Česká ekonomika: Dnešní úspěch, zítřejší zaostávání?

Leitmotivem publikace, která zdůrazňuje AI technologie, s tím spojený data mining a také robotizaci, je heslo smart everything. Data OECD potvrzují dramatický nástup Číny, například ve vědeckém sektoru 14 % nejcitovanějších publikací pochází z Číny, což je asi trojnásobek oproti stavu před 15 lety.

Potvrzuje se také dramatická nerovnost ve výzkumu a vývoji (R&D). Investice do něj se nejenže koncentrují do několika málo států, ale také do relativně malého počtu firem. 50 největších investorů do R&D provádí 40 % všech investic v daném státě v Kanadě a v Americe a 55 % v Japonsku či Německu. Centrály dvou tisíc největších světových R&D korporací se koncentrují pouze v několika zemích, zejména v USA, Japonsku a Číně.

Konkrétně v sektoru umělé inteligence se nejvíce patentů přihlašuje v Japonsku, v Jižní Koreji (díky obrovskému patentovému portfoliu Samsungu) a v USA. EU i přes větší počet obyvatel za těmito státy zaostává.

Tím nejzajímavějším na celém reportu je ovšem analýza změn v zaměstnanosti. Mezi roky 2010 a 2015 se zaměstnanost v zemích OECD celkově zvýšila (více ve státech NAFTA než v EU). Drtivá většina nových pracovních pozic vznikla ve službách (přes 90 % z 27 milionů), ve strojírenství jich přibily jen dva miliony.

Velkou výjimkou je v tomto směru Česko, kde se přes polovinu nově otevřených pozic objevilo ve strojírenském průmyslu. Je ovšem otázka, kolik takových pozic bude česká ekonomika schopná produkovat v budoucnu. V tomto směru jsme jakžtakž srovnatelní pouze se Slovenskem, Polskem a Jižní Koreou.

Na jednu stranu můžeme nepochybně být rádi – zpracovatelskému průmyslu, páteři české ekonomiky, se daří jako nikomu na světě bořit trendy a nabírat další zaměstnance. Je ale otázka, zda se zároveň daří držet krok s dobou a nabírat zaměstnance i v sektorech, které jsou klíčové pro OECD jako celek, tedy v professional, scientific, technical and other business sevices a public adminstration, education, health and other services.