Richard Posner: Americká ekonomika nezažívá recesi, ale depresi. A konec je v nedohlednu
Vadí vám už všechna ta uklidňující slova o tom, že prožíváme těžké období, protože ještě doznívají dopady recese z roku 2008? Nejste sami. Richard A. Posner, vlivný americký právník, soudce Chicagského odvolacího soudu a myslitel propojující sféry práva a ekonomie, tvrdí, že nás vážnost mnoha aktuálních problémů v celém světě a skutečnost, že řešení těchto problémů není na dohled, dostávají do situace, kdy si musíme přiznat, že v roce 2008 neproběhla "jen" recese, ale započala americká, potažmo i celosvětová deprese.
Ve Spojených státech, největší ekonomice světa, je situace skutečně neutěšivá. Amerika se potýká jak s krátkodobými, tak s dlouhodobými vážnými problémy. Trápí ji zpomalení ekonomického růstu, který nyní už nedokáže udržet krok ani s tempem růstu populace, což má za následek to, že klesá příjem na osobu.
Začarovaný kruh
Jednou z příčin je vysoká míra nezaměstnanosti. Ta je však také důsledkem řetězce různých faktorů, který vytváří začarovaný kruh:
Firmy nechtějí najímat zaměstnance a investovat z důvodu slabé spotřebitelské poptávky a nejisté budoucnosti ekonomického vývoje USA;
předlužené domácnosti si nemohou dovolit zvýšit spotřebu;
zadlužení domácností se nadále zhoršuje kvůli poklesu hodnoty nemovitostí (důležitého zdroje jejich bohatství);
banky už nejsou po zkušenostech z finanční krize ochotny poskytovat rizikovější úvěry.
Kořeny dnešní žalostné situace Spojených států bychom měli hledat už v období Bushovy vlády. Bez viny není ani Fed se svou nevhodnou monetární politikou. A fakt, že krize nadále trvá, padá na hlavu prezidenta Obamy, jehož vláda nakonec ani z části nenaplnila očekávání voličů.
Nedotažené reformy vyvolávají v Americe čím dál větší nejistotu, která způsobuje, že se domácnosti a firmy ani přes stimuly Fedu neženou do spotřeby a investic.
Hitparáda největších světových propadů na burze
Mimo to Obama svou rétorikou ani nedokáže americké veřejnosti vysvětlit, v čem tkví vážné problémy, jimž čelí americká ekonomika. A to je ten pravý důvod, proč uvolněná politika Fedu, tedy pumpování likvidity do ekonomiky, nezabírá. Odpovědí na to je pouze downgrade narůstajících státních dluhů.
Z deprese není cesty ven
Variantu spuštění dalšího stimulačního programu můžeme rovnou vyloučit, protože na opatření na bázi povzbuzení spotřeby už je příliš pozdě. Spojené státy si navíc nemohou dovolit další enormní zadlužování. Jednou z dalších možností je znehodnocení měny, tedy zaplavení světa dolary pomocí obrovských nákupů bondů ze strany Fedu. To by nejspíš omezilo dovoz a pomohlo americkým exportérům, a tudíž produkci a zaměstnanosti. Negativem je však to, že tato varianta je velmi riskantní z pohledu propojenosti ekonomiky USA se zbytkem světa. Evropa se svým vrávorajícím bankovním systémem by značně utrpěla oslabením dolaru, a to by mělo zpětně neblahé následky na americké banky exponované v Evropě.
Co s dluhy?
Dlouhodobým problémem USA není ani tak výše amerického veřejného dluhu, přestože je suma 9,7 bilionu USD závratná (46 % tohoto dluhu drží zahraniční vlády a ostatní subjekty ze zahraničí). Splatnost dluhu mohou USA zatím za víceméně výhodných podmínek prodlužovat a prostředí nízkých úroků přetrvá pravděpodobně i v blízké budoucnosti.
Hlavní podstata problému však tkví v tempu růstu zadlužení. Za pouhých sedm let (od roku 2000 do roku 2007) narostl kvůli bezohlednému plýtvání veřejný druh reálně (očištěný o vliv inflace) o 56 %. Mezi lety 2007 a 2012 (tedy v kratší periodě) se podle odhadů dluh zvýší o dalších 134 %. Roční míra růstu zadlužení je tedy zhruba 17 %, což výrazně přesahuje potenciál americké ekonomiky, a to i v časech konjunktury. Pokud to tak půjde dál, bankrot Spojených států je neodvratný.
Otázka zvýšení daní v USA bude jistě hlavním tématem příštích měsíců a let. Rezervy jsou veliké. Politici by měli zamezit především masivnímu obcházení daňové povinnosti a snížit odpočty úroků z hypoték. Polovina dospělých Američanů díky mírné daňové legislativě nemusí platit vůbec žádné daně z příjmu.
Bohužel i v případě, že by americká ekonomika vstoupila do fáze oživení a politici by zvedli daně, deficit by nezadržitelně rostl dál kvůli rapidnímu růstu veřejných výdajů způsobenému štědrými vládními programy v sociální oblasti a v oblasti zdravotnictví. Ale i zde lze najít s trochou úsilí rezervy.
Horší je, že v době deprese jsou jakékoli vládní škrty, které odlijí peníze z ekonomiky, velmi bolestivé, poněvadž brzdí růst a prohlubují současnou krizi. Spotřebitelům ubude disponibilního příjmu, proto budou muset snižovat spotřebu, což odradí firmy od navyšování produkce a souvisejícího najímání pracovní síly. A takovéto období může trvat dekády - ztracené dekády.
Pravda o dvou japonských ztracených dekádách
Zdroj: tnr.com
