Windfall tax na zbrojaře: Proč to (znovu) není dobrý nápad

Zbrojařské společnosti v posledních letech těží z růstu obranných výdajů, které mají podle plánů dosáhnout až 3 % HDP v roce 2030. Zvýšení výdajů z 2 % na 3 % HDP znamená nárůst ze současných 160 miliard Kč až na zhruba 250 miliard korun ročně. V praxi by to v ideálním světě znamenalo úspory, v realitě české politiky ale spíše nové daně. Připomeňme, že strukturální deficit českých veřejných financí se pohybuje okolo 200 miliard Kč, a toto navýšení obranných výdajů do něj zasekne další hlubokou sekeru. Není tedy překvapením, že politici budou hledat, kde na to vzít.

Precedent tu je. Během energetické krize se stát rozhodl uvalit mimořádné daně na energetické firmy a banky. Jak to dopadlo? Původní odhady výnosů byly 80 až 100 miliard korun ročně. Ve skutečnosti stát v roce 2023 získal na dani z mimořádných zisků jen asi 40 miliard Kč. Firmy totiž snížily své zdanitelné zisky pomocí účetních optimalizací. Argument, že nadměrné zisky nejsou výsledkem inovací, ale krizových okolností, a že by se na nich měly firmy podílet, jednoduše nestačil.

"U zbrojních gigantů typu Colt nebo Czechoslovak Group může být výsledek podobný. Windfall tax v českém provedení se již jednou ukázala jako nástroj, který nenaplnil rozpočtová očekávání a zároveň podkopal důvěru investorů. Namísto kýženého jednorázového 'vytěžení zlaté žíly' přinesl spíše právní nejistotu a komplikace. Nezapomínejme v této souvislosti na odpor minoritních akcionářů ČEZ, kteří se cítí být tímto zásahem poškozeni," říká Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital. "Z uvedeného je zřejmé, že uvalit nové daně nemusí být nejlepší řešení. Osobně bych se vyslovil pro komplexnější přístup k tomu, kde vzít peníze na potřebnou obrannou politiku."

Zdroj: Argos Capital