KLDR a hra šíleného amerického muže
Donald Trump stihl za pár dnů svou rétorikou směrem k Severní Koreji vyvolat větší obavy z konfliktu zahrnujícího použití jaderných zbraní než jeho předchůdci za několik desetiletí mnohdy napjatých vztahů USA s jinými mocnostmi v čele se Sovětským svazem, respektive Ruskem. Jde o další velký blaf amerického prezidenta?
USA mají nabito, Pchjongjang čeká v případě útoku na USA (nebo jejich spojence) drtivý úder, oheň a hněv. To a ještě něco navíc americký prezident a bývalý byznysmen (no, i když bývalý) Donald Trump stihl napsat na Twitter a říct s pohledem upřeným do televizní kamery. Jako kdyby Kim Čong-unovi a jeho předchůdcům v čele Korejské lidově demokratické republiky nastavil zrcadlo a pořádně je naleštil.
Od konce studené války žádný americký státník nešel tak daleko (tedy vlastně blízko), pokud jde o výhrůžky nukleární válkou. Nikdo asi nepochybuje, že by ve sporu amerického obra se severokorejským trpaslíkem měla navrch nejsilnější armáda světa. O čem ovšem lze pochybovat, je Trumpova (ne)taktika.
Šílený jako Nixon?
Jako byznysmen byl Trump často úspěšný, ale podobně často jeho projekty končily krachem. Sám o sobě s oblibou říká, že hlavně nechce být čitelný. Historkami o nečekaných zvratech v obchodních jednáních, která vedl, baví majitel jednoho z nejslavnějších účesů na světě na požádání (a často i bez něj). A nebojí se tvrdit, že takový chce být, je a bude také v politice.
Je to opravdu to, co svět potřebuje od amerického prezidenta? To sotva, mnozí dokonce po některých jeho vyjádřeních neváhají nahlas pochybovat o jeho příčetnosti. Možná ale právě to je to, co Donald Trump chce. Jako kdysi Richard Nixon během vietnamské války vsadil na bombardéry s nukleárními zbraněmi, aby přiměl protistranu k jednání, může i Trump pouze hrát vysokou hru. Tak vysokou, že ze sebe dělá (zdánlivého?) šílence, jen aby znejistěl soudruhy v Pchjongjangu a leckde jinde. Co když to ten Trump, sakra, myslí vážně, mohou se ptát.
"V teorii her se pracuje s pojmem strategie šíleného muže, která znamená, že soupeře donutíte v rámci konfrontace ustoupit tím, že působíte jako smyslů zbavení," vysvětluje Steven Brams u New York University, který se profesně zabývá teorií her a mezinárodními vztahy. Cílem je podle něj naznačit, že jste schopni udělat něco, co je pro obě strany doslova zničující, a to buď úmyslně, nebo náhodou. Místo snahy zvítězit se pak soupeř snaží spíše odvrátit tuto katastrofu než zvítězit.
Ohrožení spojenců a diplomacie Moskvy?
Je nabíledni, že co možná někdy Trumpovi vyšlo v byznysu, na geopolitické úrovni hrozí selháním. Pokud se Severní Korea rozhodne vypálit raketu s nebezpečnou hlavicí směrem na americké území, USA si se střelou i jejími následky mohou poradit. Pokud ale Pchjongjang namíří své konvenční zbraně na svého jižního souseda, Washington se všemi svými armádními udělátky nestihne odvrátit katastrofu a Soul jako jeho důležitý spojenec v regionu mu zrovna nepoděkuje.
A jako kdyby to nestačilo, ve hře šílených mužů má Trump v soudruhu Kimovi III. velice zdatného soupeře. V teorii her se u zmíněné strategie předpokládá, že její exekutor ve skutečnosti šílený není. Ve hře Donalda s Kimem lze o naplnění této premisy pochybovat na obou stranách. Řešení tak možná vezmou do ruky Vladimir a Si, velcí to diplomaté východu. Pokud tedy nebudou hrát hru na třetího a čtvrtého, kteří se zasmějí, zatímco se dva první jmenovaní poperou.
