KONTEXT: Sobotkovo pololetí aneb 6 (ne)dostatečných na vysvědčení současné vlády
Vláda Bohuslava Sobotky v pátek oslavila dvouleté výročí. Její členové a fanoušci při té příležitosti zmínili loňský solidní růst, vyšší výběr daní a klesající rozpočtový deficit. Detailnější pohled (nejen) na tyto kategorie nicméně vyvolává otázky, ne-li přímo lehkou skepsi. Nejen proto mě zaujal výčet méně diskutovaných – a o to důležitějších – milníků a trendů, které v souvislosti se Sobotkovým týmem akcentuje Jana Matesová, ekonomka s mnohaletou zkušeností ze Světové banky. O čem konkrétně mluví?
O pokračující oligopolizaci ekonomiky
Několik obrovských podniků má velice silný vliv na rozhodování. O některých se to ví otevřeně, u některých je to spíše skryté. Vidíme podíl na veřejných zakázkách a to, jakým způsobem se vyvíjí zákonodárství, na které aspekty boje proti korupci justice tlačí nebo netlačí. Sledujeme koncentraci a změnu mediálního trhu. Stejně tak je v této souvislosti potřeba zmínit nárůst majetkové a příjmové nerovnosti v české společnosti – je stále nízká oproti většině evropských zemí, natož mimoevropských, ale roste.
O tom, jak vládu (ne)chválí Světová banka
Česko poskočilo za působení současné vlády na žebříčku "doing business" Světové Banky asi o pětadvacet míst. Když se ale podíváme na detaily této zprávy, vidíme, že se o to v naprosto dominantní míře zasloužil jeden faktor, a sice podpora otevřenosti ekonomiky. Druhým, podpůrným faktorem byla snadná dostupnost úvěrů pro podnikatele. To nicméně není zásluha vlády, ale toho, že bylo české bankovnictví i v době krize ve srovnání s bankovními sektory jiných vyspělých zemí nadprůměrně zdravé. Není to tedy plus pro vládu, ale spíše pro ČNB.
O daňovém banánistánu
Z hlediska kvality podnikatelského prostředí je největší českou slabinou komplikované daňové prostředí. S tím vláda nic neudělala. V žebříčku "doing business" je tak Česko 122. ze 189 zemí a lze čekat, že se to letos ještě zhorší. Místo toho, aby vláda zjednodušovala daňové prostředí, obrovskou administrativu a byrokracii kolem daňových povinností, komplikuje je. To je rozhodně negativní. Druhá věc, která se zhoršila, je byrokracie související se získáním stavebního povolení. To je proces, který je ve srovnání s jinými zeměmi ostudný.
O plíživé krizi českého zdravotnictví
Česko má aktuálně problém s rušením nemocničních oddělení a lůžkových kapacit. Ne kvůli tomu, že by nebyly potřeba, ale protože je málo sester a lékařů. Je to hlavně otázka vzdělávání a kvalifikačních požadavků na sestry. Řešit to lze například i cílenou pracovní migrací. Je to politicky obtížná otázka, léta se o ní diskutuje, ale zatím se nic nestalo. Naše zdravotnictví je na to, kolik do něj plyne peněz, kvalitní, ale funguje za hranou udržitelnosti. Abychom se nedostali do situace, v jaké je Německo, musíme jednat.
O globální (hyper)konektivitě a české cestě do Prášil
To, co byly v minulém století první železnice a v předminulém zpevněné silničky jako za Marie Terezie ta do Prášil, je dnes digitální konektivita. Jde o základní infrastrukturu tohoto a příštího desetiletí. Vláda se k tomu tak snaží přistupovat, ale zatím bez dostatečných výsledků. Je to i otázka nákladů telekomunikací, které jsou u nás oproti Evropě strašně vysoké, což je potřeba změnit. V celoevropském kontextu jde o otázku nedokončeného jednotného digitálního trhu, který je společně s nezaměstnaností mladých velkým problémem.
O migrační vlně a potřebě mladé krve
V zemích ohrožených konflikty žije zhruba miliarda lidí a Evropa je všechny nepojme. Je potřeba chránit hranice. Česká vláda by měla držet svůj postoj z loňského jara a léta. Mnohé vlády, které se nyní snaží hledat jiná východiska, nakonec k tomuto názoru také dospějí. Co se týče diskutovaného přínosu mladých pro ekonomický rozvoj, EU potřebuje integrovat obrovskou skupinu mladých nezaměstnaných, zejména z jihu Evropy. Jsou často vzdělaní a mají potenciál, ačkoli vystudovali třeba kunsthistorii, nikoliv elektroinženýrství.
