Protesty ve Španělsku: Intelektuálové za sociální stát
Do Evropy "arabské jaro" nepřichází. Jen se siestoví kavárenští hosté a studenti humanitních věd zvedli od stolků a vyrazili demonstrovat. Na španělských náměstích se tak bojuje za neudržitelný sociální stát.
Představují demonstrace ve Španělsku přenos "arabského jara" do Evropy? Ani náhodou. Jde o konjunkturální mediální klišé. Pokud někdo zná a může zveřejnit skutečné příčiny a cíl nepokojů ve středomořských arabských zemích, ať to učiní.
Protesty na náměstích v Madridu a dalších španělských městech jsou jen reakcí na špatné hospodaření Španělska - jak s finančními prostředky, jež vytvořilo, tak s těmi, které dostávalo od Evropské unie a stále dostává od mezinárodních kapitálových trhů.
Promarněné Frankovy základy
Základy současné španělské ekonomiky vznikly v letech 1959 až 1973 – za takzvaného španělského hospodářského zázraku (Desarrollo). Odstupující autoritativní režim Franciska Franka pochopil, že rozvoj hospodářství znamená budování demokracie a vyspělé tržní ekonomiky. Z toho Španělsko po roce 1975 – po Frankově smrti – vycházelo.
Pokušení ze západní Evropy ve formě sociálního státu však bylo silné. A časem jeho financování přesáhlo zdroje, jež Španělsko vytvářelo a mohlo používat. "Naštěstí" pro sociální stát však Španělsko v roce 1986 vstoupilo do Evropských společenství a třináct let poté do eurozóny. Své měny pesety se pak vzdalo ochotně a bez piety v roce 2002.
Nastala gigantická siesta na cizí účet s plně obsazenými pouličními kavárnami v pracovní době. Kdekdo čerpal peníze na dotace, platy, penze, dávky, stipendia a granty z evropských i španělských "programů a projektů" a utrácel je. Veřejné zdroje, zejména zahraniční a vypůjčené, jen tekly. V Řecku byly například vypláceny vysoké penze i dávno zemřelým – zatím bylo odhaleno 4,5 tisíce mrtvých duší. Podobné kuriozity se určitě najdou i na Iberském poloostrově, jenž velmi touží po dalších, prakticky nevratných zahraničních úvěrech. V pondělí 6. června však bylo oznámeno, že zkrachoval španělský region Kastilie-La Macha, protože došly peníze na výplaty 76 tisíc úředníků a nedoplatky dodavatelům činí dvě miliardy eur.
Konec siesty
Gigantická siesta na dluh skončila. Žádné "arabské jaro" do Evropy nepřichází, jen se kavárenští hosté a studenti humanitních věd zvedli od stolků. A vyrazili demonstrovat na náměstí v Madridu, Barceloně, Valencii, Seville, Bilbau a dalších městech, aby to "revolučně" ukázali vládě, EU a světu. Zřizují na nich improvizované mateřské školky a lidové jídelny, aby měli víc prostoru a času na "nekompromisní" postoje.
"Španělští politici jsou neschopní a zkorumpovaní," hlásají demonstranti. Kteří v dnešní Evropě však nejsou? Evropu prý trápí únava voličů ze "zkažených" velkých stran. To není žádný objev Ameriky, ale realita. A že jsou španělské politické elity nekompetentní? To platí i pro české, a už dlouho. A určitě i pro řecké. Ty se však naučily tuto skutečnost ignorovat a "dojit a dojit" finanční prostředky.
Hlavním důvodem protestů je odpor proti nezbytným rozpočtovým omezením a vysoká míra nezaměstnanosti – 21,19 procenta. Mezi mladými lidmi do 25 let tento podíl v únoru činil 44,6 procenta, přičemž nejvíc nezaměstnaných je absolventů vysokých škol. To je však v celé Evropě.
Nikdo nebrání studentům studovat věčně – i vědy využitelné jen sporadicky. Proč by však měli studovat nezáživné technické obory, když je lepší nekončené studium humanitních věd – postgraduály, postgraduály postgraduálů a semestr tu i onde. A co po studiu? Stát se postará, aby v jeho byrokratickém aparátu vzniklo tolik pracovních míst, kolik bude třeba. Věční studenti často po promocích žádají stát spíš o sociální dávky než o zaměstnání.
Dnešní absolventi vysokých škol bývají kvalifikovaní v oborech, které jsou v praxi nepoužitelné. A navíc ti italští a španělští mají sklon žít až do 40 let u svých rodičů a být ubytovaní v "maminčiných a tatínkových hotelech". Živí je rodiče, sociální dávky a příležitostná práce. Než je přestane bavit, nebo dojdou neziskové organizaci granty.
