Aleš Koryčan: Ekonomiku zemědělských družstev čekají změny

Aleš Koryčan je přesvědčen, že po letech stagnace živočišné výroby se pro zemědělce stává aktuálním tématem výstavba nových kravínů podporována dotacemi.

Kolik klientů máte mezi zemědělskými družstvy a podniky?

Na to nelze přesně odpovědět. Jednak je to tím, že klientů neustále přibývá, a jednak tím, že u nás na regionálním korporátním centru klienty spravuje vždy několik lidí, přičemž já mám na starosti primární obchodní kontakt. Ale dá se mluvit o několika desítkách firem, z nichž ne všechny jsou zaúvěrované. Některé z nich však zažívají rychlý rozvoj. Je to například pan Jedlička a jeho AGRO Haná, který se zemědělstvím dříve neměl nic společného a vstoupil do tohoto sektoru z jiného oboru, z energetiky. Zajímavé je, že okolí nečekalo, že se těmto "nezemědělcům" bude dařit, ale opak je pravdou - daří se jim a investují. Vznikají nové projekty a s tím i pracovní příležitosti, což je dobře.

Současnou situaci v zemědělství podle Aleše Koryčana z pohledu bankéře komplikuje fakt, že živočišná výroba v Česku skomírá. Příležitostí pro banky k financování zemědělských družstev a podniků jsou tak projekty, jako jsou rozvoj bioplynových stanic, stavby produkčních skleníků, nákup moderních technologií i techniky nebo nákup další orné půdy.

Co takzvaně tradiční zemědělci?

Ty bych rozdělil do dvou základních skupin. Je to klasické družstvo, kde si volí předsedu, a pak jsou to firmy s konkrétním majoritním majitelem. U družstev je již zaběhnutá tradiční kultura fungování podniku a obecně jsou málo otevřená "novým výzvám" v podobě například bioplynových stanic a nebo produkčních skleníků. Naproti tomu zemědělské společnosti s koncentrovaným vlastnictvím jsou pružnější v rozhodovacích procesech, více otevřené novým projektům a asi i více ochotné riskovat. Další věcí s tím spojenou je vyšší míra využívání cizích zdrojů financování. Jinými slovy, jsou ochotnější brát si úvěry na své projekty. Tradiční zemědělské družstvo investovalo většinou jen z vlastních prostředků a úvěr využívalo jen tehdy, když byl podmínkou pro získání dotací k úrokům od Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu.

Máte raději klasické zemědělské firmy než družstva?

Naopak, mám družstva rád, a tak se je snažím informovat o možnostech úvěrování a aktuálních výhodách současných nízkých úrokových sazeb včetně případných dotačních možností či o probíhající podpoře zemědělců v rámci programu TOP AGRO pod hlavičkou Erste Corporate Banking. U družstev je to ale složitější s rychlostí rozhodování a plánováním a stále se setkávám s tím, že tito klienti mají jakousi averzi k úvěrům. Dalo by se říci, že se jejich hospodaření hodně opírá o nastavený systém dotací a podpor. Kdybych odmyslel tyto položky, tak by jejich čísla nebyla tak růžová.

Jak vypadá tradiční rozpočet zemědělského družstva? K slyšení jsou příběhy o výdajích ve výši 6 milionů korun a příjmech z dotací ve výši 18 milionů.

To nedokáži komentovat, neboť výsledky družstev se liší, a to například podle toho, v jakém poměru mají rostlinnou a živočišnou výrobu. Do budoucna se podle mě do nákladů začnou stále více promítat náklady na zemědělskou půdu. V současnosti se již asi všichni shodnou, že je nákup půdy velkým tématem. Zemědělské podniky se ji snaží nakoupit téměř za každou cenu. Jedná se o komoditu, které je dané množství, nelze ji vyrábět. A to znamená postupný nárůst její ceny.

Jak dlouho sledujete vzestup cen orné půdy v Česku?

První náznaky přišly po finanční krizi. V roce 2009 u nás byl zaběhnutý model. Průměrné zemědělské družstvo měloaž dva tisíce hektarů, na kterých hospodařilo. V jeho vlastnictví bylo ale jen 150 až 200 hektarů, ostatní půdu mělo pronajatou většinou od svých družstevníků, a to za z dnešního pohledu nevýznamnou cenu, třeba 700 korun za hektar. Významnou část půdy pak dokonce bez platné nájemní smlouvy, tedy zadarmo.

Jak to, zadarmo?

Vlastníci si to nehlídali, půdu vlastnil někdo, kdo bydlel například v Praze a vůbec nevěděl, že má políčko. Zemědělcům samozřejmě tento stav vyhovoval, neměli zájem na jakékoli změně.

Proč?

Dotace na obdělávaný hektar půdy byla kolem šesti tisíc ročně, nájem ideálně na 20 let toho samého hektaru vyšel na 700 korun ročně. Zemědělci už jen tímto byli v plusu. K tomu ještě musíme přičíst zisk z prodeje úrody.

Půdní horečka

Kdy se situace změnila, tedy kdy se ze zemědělské půdy stala ceněná komodita?

