Pozitivní stránky negativních sazeb aneb vysoká hra hluboko pod nulovou hladinou

Negativní sazby v současnosti nabízí pět centrálních bank, vedle ECB jsou to centrální banky Japonska, Dánska, Švédska a Švýcarska. Reakce na měnovém trhu jsou poněkud překvapivé - jak japonský jen, tak euro po zavedení negativní sazby posílily. Investoři totiž hledají bezpečné investice a odvracejí se od rizikových aktiv, jako jsou například akcie (ty po komentářích ECB začaly ve čtvrtek výrazně ztrácet).

3 problémy spojené se zápornými sazbami

Paul Diggle, ekonom ze společnosti Aberdeen Asset Management, uvádí několik problémů, ale zároveň i pozitiv, které s sebou negativní úrokové sazby nesou.

1. Hlavní nevýhodou záporných sazeb je hrozba pro bankovní sektor. Komerční banky vydělávají peníze na rozdílu v sazbách, za které poskytují úvěry klientům, a sazbách, které platí klientům za vklady. Pokud ale klesá sazba na úvěrech a banky nejsou schopny nebo ochotny snižovat sazby na vkladech do záporu (aby nepřišly o klienty, kteří by je vzali útokem), snižuje se jejich úroková marže na minimum.

2. Dalším negativem záporných sazeb je možná eskalace měnových válek. Slabší měna, která vede k vyšším dovozním cenám, a tím i inflaci, je jedním z cílů uvolněné měnové politiky. Ale devalvace měny je hra s nulovým součtem, globální ekonomika nemůže devalvovat pomyslnou celosvětovou měnu. V extrémním případě měnové války povedou k protekcionistickým obchodním politikám, což na globální ekonomický růst určitě nebude mít pozitivní vliv.

3. Negativní sazby jsou znakem toho, že centrální banky dosáhly limitů monetární politiky. Trhy se obávají, že centrálním bankám "došly náboje", takže je otázkou, jak budou řešit další případnou krizovou situaci.

5 uklidňujících argumentů

Diggle ale uvádí hned pět důvodů, proč negativní sazby nemusejí být až tak velkou hrozbou, jak se na první pohled může zdát.

1. Centrální banky mohou samy zmírňovat dopad negativních sazeb na bankovní sektor. Příkladem může být Bank of Japan, která negativní sazbu uplatňuje pouze asi u 10 % rezerv komerčních bank a u většiny vkladů stále vede nulovou nebo mírně pozitivní sazbu. Toto odstupňování je navrženo tak, aby omezilo negativní dopad záporných úroků. ECB by mohla pouvažovat o podobném přístupu.

2. Pro banky může být pozitivní skutečnost, že záporné sazby mají stimulační efekt na ekonomik. Alespoň teoreticky by měly mít. Pokud by trhy uvěřily v "lepší zítřky", mohlo by to vést k růstu očekávání vyšších sazeb v budoucnu, což by mělo za následek strmější výnosovou křivku a zlepšení úrokové marže bank. Dalším pozitivem je fakt, že banky jsou schopny v sílící ekonomice nacházet další vhodné investiční příležitosti a u dlužníků roste pravděpodobnost splácení úvěrů.

3. Negativní sazby neochromily bankovní sektor v Dánsku, Švédsku ani Švýcarsku. Úvěry v soukromém sektoru ve Švýcarsku a Švédsku dokonce rostou rychleji než v eurozóně, přestože základní sazby centrálních bank jsou na nižších úrovních, než je tomu u ECB.

4. I když jsou centrální banky možná až příliš závislé na devalvaci měny, negativní sazby mohou fungovat i prostřednictvím jiných kanálů. Dojde ke zlevnění úvěrů, což by mělo podpořit poptávku po nich. Zlevní také kapitál, to povede ke zvýšení investiční aktivity, takže se sníží diskont u cen aktiv a dojde k růstu valuací.

5. Centrální bankéři ještě všechny své možnosti pravděpodobně nevyčerpali. Mohli by například dát jasně najevo, že kvantitativní uvolňování nebude úplně zrušeno, čímž by domácnostem dodali odvahu k další spotřebě. Nebo prostě mohou kvantitativní uvolňování rozšířit o další podnikové dluhopisy nebo akcie. V extrémním případě mohou poskytnout peníze rovnou domácnostem, mohou zvýšit inflační cíl, čím by zvýšili inflační očekávání, nebo "jednoduše zrušit hotovost", aby odstranili spodní hranici pro úrokové sazby.

Záporné úrokové sazby ale nejsou všelékem na ekonomické nemoci. "Tvůrci monetární politiky téměř jistě budou potřebovat spolupráci politiků v podobě expanzivní fiskální politiky. Jelikož však jsou nejrozvinutější ekonomiky zaujaté snahou o snižování deficitů, může jít o marnou naději," uzavírá Diggle.

Komentář Investičního webu: Ono to zní všechno hezky, ale člověk se zkrátka nemůže zbavit dojmu, že čím méně nástrojů zůstává centrálním bankéřům k dispozici, tím růžovější brýle si nasazují, aby si mohli své (možná již zoufalé) kroky zdůvodňovat. Vypadá to dobře na papíře, ale skutečnost a ekonomická situace (zejména vyostřující se geopolitická situace) jim zatím moc do karet nehraje. Centrální banky se snaží "opravovat" ekonomiku déle než osm let, ale výsledkem je zatím jen to, že jim docházejí náboje a nepřítel v podobě skomírající ekonomiky je stále před branami. Růžové brýle to nevyřeší, snaha popohnat úvěrování možná. Jen je otázka, zda lidé a firmy uvěří v lepší zítřky, aby o půjčky, ať už jakkoli levné, měli zájem.

Zdroj: CNBC