Severní Korea a soukromí podnikatelé: Vyústí tichá symbióza v pád posledního z Kimů?

Severní Korea se navenek tváří jako nejsocialističtější stát na světě. Při bližším pohledu však obraz antikapitalistické diktatury získává značné trhliny. "Kapitalismus začíná po vzoru Číny zakořeňovat i v Severní Koreji," říká profesor historie na Kookmin University v jihokorejském Soulu Andrei Lankov. Blíží se snad okamžik, kdy plamenný dech asijského draka sežehne i poslední omšelý skanzen stalinismu?
Severokorejští podnikatelé, byť je jich v zemi prozatím jako šafránu, se podle Lankova soustředí zejména na atraktivní sektory spojené nejen s rybolovem a dopravou, ale i na provoz restaurací nebo prodej přírodních bylinných produktů a léků. "Tři čtvrtiny příjmů průměrné severokorejské rodiny pocházejí ze soukromého, tedy kapitalistického sektoru," říká Lankov.
Severokorejští podnikatelé jsou závislí výhradně na stycích s Čínou, jelikož zbytku rozvinutého světa je obchodování s nejtvrdší světovou totalitou kvůli sankcím OSN a USA zapovězeno. "Díky čínským překupníkům, kteří fungují jako zprostředkovatelé mezi Severokorejci a čínskými byznysmeny, lze v KLDR sehnat prakticky veškeré zahraniční zboží, cigaretami počínaje a luxusními automobily konče. Vše má ale samozřejmě svou cenu a v KLDR to platí dvojnásob," říká odborník na Severní Koreu John Park.
Prakticky všechny světové socialistické diktatury, Severní Koreu nevyjímaje, se svět snaží přesvědčit, že na jejich území není pro soukromé podnikání místo. Na druhou stranu si ale tyto, ve většině případů extrémně izolované státy dobře uvědomují, že nepřiznaná tolerance soukromého podnikání je jednou z mála možností, jak se dostat k zahraničnímu zboží. A nejen k němu. Soukromí podnikatelé jsou jedinečnou příležitostí, jak do těchto zemí dostat atraktivní zahraniční měnu. A tak polooficiální soukromí podnikatelé "vesele" bohatnou i v zemích, jako jsou Kuba nebo právě KLDR.
Půjde Sever ve stopách Jihu? Podnikatelé věří, že ano
Kritický nedostatek potravin v Severní Koreji v posledních desetiletích zašel tak daleko, že v zemi prakticky přestal existovat prodej zboží za peníze. Severokorejci ještě nedávno neznali nic jiného než směnný obchod.
"Ty časy jsou dávno pryč," říká Lankov. "Pokud byste se na oficiální severokorejský trh podívali dnes, viděli byste, že lidé za naprostou většinu zboží opět platí penězi. Zajímavé navíc je, že k těmto finančním transakcím využívají jen minimálně domácí severokorejský won. Většina plateb probíhá v zahraniční měně – v čínském jüanu samozřejmě."
V roce 2010 se severokorejský HDP na jednoho obyvatele pohyboval kolem 1 800 USD, což je srovnatelné například s africkou Ghanou. Toto číslo samozřejmě není samo o sobě nijak zajímavé, zcela jiný rozměr však získá, pokud jej srovnáme se situací na jihu Korejského poloostrova. Jihokorejský HDP na jednoho obyvatele se od 60. let 20. století zvýšil z 1 200 USD na současných 22 tisíc USD.
Ze Severní Koreje se tak najednou stává jedna z nejatraktivnějších ekonomik světa. "Obrovský potenciál severokorejské ekonomiky si část vlivných Severokorejců nechce nechat ujít, a tak se i přes hrozbu tvrdých perzekucí pouštějí do obchodování s čínskými překupníky," přibližuje situaci v zemi Lankov. "S tichým souhlasem vlády prodávají soukromé severokorejské firmy například nerostné suroviny, za což inkasují zahraniční zboží a nemalé množství peněz. Takových firem byste v zemi našli kolem 200 až 250," doplňuje.
A co na to všechno říkají nejmladší z rodu Kimů a jemu věrní generálové? "Severokorejská vláda si je dobře vědoma toho, že obchodní styky s Čínou jsou prakticky jediným kontaktem s civilizovaným světem. Myslet si proto, že jsou obchodní aktivity soukromých podnikatelů zcela nezávislé, by bylo bláhové. Soukromé podnikání funguje pod přísným dohledem vlády, mnohdy i s přímou spoluúčastí vysoce postavených vládních či armádních činitelů," říká Lankov. "Podnikatelé, kteří se do obchodování s Čínou pustí bez souhlasu vlády, končí v lepším případě v pracovních táborech, v horším případě jsou obviněni a v rychlém procesu i usvědčeni z protistátní činnosti, za niž hrozí trest smrti."
Podle Lankova je však i státem kontrolované soukromé podnikání obrovským posunem, který by mohl dát dění v Severní Koreji do pohybu. "Sečteno a podtrženo, na dosud prázdných severokorejských dálnicích se kromě cyklistů a dobytka začínají objevovat i naleštěné automobily nově se rodící vrstvy bohatých podnikatelů, jejichž ambice již nyní přesahují hranice chudobou zmítané tvrdé diktatury."
Zdroj: CNBC