Robert Carnell (ING): Je čas vrátit se ke kořenům - ke zlatu!

Pád, chvilková stabilizace, a opětovný sešup. Tak vypadalo posledních 14 dnů. Názory akciových analytiků na to, co nás čeká dál, se liší jako noc a den. Jak to vidí makroekonom?

Tak mě vždycky překvapí, když akcie udělají to, co mají ve zvyku dělat. Přijde mi totiž, že jejich pohyb často není podpořen tím, na co se zaměřuji – tedy makroekonomickými fundamenty. Akcie si žijí svým životem, který z makra vychází, ale který na něm může být nezávislý. Například s nimi, pochopitelně, hodně hýbe politika. Anebo například ten současný strach, který trhy ovládá. To je něco, co nemůžu přenést do grafu; něco, co nelze předpovědět. Přitom když se to objeví, způsobí to většinou velké výkyvy.

Je to jenom politika, respektive obavy z toho, co politici udělají, anebo neudělají. Co podle vás způsobuje ty současné obrovské turbulence na akciových trzích?

Stále častěji se v této souvislosti mluví i o počítači řízeném obchodování. Když se totiž objeví nějaká nepříliš dobrá zpráva, tak tyto výkonné "krabice zaparkované v blízkosti obchodních parketů" mohou prohloubit pád. Alespoň, pokud je na trzích taková situace, jaká na nich teď je. Ano, myslím si, že přispívají k extrémní volatilitě. Trhy většinou rostou pomalu, sešup je ale vždy rychlý. A já si myslím, že počítači řízené obchodování k tomu přispívá. Proto by se na něj politici mohli zaměřit. Pokud tedy chtějí trhy trochu uklidnit.

7 důvodů, proč se trhy potýkají s tak velkou volatilitouAkciové trhy tedy považujete za, řekněme, iracionální. Neplatí to ale – alespoň v poslední době – i o dalších trzích? Nehýbou i jimi teď politika a fámy více než fundamenty?

Tak to je pravda. Do značné míry. Pokud se ale zaměříte na volatilitu na těchto trzích, tak zjistíte, že je tam ten rozpor mezi trhem a fundamenty méně průkazný. Třeba americké dluhopisy. Jistě, přišly o svou známku kvality. Ale i tak jsou považovány za nejbezpečnější na světě – o čemž já silně pochybuji. Jejich výnosy na konci týdne padly pod 2 procenta. A trh od Fedu nic nečeká – vedení Fedu řeklo, že sazby nezvýší až do poloviny roku 2013. Trh to pak v podstatě započítal až do konce roku 2013. To je jeho optikou celá věčnost. Jinými slovy, žádné utahování se nečeká. Ale i tak v tom je možné najít jistý smysl.

Říkáte jistý smysl. To znamená, že tam vidíte jisté rozpory...

Skutečný výnos z dluhopisů je plus mínus na nule. Nepřijde mi to jako úplně smysluplné. Znamená to totiž, že by se růst během příštích deseti let v Americe měl pohybovat kolem nuly. Přitom jde o ekonomiku, která roste ročně o procento i tehdy, když nikdo nebohatne. Jen proto, že se zvyšuje počet obyvatel. Trh proto říká – pokud se růst populace nezmění – že každý zchudne každoročně o procento. A to z mého pohledu nedává moc smysl. Americká ekonomika pořád roste. Situace na trhu práce se lepší. Maloobchodní tržby rostou. Průmyslová produkce je v černých číslech – není to moc dobré, ale je zkrátka "v černých". Je tu spousta dobrých zpráv. Jistě, ne skvělých, ale vcelku dobrých.

Na rozdíl od mnohých škarohlídů predikujících výrazné ochlazení, anebo i recesi si tedy myslíte, že na tom Amerika není tak špatně, jak se teď alespoň na pohled může zdát?

Kdyby akciové trhy nedělaly to, co dělají – a kdyby ve čtvrtek nepřišlo to naprosto katastrofální čtení filadelfského Fedu, které je ale jen regionální – tak bychom asi říkali: ono to nevypadá zase tak špatně. Jistě, možná, že nám ony regionální indikátory říkají něco hodně důležitého. Možná, že se příští měsíc dozvíme, že to, co zažíváme, je volný pád. Ale než se něco podobného potvrdí, tak budu i nadále mírně optimistický. A budu doufat, že trhy začnou brát trochu víc v potaz zdravý rozum a trochu víc od sebe věci odlišovat.

...odlišovat například i to, že je něco jiného důvěra ve stabilitu amerických dluhopisů a něco jiného jejich skutečná, fundamenty podepřená pozice, jak jste naznačil?

Proč myslíte, že říkám, že nejsou americké dluhopisy až tak bezpečným přístavem? Tou nejjednodušší odpovědí je: deficity a úrovně amerického dluhu nejsou udržitelné. Tedy, nejsou udržitelné, pokud se země bude držet rozpočtových plánů, na kterých se nedávno Demokraté a Republikáni shodli. Podle našich odhadů jsou totiž dohodnuté škrty o dva biliony menší, než by bylo potřeba. A to teď platí dvojnásob. Obama se totiž nechal slyšet, že hodlá prodloužit daňové odpustky na mzdy, které se zavedly na počátku roku. To sice může dávat smysl ze striktně makro pohledu – může to trhu práce dodat jistý pozitivní impuls – ale rozhodně to nepřispěje k tomu, aby se poměr dluhu k HDP nadále nezvyšoval.

Podle vás je tedy možné, že se americký dluh vymkne kontrole?

Už teď je veřejný dluh na úrovni 70 procent. A to se za současných podmínek nezlepší. Naopak, v roce 2021 se zadlužení dostane na 95 a možná až na 100 procent. A stále bude růst. Což mě rozhodně nepřesvědčuje o tom, že bych měl kupovat americké dluhopisy. Víte, já se obávám, že američtí politici nezvládnou najít společnou řeč. A přitom je třeba najít rychlé řešení současné situace. Jakmile se totiž dluh dostane k nějakým 90 procentům, věci začnou být hodně problematické. Trhy vás totiž začnou hodně tvrdě trestat.

Co tedy nakupovat? Jak to vidí makroekonom?

To, co podle mě dává v tuto chvíli smysl, je investice do hezké, blyštivé, žluté verze dolaru. Té se říká zlato. Popravdě, ne vždy jsem tomu věřil. Ale v poslední době mám čím dál tím větší pochybnosti o papírových penězích, jejichž hodnotu někdo zaštiťuje svým slibem. V Británii je na librách řečeno, "slibuji, že majiteli zaplatím"; v Americe vám pak dolar radí, ať věříte Bohu. A to já nechci – já se nechci spoléhat na to, že mé bohatství ochrání Bůh. Já chci něco, o čem jsem přesvědčen, že budu moci směnit. A proto říkám: zlato!