Půda byla asi ceněná vždy, mluvme tedy raději o tom, kdy začal hon za půdou. Situace se začala více hýbat až s rozvojem bioplynových stanic. Ty se začaly stavět ve velkém po roce 2010. Ekonomika bioplynových stanic je postavena na vstupech, kdy potřebujete dostatek kvalitní biomasy, nejčastěji kukuřice. Provozovatel takovéto bioplynky tak musel bankám garantovat dostatečné plochy pro pěstování těchto komodit. Zpočátku se situace řešila tím, že provozovatel uzavíral dlouhodobé smlouvy na dodávky biomasy s jinými družstvy, která bioplynky nestavěla. Vzhledem k tomu, že ceny takto dodávané biomasy byly vyšší, než za jakou by si ji vyrobili zemědělci sami, nehledě na riziko odmítnutí prodloužení smlouvy, a tím i výpadku dodávek, došlo k postupnému skupování půdy v okolí bioplynových stanic. Vedle toho byl samozřejmě na vině i propastný rozdíl mezi dotací 6 000 korun a nájmem 700 korun na hektar, který motivoval spoustu subjektů k masivnímu skupování pozemků za účelem následného pronajmutí za vyšší cenu, například 3 500 korun. Pokud dostane družstvo 6 000 korun dotací, stále mu ještě něco zůstane. Bavíme se tak o roku 2012, plus mínus rok. Tehdy se začal hýbat trh se zemědělskou půdou.

Co se dělo pak?

Pak na trh se zemědělskou půdou vstoupili tradiční investoři, například majitelé velkých firem či lidé, kteří nevěděli, kam investovat v době nulových sazeb na účtech, a ti dále zvedly ceny orné půdy. V roce 2014 se začalo mluvit o boomu v oblasti nákupu půdy. Nakupovali všichni, ceny vyletěly o desítky procent. Myslel jsem si, že v roce 2015 bude vrchol horečky po půdě, ale více než dva roky poté jdou ceny půdy stále nahoru. Metr čtverečný té nejúrodnější půdy na Hané je dnes na prodej i za 50 korun, v nedalekém Rakousku je ale cena v přepočtu na stovce.

Hospodařit na vlastním

Jak si u vás stojí cena ročního nájmu jednoho hektaru?

Dnes v těch nejlukrativnějších případech dosahují nájmy za hektar i 7 500 tisíce korun ročně, tedy již více, než kolik jsou dotace. Zkracuje se i nájemní doba, i když každý zemědělec má zájem na tom, aby ten nájem byl co nejdelší.

Co to znamená pro zemědělce, třeba zmíněná "tradiční" družstva, která spoléhají na dotace? Přežijí takový nárůst cen?

Velká zemědělská družstva, která nezachytila trend hospodaření na vlastní půdě, budou mít časem problém. Cena půdy se dříve či později propíše do jejich hospodaření. Otázka je, jaká bude po roce 2020 dotační politika, zda bude kopírovat zvýšené náklady na výrobu. Je dost možné, že některá družstva či zemědělské podniky nebudou mít peníze na nákup další půdy, a tak o ni časem přijdou. Je možné, že je nahradí noví mladí zemědělci, kteří jsou nyní podporováni, nebo je koupí nějaká větší firma. Již nyní dochází k přeskupování majetkových práv u zemědělských firem. Nakupují je velké zemědělské skupiny, například Agrofert je velice aktivní, ale jsou tady i zahraniční investoři vstupující do zemědělství.

Nevidíte to příliš pesimisticky?

Platí, že kdo ulpí na současném stavu a neinvestuje, nebude se rozvíjet a časem zanikne. Netroufám si říci, zda to budou družstva, či například malé podniky. Vždy platí, že pokud podnikatel jde s dobou, investuje, sleduje trendy a rozumí své práci, měl by prosperovat. S každým stavem lze bojovat, ať už dobře postavenými nájemními smlouvami, či například přechodem na drobné zemědělství s prodejem ze dvora. Pokud je produkt kvalitní, spotřebitele si najde. Jíst se nepřestane. Je možná načase začít se více zabývat i obchodní činností a vyjednat co možná nejlepší podmínky. Mnoho nově vzniklých společností již zaměstnává mladé lidi, velice dobře jazykově vybavené, kteří jsou schopni dohodnout kontrakty i mimo Českou republiku, a to za daleko lepších podmínek. Jsem rád, že se o zemědělství zajímají i mladí lidé, jejich nadšení a otevřené myšlení může našemu zemědělství hodně pomoci. Možná to již nebudou taková ta klasická družstva, na jaká jsme byli zvyklí, ale rád si půjdu koupit rajčata nebo třeba kuře od výrobce z vedlejší vesnice.

Aleš Koryčan působí v bankovnictví od roku 2005. V České spořitelně na pozici poradce pro korporátní klientelu pracuje osm let, předtím působil na obdobné pozici v Komerční bance. V minulosti sám podnikal v oblasti finančního poradenství a pracoval v obchodních i projektových společnostech. Vystudoval Obchodně podnikatelskou fakultu Slezské univerzity v Karviné a dále Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Více o tématu: www.investicniweb.cz/agro