Další "černá labuť" v eurozóně na obzoru

Není pochyb o tom, že se Španělsko nachází ve svízelné situaci, která je dána dlouhodobě schodkovou platební bilancí a deficitními veřejnými financemi. Nicméně podprahová obava, která žene trhy k stále nižším hodnotám aktiv ve zranitelných zemích eurozóny, již možná v současnosti nevyplývá ze strachu, že dané země nebudou schopny dostát svým závazkům (úspory, reformy), ale z toho, že nebudou ochotny za daných podmínek splatit své dluhy.

Kombinace radikálních úspor a vysoké míry nezaměstnanosti je přímo ideální živnou půdou pro popularizaci extrémních politických proudů. Současný razantní nárůst popularity extrémní levice před francouzskými prezidentskými a řeckými parlamentními volbami (6. května) je něco, co si eurozóna asi nejméně přála, avšak v daném makroekonomickém kontextu se takovému politickému vývoji stěží šlo vyhnout.

V této souvislosti stojí za zmínku nejnovější ekonomický výzkum analyzující společenské dopady radikálních odtučňovacích veřejných financí, jež proběhly v Evropě v letech 1919 až 2008 (Ponticeli-Voth, Austerity and Anarchy ...). Zákon velkých historických čísel ukazuje na to, že v evropských zemích, kde došlo k utažení rozpočtových opasků o více než 2 % HDP za rok, byla společnost v průměru daleko více náchylná k projevům občansko-sociální revolty typu generálních stávek, masových demonstrací, rabování či pokusů o atentát. Zde stojí za zmínku, že všechny země PIGS v současné době takovou odtučňovací kúrou v řádu 2 až 5 % HDP ročně procházejí.

Parafrázujeme-li jednoho z ekonomických guruů posledních let Nassima Taleba, autora bestselleru Černá labuť, pak si (západní) Evropa v posledních zhruba 20 letech užívala dlouhé období sociálního smíru a politické stability. Naivní pozorovatel by si mohl říci, že tomu tak bude navždy. Ovšem aby to nebylo jako s tím Talebovým krocanem - ten si také myslel, že každý den dostane svůj příděl krmení, avšak jen poučený řezník věděl, že jednoho dne přijde Díkůvzdání.