Test pozornosti v podání centrálních bank aneb Všimne si trh neviditelných bilionových goril?

Kvantitativní uvolňování americké centrální banky nafouklo její bilanci z přibližně 900 miliard dolarů v roce 2008 na zhruba 4,5 bilionu dolarů. ECB a Bank of Japan na tom nejsou o mnoho lépe. Bilanci ECB navýšilo kvantitativní uvolňování ze dvou bilionů eur zatím na asi 4,1 bilionu eur a bilance japonské centrální banky dosud narostla ze 107 bilionů jenů na bezmála 500 bilionů jenů. Pokud se hodnota bilancí těchto tří centrálních bank sečte, vyjde děsivá částka kolem 13 bilionů dolarů. To je více než hodnota HDP Číny nebo celé eurozóny. A to ECB a Bank of Japan s nákupy ještě neskončily.

Investoři a analytici se na téma rozpouštění bilancí centrálních bank více zaměřili poté, co ze zápisu z březnového zasedání měnového výboru Fedu vyplynulo, že většina členů výboru by bilanci chtěla začít redukovat ještě letos. Všeobecně se předpokládá, že v první řadě americká centrální banka přestane reinvestovat peníze průběžně získávané z maturujících dluhopisů ve svém držení.

Japonská centrální banka je na první pohled od podobného kroku stále daleko. Guvernér Bank of Japan Haruhiko Kuroda již ale během jednoho ze svých vystoupení přiznal, že důležitým rozhodnutím, které BoJ bude muset dříve či později učinit, bude mimo jiné právě to o načasování konce uvolněné měnové politiky.

Fed, ECB, Bank of Japan - vývoj bilance

Hlavní otázkou nyní je, jak na další zpřísňování měnové politiky bude reagovat světová ekonomika. Omezováním svých bilancí centrální banky vytvoří tlak na trhu s dluhopisy s delší dobou splatnosti, v důsledku čehož by podle očekávání měly všeobecně vzrůst náklady na obsluhu dluhů.

Redukování bilance americké centrální banky má zatím nejjasnější obrysy. V příštím roce budou maturovat dluhopisy v držení Fedu v hodnotě asi 430 miliard dolarů a v roce 2019 jsou splatné bondy v hodnotě bezmála 360 miliard dolarů.

Japonská centrální banka neplánuje podpůrnou politiku opustit dříve, než dojde k naplnění jejího cíle, tedy udržitelnému dosažení 2% meziroční míry spotřebitelské inflace, které se očekává nejdříve za rok. Bilance ECB se pak bude navyšovat minimálně do konce letošního roku, kdy by nejdříve mohl skončit program skupování státních a firemních dluhopisů.

"Je otázka, zda se na trhu ve chvíli, kdy Fed přestane reinvestovat peníze získávané z maturujících bondů, najdou kupci, kteří výpadek na straně poptávky nahradí," říká analytička Brigitte Richard-Hiddenová ze Société Générale. "A totéž bude později platit pro ECB a Bank of Japan."

Joseph LaVorgna, hlavní ekonom pro USA v Deutsche Bank Securities, upozorňuje, že způsob, jakým trhy na začátek omezování bilance Fedu zareagují, bude do velké míry rozhodovat i o tom, jaká budou očekávání americké centrální banky ohledně dalšího růstu úrokových sazeb. Fed se podle něj především bude za každou cenu snažit zabránit tomu, aby se opakoval rok 2013, kdy se poté, co tehdejší šéf Fedu Ben Bernanke nečekaně naznačil blížící se začátek snižování objemu kvantitativního uvolňování, prudce zvýšily výnosy amerických státních dluhopisů.

"Centrální bankéři musejí být při omezování bilancí bank extrémně obezřetní," říká Shane Oliver, šéf investičních strategií v AMP Capital Investors. "Musejí se ujistit, že světová ekonomika je dost silná na to, aby se s novými podmínkami na trhu vyrovnala a její stále relativně křehké ožívání nezesláblo, nebo se dokonce nezastavilo."

Zdroj: Bloomberg