí ostatní. Po zvýšení platu se obejdou bez koupě nového auta a po skvělém roce na burze neutratí výnosy za nejnovější módní výstřelky. Raději dříve přestanou pracovat, než aby si kupovali drahé oblečení a rozhazovali.
Ti, kteří se dokáží obrnit proti tužbám a řídit horší auto nebo žít v menším domě, než by si mohli dovolit, jsou velmi vzácnými případy. Daň bohatství je ochotna platit jen zhruba desetina lidí. "Lakomec bohatne tím, že působí jako chudší," píše básník William Shenstone. "Extravagantní člověk chudne tím, že se snaží vypadat bohatě."
Zdroj: fool.com
