Dlouhá historie globalizace ve zkratce

Musíme se smířit s tím, že světu nikdy úplně neporozumíme, protože jsme až příliš ovlivňováni současností, stojí v úvodu knihy Economic Development: Theory, History, Policy od ekonoma Geralda Meiera. Jeho syn R. E. Baldwin se ale rozhodl, že uvědomění si tohoto omezení využije k tomu, aby je překonal.
"Můj otec měl pravdu. Platilo to v roce 1957, kdy knihu vydal, platí to i dnes. Například diskuze o globalizaci je až příliš ovlivňována dobou, ve které žijeme," upozorňuje.
"Mohlo by se zdát, že současné protiglobalizační tendence jsou něčím mimořádným, je ovšem potřeba si uvědomit, že jde jen o krátké období v mimořádně dlouhé historii. Globalizace není něco jako gravitace, která je v čase neměnná, její zaměření, důsledky i cíle se neustále mění, jen si to neuvědomujeme," vysvětluje.
Čtyři fáze globalizace
Baldwin hovoří o čtyřech fázích globalizace. Začátek těchto tendencí klade do roku 300 000 př. n. l a za milníky na dlouhé cestě považuje rozvoj zemědělství, vynález parního stroje a průmyslovou revoluci a prudký rozvoj informačních technologií a telekomunikací.
1. fáze - osidlování světa (300 000-10 000 př. n. l.)
Globalizace podle Baldwina odstartovala kolem roku 300 000 př. n. l., kdy se začal psát věk člověka moudrého. Změny klimatu umožnily jeho migraci z Afriky. V této době ovšem platilo, že lidé žili v místech s dobrou dostupností potravy. Za potravou se stěhovali, takže spotřeba probíhala v místě přirozené produkce.
2. fáze - lokalizace ekonomiky (10 000 př. n. l. - 1820)
Postupem času přestávalo být potřeba, aby se člověk za potravou stěhoval. Rozvoj zemědělství vedl k rychlému rozvoji obchodu, zprvu výměnnému, později za peníze. V této fázi globalizace se na pomyslný vrchol dostaly národy žijící na území dnešních států Irák, Írán, Turecko, Egypt, Čína, Indie/Pákistán a Řecko/Itálie.
3. fáze - globalizace lokálních ekonomik (1820-1990)
Novým impulzem byly vynález parního stroje a průmyslová revoluce. Díky novým technologiím bylo možné zboží přepravovat na velké vzdálenosti, a to jak po souši, tak po moři. Díky zrychlení a zlevnění dopravy získali lidé přístup ke komoditám a zboží, které dosud byly dostupné jen v některých oblastech. Právě v této fázi globalizace se rozhodovalo o tom, které země budou bohaté a které chudé. Prosperitu si zajistily regiony soustředící se na rozvoj průmyslu.
4. fáze - globalizace výroby (1990-dosud)
Čtvrtá fáze globalizace (zatím poslední) je spojena s rychlým vývojem v oblasti výpočetní techniky a telekomunikací. Kromě dalšího zrychlení přepravy zboží je nově možné v reálném čase sdílet i informace. Díky tomu dochází k prudkému poklesu nákladů na koordinaci výroby, a tedy k umisťování různých částí provozů společností do různých míst ve snaze minimalizovat výrobní náklady.
Společnosti začaly ve čtvrté fázi globalizace přesouvat výrobu do méně rozvinutých zemí, jejichž původ můžeme hledat v třetí fázi globalizace. Důsledkem tohoto vývoje je ovšem pokles podílu zemí G7 na světovém HDP na úrovně ze začátku 20. století. Právě proti tomu se nyní zvedla vlna nevole.
A jak bude vývoj globalizace pokračovat? Na to si musíme počkat.
Zdroj: LinkedIn
Aktuality
